6 Cmo 180/2022-0 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením ve výroku II. soud prvního stupně zamítl „návrh v části zápisu odstranění údajů o rodině zakladatele z úplného výpisu“.2. Soud prvního stupně v této části vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel svým návrhem doručeným soudu dne 11. 11. 2022, domáhal provedení zápisu změn uvedeného nadačního fondu do nadačního rejstříku. Navrhovatel požadoval vymazat jména rodinných příslušníku zakladatele nadačního fondu, které jsou uvedeny v části týkající se účelu nadačního fondu. Dále soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že navrhovatel mimo jiné požadoval, aby osobní údaje soud znepřístupnil veřejnosti i z úplného výpisu z nadačního rejstříku.3. V rámci rozhodování o podaném návrhu soud prvního stupně aplikoval § 90 odst. 1 a § 34 odst. 2 z. v. r. s tím, že náhledem do zakládací listiny nadačního fondu zjistil, že v části zakládací listiny týkající se účelu nadačního fondu nejsou uvedeny osobní údaje o rodinných příslušnících zakladatele nadačního fondu, avšak při podání návrhu na zápis nadačního fondu do nadačního rejstříku navrhovatel uvedl k zápisu také účel subjektu ve znění, ve kterém byl pravomocně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2022, č. j. N 383/RD4/KSPL zapsán ke dni 3. 11. 2022 do nadačního rejstříku.4. Vzhledem k tomu, že podle soudu prvního stupně úplný výpis z nadačního rejstříku obsahuje všechny informace, které byly zapsány ve veřejném rejstříku po dobu existence subjektu, přičemž navrhovatel sám navrhl údaje o rodinných příslušnících k zápisu do nadačního rejstříku, ačkoli zakladatelská listina nadačního fondu tyto údaje v části týkající se účelu subjektu neobsahuje, soud prvního stupně zamítl výrokem II. shora uvedeného usnesení návrh na odstranění údajů z úplného výpisu.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel (odvolatel) včasné odvolání. Podle odvolatele novela zákona o veřejných rejstřících na základě zákona č. 527/2020 Sb. zavedla nové ustanovení § 34 odst. 2 z. v. r., s tím, že dle komentáře k části šestnácté, čl. XXVI, bodu 4 uvádí důvodová zpráva, že návrh je motivován snahou přiblížit rejstříkový režim fundací relativně diskrétnímu režimu svěřenských fondů, které se svojí funkcí do značné míry přibližují fundacím. Dále uvedl, že Soudní dvůr EU zveřejnil svůj rozsudek ve spojených věcech C-37/20 a C- 601/20 Luxembourg Business Registers a C-601/20 Sovim, podle něhož neplatí ustanovení, že by museli být informace o skutečných majitelích společností zapsaných v rejstříku na území členských států vždy k dispozici jakékoli osobě z široké veřejnosti. Nosnými argumenty uvedeného rozhodnutí jsou tyto zjednodušené závěry: a) přístup široké veřejnosti k informacím o skutečných majitelích představuje zásah do základních práva zaručených v článcích 7 a 8 Listiny, b) zpracování údajů o skutečných majitelích a jejich zpřístupnění široké veřejnosti není v souladu s cílem právní úpravy proti praní špinavých peněz, c)zásah do základních práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny nelze odůvodnit za použití zásady transparentnosti.6. Při aplikaci uvedeného na daný případ odvolatel zdůraznil, že, navrhovatel jako nadační fond svým právním uspořádáním a především svou funkcí, která spočívá v zabezpečení potřeb rodinných členů zakladatele, neodpovídá funkci srovnatelné s charakteristikou společností a není tak dán právní zájem veřejnosti na přístupu k informacím o skutečných majitelích. V tomto konkrétním případě podle odvolatele zcela zjevně převládá zájem na ochraně soukromí členů rodiny i zakladatele a je na místě znepřístupnění údajů o nich veřejnosti. Stejně tak zveřejněním uvedených údajů není dosaženo cíle spočívajícího v identifikaci skutečných majitelů společností, které jsou využívány k praní peněz nebo financování terorismu, a zajištění bezpečnosti obchodních vztahů a důvěry v trhy. Bez ohledu na to, že se jedná o zápis v nadačním rejstříku, informace vyplývající z jeho úplného znění mají podle odvolatele charakter obdobný rejstříku o skutečných majitelích a zároveň jde o zápis osobních údajů o nadačním fondu, který není svou funkcí srovnatelný s charakteristikou obchodní společnosti. Právo na znepřístupnění veřejnosti osobních údajů o rodinných příslušnících zakladatele je shodné, tj. nelze u něj rozlišovat