6 Cmo 178/2022-235 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení Kč 41 802 000,- se specifikovaným úrokem z prodlení a dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 414 400,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že námitka promlčení práva na náhradu škody proti žalovanému, vznesená žalovaným, je důvodná, neboť nároky u soudu žalobce uplatnil až po uplynutí čtyřleté subjektivní promlčecí lhůty, žaloba byla u soudu podána 8. 3. 2021. Podle žalobce se žalovaný, který vykonával u žalobce (dlužníka) dlouhodobě funkci člena představenstva a výrobního ředitele, se ve smlouvách o půjčkách zavazoval za dlužníka k jejich zaplacení. Běh subjektivní promlčecí doby započal běžet, podle soudu I. stupně, dne 10. 2. 2014, resp. 11. 2. 2014, kdy se žalobce dozvěděl z učiněných čestných prohlášení uvedených osob o vzniklé škodě, o její přibližné výši a o tom, kdo za ni odpovídá, a to bez ohledu na běh objektivní promlčecí doby. Již v této době měl žalobce informace o vzniklé škodě a o tom, kdo ji způsobil, když podal trestní oznámení, mj. též na žalovaného, pro porušení povinnosti při správě cizího majetku a v odborném vyjádření z 31. 7. 2015 byla vyčíslena hodnota zkresleného hospodářského výsledku.3. Vzhledem k promlčení práva se soud I. stupně již nadále nezabýval dalším zkoumáním případné odpovědnosti žalovaného za žalobcem uplatněnou náhradu škody a žalobu zamítl, čemuž předcházelo zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby usnesením z 20. 9. 2022; o nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl podle jeho výsledku a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace.4. Žalobce podal proti tomuto rozsudku soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho změnu ve svůj prospěch, tedy trval na zaplacení Kč 41 802 000,- a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasí a výslovně uvádí, že nárok ještě promlčen není, konkurs na žalobce ještě neskončil a škoda nebyla žalobci zaplacena žalovaným ani nikým jiným, žalobce se o škodě dozvěděl teprve nedávno, insolvenční správkyně je od roku 2014 zcela nečinná a přímo se odmítla uvedenou náhradu škody po žalovaném zabývat. Podle žalobce je vznesenou námitku promlčení možno považovat za obranu, která se příčí dobrým mravům. Dále uvádí, že od uvedené škodní události ještě neuplynulo více jak 10 let a je prokázané, že žalovaný škodu uvedenou v žalobě způsobil zcela vědomě a hlavně úmyslně a tak vědomě a úmyslně porušil svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře s následkem způsobené škody. Soudu I. stupně žalobce vytýká, že ze zcela nepochopitelných důvodů uplatněnou námitku promlčení žalovaného s dobrými mravy vůbec neposuzoval. Žalobce dále poukazuje na to, že žalovaný nezabránil úpadku žalobce, naopak ho s , jméno FO, způsobil a úmyslně přivodil, když úmyslně zkreslovali účetní doklady ve formě rozvahy a výkazů zisku a ztrát a podáním insolvenčního návrhu chtěli k těmto svým nekalostem zamést všechny stopy. Podle žalobce tak žalovaný v rámci svých kompetencí nekale a úmyslně způsobil úpadek žalobce, v jehož příčinné souvislosti způsobil nedozírné škody žalobci, neboť ten nebude schopen své závazky uhradit.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce v odvolání ani netvrdí, z jakého důvodu odvolání podává, neuvádí a nevymezuje odvolací důvod; žalovaný trvá na námitce promlčení, jak ostatně správně soud I. stupně uzavřel. Žalovaný se dále ohrazuje důrazně proti řadě invektivních a dehonestujících tvrzení žalobce směřujících proti němu. Obsah a kvalitu použité argumentace žalobce považuje žalovaný za šikanózní jednání, jehož jediným cílem je poškození žalovaného.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na náhradu škody vůči žalovanému, který u žalobce vykonával v rozhodné době funkci člena představenstva a výrobního ředitele. Podle žalobce uplatněná škoda vyplývá z přihlášené pohledávky věřitele , Anonymizováno, do insolvenčního řízení na dlužníka, žalobce, neboť finanční prostředky ze smluv o půjčkách nebyly předchůdci věřitele , jméno FO, do konce roku 2013 vráceny. Žalovaný namítl promlčení uplatněného nároku a navrhl zamítnutí žaloby, kterou považoval za zcela nedůvodnou a neopodstatněnou po stránce skutkové i právní. Soud I. stupně provedl v řízení dokazování předloženými listinami, zejména výpisem z obchodního rejstříku, odborným vyjádřením z 31. 5. 2015 podaným v trestní věci na žádost Policie ČR k oznámení , jméno FO, , znaleckým posudkem z 5/2017, organizačním schématem žalobce, čestným prohlášením žalovaného, , jméno FO, a , jméno FO, z 10.2. resp. 11. 2. 2014; dále citoval příslušná ustanovení občanského a obchodního zákoníku, provedl právní rozbor promlčení z hlediska subjektivní a objektivní promlčecí lhůty a rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Další navrhované důkazy listinami či svědeckými výpověďmi pro nadbytečnost neprovedl a zabýval se vznesenou námitkou promlčení, aniž by dále zkoumal případnou odpovědnost žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu. Podle soudu I. stupně subjektivní čtyřletá zákonná promlčecí lhůta počala běžet v 2/2014, kdy se žalobce z čestných prohlášení dozvěděl o vzniklé škodě, její přibližné výši a kdo za ni odpovídá, žalobu pak žalobce podal 8. 3. 2021, tedy opožděně po uplynutí promlčecí lhůty, námitku promlčení zhodnotil jako důvodnou a žalobu zamítl.8. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, přijatým závěrem o promlčení, a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud plně ztotožnil. Soud I. stupně správně posoudil počátek běhu zákonné promlčecí lhůty od doby, kdy nejpozději v 2/2014 žalobce věděl o vzniku domnělé škody a o tom, kdo za ni může nést odpovědnost. Nehledě však zásadně na to, že samotná žaloba, tvrzení žalobce o vzniku škody a její konstrukce, je přinejmenším poněkud nesrozumitelná, aniž by žalobce vůbec tvrdil a prokazoval existenci zákonných podmínek odpovědnosti žalovaného. A protože žalobu podal žalobce po marném uplynutí zákonné promlčecí lhůty, soud I. stupně v souladu se zákonnou úpravou promlčení žalobu zamítl. Vedle správné aplikace zákonných ustanovení též soud I. stupně odkázal na přiléhavou judikaturu. Konečně je třeba uvést, že vzhledem ke zjištěnému promlčení nebylo třeba ve věci provádět další dokazování.9. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí, správně posoudil námitku promlčení, rozhodnutí srozumitelně, logicky a řádně odůvodnil, odvolací soud tak pro stručnost odkazuje v dalším na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž rozhodnutí o nákladech řízení ve prospěch v řízení úspěšnému žalovanému je správné a ve správné výši.10. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a žalovanému přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání, včetně režijního paušálu a DPH.