6 Cmo 168/2022-532 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku Kč 6 341 493,- se specifikovaným úrokem z prodlení a na náhradu nákladů řízení Kč 1 097 498,06 (výrok I. a II.), dále uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení Kč 5 000,- za složenou zálohu na znalecký posudek a zaplatit státu Kč 18 063,- za znalecký posudek (výrok III. a IV.).2. Jedná se o v pořadí druhý rozsudek, kterým soud I. stupně opakovaně přiznal žalobci právo na zaplacení uplatněné částky; prvý rozsudek z 18.10.2018 odvolací Vrchní soud rozsudkem č. j. 6 Cmo 40/2019-368 ze dne 7.11.2019 potvrdil, oba tyto rozsudky k dovolání žalované Nejvyšší soud zrušil rozsudkem č.j. 23 Cdo 1456/2020-460 ze dne 24.11.2021. Podle Nejvyššího soudu je dovolání přípustné pro řešení otázky zániku kupní smlouvy a soudu I. stupně proto uložil se opětovně zabývat smluvním ujednáním ohledně výpovědní lhůty pro odstoupení od smlouvy, které zatěžuje smlouvu vnitřním rozporem zakládajícím nesrozumitelnost, přičemž dotčené smluvní ujednání má zásadní význam pro posouzení, ke kterému okamžiku byla smlouva zrušena, a tedy pro určení výše škody.3. Soud I. stupně vycházel z již provedeného dokazování v prvém řízení, jež dle pokynu Nejvyšího soudu v novém řízení doplnil, přičemž se zabýval zásadním problémem pro výsledek řízení, tj. výkladem smluvního ujednání čl. 5 uzavřené kupní smlouvy a dodatkem č. 2, který obsahoval sjednání výpovědní lhůty pro odstoupení od smlouvy. Na základě doplnění dokazování pak soud I. stupně uzavřel, že smlouva zanikla výpovědí žalobce s tím, že výpovědní lhůta začala běžet k 1.3.2011 a skončila 31.8.2011. Podle soudu I. stupně vůlí účastníků při sjednávání způsobu ukončení smlouvy v dodatku č. 2 bylo sjednat pro případ ukončení smluvního vztahu právě výpoveď. Svůj závěr soud I. stupně opřel hlavně o svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, , která kladla důraz na nutnost časového prostoru pro zajištění dodávek od náhradního dodavatele zdroje, který by navíc musel být schválen úvěrující bankou, jakož i výpověď samotného žalobce, který potvrdil úmysl dodávat palivo jako obvykle ještě do konce kalendářního roku. Podle soudu I. stupně tedy bylo úmyslem účastníků sjednat výpovědní lhůtu pro případ ukončení smluvního vztahu, což je jediným logickým posouzením smluvního ujednání.4. Soud I. stupně tak dále vycházel ze zjištění, že žalovaná v rozporu se smlouvou neodebrala v rozhodném období 2009-2011 uvedené množství biomasy a žalobci tím způsobila škodu, a to v rozsahu vyrobené, neodebrané a částečně znehodnocené biomasy, prodané za sníženou cenu třetí osobě, tak i v rozsahu ušlého zisku. Při určení výše přiznané škody soud I. stupně vycházel z výsledků znaleckého dokazování dle uvedených znaleckých posudků. K námitce žalované ohledně kvality dodávané biomasy soud I. stupně uvedl, že žalovaná nikdy v průběhu smluvního vztahu neuplatnila jakýkoli nárok z odpovědnosti z tvrzených vad dodávané biomasy, nikdy nevyužila možnost žalobce sankcionovat tak, jak to umožňovala smlouva. Podle soudu I. stupně tak žalovaná neprokázala nekvalitní dodávky, navíc v únoru 2011 během jednoho týdne objednala u žalobce značné množství paliva v parametrech smluvního ujednání. Jako nedůvodnou soud I. stupně rovněž vyhodnotil námitku žalované týkající se dodávek ve sjednaném množství s podmínkou výstavby nového zdroje, který však nebyl v roce 2009 uveden do provozu, neboť smluvní ujednání bylo změněno dodatkem č. 2 smlouvy.5. Z uvedených důvodů tak soud I. stupně žalobě na náhradu škody znovu vyhověl v plném rozsahu včetně úroku z prodlení v zákonné výši, přičemž již pro nadbytečnost neprovedl další důkaz revizním znaleckým posudkem ani výslechem uvedeného svědka. O nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace, včetně cestovného, náhrady za ztrátu času, DPH, jakož i soudních poplatků, a náklady za placení zálohy znalečného, dále přiznal státu právo na náhradu znalečného.6. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání a navrhla jeho změnu, tedy zamítnutí žaloby, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolatelka opakovaně jako v průběhu řízení argumentovala, že kupní smlouva zanikla z vůle žalobce odstoupením a nikoli výpovědí, jak vyplývá z ujednání dle dodatku č. 2 smlouvy. Poukazuje na dodávky biomasy podmíněné výstavbou nového zdroje, která zůstala zachována; soudu I. stupně dále vytýká, že při určení výše škody vycházel z rozporných znaleckých posudků a že nepřistoupil na vypracování revizního znaleckého posudku. V závěru obsáhlého odůvodní odvolání konečně žalovaná popisuje svízelnou situace, v níž se nacházela po předání kotle do zkušebního provozu a reálné hrozby jeho poškození, neboť dodávané palivo nesplňovalo dohodnuté parametry. Žalovaná uvádí, že s ohledem na uvedené byla v krajní nouzi a že za případnou škodu neodpovídá, protože nastala okolnost vylučující protiprávnost.7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhuje napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdit, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Opakovaně se vyjadřuje, stejně jako v průběhu řízení, k zániku kupní smlouvy, dodávek podmíněných výstavbou nového zdroje, ke znaleckým posudkům a k další námitce žalované, tedy nepřezkoumatelnosti rozsudku.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Ještě před samotným zahájením jednání účastníky poučil o předběžném právním názoru, jak z hlediska procesního, tak hmotněprávního, a vzhledem k protahování řízení a dalšímu nárůstu nákladů řízení, též vzhledem k výsledkům dosavadního řízení před soudy všech stupňů, vedl účastníky k mimosoudnímu vyřízení věci, avšak pokus o smírné ukončení řízení nebyl úspěšný, účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce na žalobě, žalovaná na odvolání.9. Vrchní soud v Praze nejprve stručně rekapituluje, že žalobce se na žalované domáhal náhrady škody, kterou mu měla způsobila porušením kupní smlouvy tím, že neodebrala smluvené množství biomasy. Žalovaná v řízení namítala, že dodávky v požadované kvalitě žalobce dodával pouze do 5/2010. Jak již uvedeno výše, soud I. stupně prvním rozsudkem žalobě vyhověl, odvolací soud jeho rozsudek potvrdil, avšak dovolací soud obě tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s pokynem na doplnění dokazování a posouzení smluvního ujednání ohledně zániku smlouvy. V novém rozhodnutí pak soud I. stupně, po doplnění dokazování, uzavřel, že smlouva zanikla výpovědí žalobce v uvedené výpovědní lhůtě, což dle názoru soudu I. stupně zcela odpovídalo úmyslu obou účastníků smlouvy. Skutková zjištění jsou podrobně uvedena již v předchozích rozhodnutích, jak soudu I. stupně, tak soudu odvolacího, jakož i dovolacího, a není tak tudíž toto třeba znovu opakovat.10. Se zjištěními soudu I. stupně, hodnocením důkazů, právním hodnocením, jakož i přijatými závěry, tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování jak v prvním řízení, tak doplnil dokazování po zrušením rozsudku Nejvyšším soudem, zejména kupní smlouvou, dodatky ke smlouvě, objednávkami, reklamací paliva, mnoha uvedenými zápisy z jednání účastníků, výpovědí, uvedenými znaleckými posudky, výslechy znalců a uvedené svědkyně. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně hodnotí jak existenci kupní smlouvy mezi účastníky včetně dodatků, obsah smluvních dokumentů, tak i otázku ukončení smluvního vztahu, jak správně soud I. stupně uzavřel, že se tak stalo výpovědí žalobce ve sjednané výpovědní lhůtě. Takto soud I. stupně správně posoudil smluvní ujednání ve vazbě na podanou výpověď, byť žalobce s neprávním vzděláním označil své podání ze dne 10. 2. 2011 jako odstoupení od kupní smlouvy, avšak s výpovědní lhůtou. Vzhledem k obsahu smluveného ujednání mezi účastníky, podle odvolacího soudu, nelze úmysl účastníků smlouvy vykládat jinak, než-li učinil soud I. stupně. Při určení výše způsobené škody vyšel soud I. stupně z výsledků znaleckého dokazování, jímž byla hodnověrně prokázána výše škody skutečné, tak ušlého zisku, tj. výpočet spočívá na množství žalobcem vyrobené a neodebrané biomasy v rozhodném období, částečně znehodnocené a prodané za sníženou cenu.11. Jestliže tedy soud I. stupně opakovaně žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k povinnosti žalobci nahradit škodu v uplatněné výši, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl v řízení dokazování jistě v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí, další důkazy nebylo třeba pro nadbytečnost provádět, s námitkami žalované, jak uvedeno výše, se vypořádal, rozhodnutí řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. O