podle rejstříku, v němž je uváděno. Povinnosti vztahující se na ochranu soukromí se tak shodně aplikují jak na rejstřík skutečných majitelů, tak na rejstřík nadační. S ohledem na shora uvedené odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze znepřístupnil veřejnosti ve všech částech nadačního rejstříku, včetně listin, údaje též o rodinných příslušnících zakladatele a změnil úplné znění tak, že bude zápis o účelu navrhovatele veřejnosti přístupný pouze v následující podobě: „podpora činnosti zakladatele a členů jeho rodiny ve formě zajišťování životních potřeb beneficientů, zejména: a)zajišťování odpovídající lékařské péče, b)podpora vzdělávání, c)rozvoj profesní kvalifikace, schopností a zkušeností d)zajišťování vlastního bydlení, e)podpora podnikání nebo uspokojování jiných životních potřeb“.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání ve vztahu k výroku II. je důvodné.8. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že podle obsahu předloženého rejstříkového spisu se , Jméno navrhovatele, coby navrhovatel návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 11. 11. 2022 domáhal zápisu změny účelu předmětného nadačního fondu, a to konkrétně tak, že navrhl výmaz části textu v rubrice účel subjektu, a to jen v omezeném rozsahu ohledně zápisu členů rodiny zakladatele, konkrétně jeho manželky a dcer, které byly identifikovány jménem a příjmením, datem narození a místem pobytu, a jejich nahrazení obecným pojmem „členů jeho rodiny“. Dále navrhl znepřístupnění těchto údajů (tj. údajů o rodinných příslušnících zakladatele) v úplném výpisu, byť připustil, že zákonná úprava v ustanovení § 34 odst. 2 z. v. r. výslovně neuvádí možnost provést znepřístupnění údajů o osobách blízkých zakladateli, avšak pokud by v úplném výpisu tyto údaje zůstaly, návrh na znepřístupnění údajů o zakladateli by podle navrhovatele pozbyl významu a tento by byl vždy zjistitelný pro veřejnost.9. Odvolací soud vycházel ze zákona č. 527/2020 Sb., jenž novelizoval zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů a doplnil § 34 odst. 2, jenž zní: "(2) Navrhne-li to nadace nebo nadační fond, které podle svého zakladatelského právního jednání slouží k podpoře zakladatele nebo osob blízkých zakladateli, nebo jejichž činnost směřuje k podpoře zakladatele nebo osob blízkých zakladateli, údaje podle odstavce 1 písm. b) až d) a listiny zakládané do sbírky listin, ve kterých jsou tyto údaje uvedeny, se znepřístupní veřejnosti.". Podle § 34 odst. 1 písm. d) z. v. r. „Do nadačního rejstříku se o nadaci a nadačním fondu zapíše také jméno a sídlo nebo adresu místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, zakladatele“.10. Podle právního názoru odvolacího soudu z uvedené zákonné úpravy vyplývá, že ustanovení § 34 z. v. r. sice výslovně nepřipouští možnost provést znepřístupnění údajů u osob blízkých zakladateli rodinných příslušníků, to však ještě neznamená, že zákon tuto možnost vylučuje.11. Dle názoru odvolacího soudu není absence výslovné zákonné úpravy týkající se znepřístupnění osobních údajů osob blízkých zakladateli - rodinných příslušníků zakladatele, veřejnosti výsledkem záměru zákonodárce, nýbrž zjevně jeho opomenutím. Stanovil-li zákonodárce v případě nadace či nadačního fondu sloužícího k podpoře zakladatele či osob jemu blízkých (dále též „rodinné nadace či nadační fond“) nárokově - tedy bez nutnosti splnění jakýchkoliv podmínek (např. není třeba, aby docházelo k zásahu do určitých zaručených práv apod.), že se stanovené údaje o zakladateli znepřístupní veřejnosti - přičemž jediným předpokladem je samotný návrh nadace či nadačního fondu na znepřístupnění, potom podle právního názoru odvolacího soudu není žádného rozumného důvodu nevztáhnout tento nárok (ochranu) i na členy rodiny zakladatele, coby osoby jemu blízké.12. Odvolací soud dále při svém rozhodování vyšel z účelu posuzované právní úpravy a snažil se vyložit předmětná ustanovení tak, aby jeho výklad nebyl přepjatě formalistický, zapovězený Ústavním soudem, jenž např. ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 pod sp. zn. III. ÚS 1336/18 výslovně k otázce přepjatého formalismu uvedl, že „…ve své konstantní judikatuře mnohokrát zdůraznil, že orgánům veřejné moci a především obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení…“ Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé