6 Cmo 184/2022-299 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele, aby soud vyslovil, že usnesení valné hromady ze dne 18. 3. 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka není usnesením valné hromady a hledí se na něj jakoby nebylo přijato; dále rozhodl o nákladech řízení k tíži navrhovatele, kterému uložil povinnost zaplatit účastníkovi na jejich náhradu Kč 32 912,-.2. Ve věci se jedná o již v pořadí druhé zamítnutí návrhu navrhovatele, když prvé rozhodnutí ze dne 25. 7. 2019 odvolací Vrchní soud v Praze svým usnesením č. j. 6 Cmo 334/2019-121 ze dne 27. 8. 2021 k odvolání navrhovatele zrušil s tím, že je třeba v dalším řízení zjistit obsah stanov hlavního spolku FAČR ve znění platném před konáním předmětné valného hromady účastníka, pobočného spolku, zda byl účastník zmocněn k přijetí vlastních stanov a zda je přijal v rámci těchto mezí dovoleným způsobem k tomu oprávněný orgán. Soud I. stupně podle pokynu odvolacího soudu doplnil dokazování, zejména opakovaně stanovami , Anonymizováno, , pozvánkou na předmětnou valnou hromadu konanou dne 18. 3. 2016 a na této přijatými stanovami, dále uvedenými podáními , adresa, a , Anonymizováno, , a po citaci příslušných ustanovení občanského zákoníku a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že v daném případě se rozhodovalo o prvních stanovách účastníka jako pobočného spolku vzniklého ze zákona, a to na základě zmocnění účastníka k přijetí stanov, které bylo obsaženo ve stanovách hlavního spolku , Anonymizováno, z 6/2015. Stanovy účastník vypracoval na základě vzorových stanov hlavního spolku , Anonymizováno, , který také tyto účastníkem přijaté stanovy založil do sbírky listin.3. Soud I. stupně vycházel dále z toho, že přijetí rozhodnutí nedostatečným počtem členů je dle ustálené soudní praxe důvodem neplatnosti a nikoli zdánlivosti přijatého usnesení; k tomu uvedl, že se jedná o rozhodnutí neplatné, pokud stanovy nebyly přijaty členy účastníka, kteří by tvořili k přijetí stanov oprávněný orgán účastníka. Dále citoval § 259 o. z., podle něhož vyslovení neplatnosti se navrhovatel může domáhat pouze v propadné subjektivní lhůtě 3 měsíců, resp. objektivní lhůtě 1 roku, k čemuž však v daném případě nedošlo. Návrh ve věci samé podal navrhovatel dne 27. 11. 2017, což je více jak 20 měsíců po konání mimořádné valné hromady, a tak soud I. stupně uzavřel, že návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady nepodal navrhovatel včas. Podle soudu I. stupně proces přijetí stanov probíhal v souladu se stanovami , Anonymizováno, a na základě zmocnění, a proto se na přijaté usnesení nemůže hledět jako na nicotné, resp. že přijaté usnesení není usnesením valné hromady a hledí se ne něj jako by nebylo přijato. Soud I. stupně rovněž neshledal v daném případě rozpor s dobrými mravy, k čemuž uvedl, že naopak postup účastníka byl v souladu s pokyny hlavního spolku , Anonymizováno, . Avšak připustil, že stanovy přijal orgán, resp. účastníci valné hromady, kteří nebyli členy spolku, tj. usnesení bylo přijato orgánem, který nemá v působnosti o nich rozhodnout. Do té doby totiž nebylo vymezeno účastenství v účastníkovi, neexistovaly jeho stanovy a ve stanovách hlavního spolku nebylo účastenství v pobočném spolku upraveno.4. Konečně i pro případ, že byl návrh podán včas, soud I. stupně posoudil návrh dle § 260 o. z. tak, že nebylo možné neplatnost rozhodnutí vyslovit, neboť by bylo zasaženo nejen do vnitřních poměrů spolku a narušena jeho stabilita, ale i podstatně zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře. Přijaté stanovy, které nebyly ani ve lhůtě 1 roku nikým napadeny, jsou podkladem pro fungování mnoha sportovních soutěží, které mají své vítěze, výsledkové listiny, postupující a sestupující, a do těchto vztahů by bylo, podle soudu I. stupně, případným vyslovením neplatnosti podstatně zasaženo. Soud I. stupně z těchto důvodů návrh znovu zamítl, o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu za právního zastoupení v rozsahu dle vyhl. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace.5. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání a navrhl jeho změnu, tedy trval na určení, že usnesení valné hromady účastníka konané dne 18. 3. 2016 nemá právní účinky, popř. navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, dále trval na náhradě nákladů řízení, konečně požadoval, aby z důvodů závažných pochybení věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný soudce.6. V obsáhlém odůvodnění odvolání odvolatel označil napadené rozhodnutí soudu I. stupně za nelogické, nesrozumitelné, nesourodé, nesprávné a nepřezkoumatelné, když soud I. stupně nerespektoval pokyny odvolacího soudu. Odvolatel namítá, že stanovy , Anonymizováno, neobsahují ustanovení, na jehož základě by tzv. valná hromada účastníka mohla o stanovách pobočného spolku rozhodovat. Dále se opakovaně vyjadřuje k otázce zmocnění, souladu stanov účastníka a stanov , Anonymizováno, a k otázce členství v pobočném spolku, k otázce dobrých mravů, k propadné lhůtě, k aplikaci § 260 o. z., když v jednání soudu I. stupně spatřuje slabost pro nepoctivé jednání , Anonymizováno, a účastníka. Odvolatel se dále ostře vymezuje vůči soudu I. stupně, rozhodující soudkyni, napadá rovněž právního zástupce účastníka a funkcionáře , Anonymizováno, .7. Ve vyjádření k odvolání navrhovatele účastník navrhuje napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdit. Podle účastníka soud I. stupně správně vycházel ze zjištění, že navrhovatel promeškal objektivní prekluzivní lhůtu 1 rok pro podání návrhu neplatnosti usnesení dle § 259 o. z. a právo dovolávat se neplatnosti usnesení tedy zaniklo před zahájením řízení. Poukazuje na velmi obtížně srozumitelné odvolání, jehož převážnou část tvoří osobní invektivy vůči jiným osobám, vůči soudu a zástupci účastníka. Podle účastníka soud I. stupně správně aplikoval judikáty Nejvyššího soudu, když uzavřel, že vady usnesení valné hromady účastníka, které navrhovatel v řízení namítal, nemohou zakládat zdánlivost usnesení. Trvá na tom, že účastník prokázal, že na předmětné valné hromadě hlasovalo zúčastněných 25 klubů, členů účastníka, a 23 okresních fotbalových svazů, nečlenů účastníka. Požadavek navrhovatele, podle něhož by o přijetí stanov účastníka, pobočného spolku, měli hlasovat všichni členové , Anonymizováno, , tj. několik set tisíc členů, se zcela vymyká veškerým mantinelům racionálního uspořádání věci.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné. Odvolací jednání proběhlo bez účasti řádně obeslaného navrhovatele, jehož prvá omluva z jednání z pracovních důvodu, školení, není omluvitelným důvodem pro odročení jednání, a druhá omluva ze zdravotních důvodů, údajně covid, nebyla hodnověrně doložena, např. lékařským potvrzením. Ostatně účast odvolatele nebyla ani při odvolacím jednání třeba, neboť se jednalo toliko o právní posouzení věci, aniž by se provádělo další nebo opakované dokazování.9. Nejprve odvolací soud stručně rekapituluje, jak uvedeno již výše, navrhovatel se domáhal vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady účastníka, pobočného spolku , Anonymizováno, , konané dne 18. 3. 2016, jimž byly přijaty stanovy účastníka. Účastník v řízení namítal, že jako pobočný spolek vznikl ze zákona a že stanovy byly přijaty na základě zmocnění a v mezích daných hlavním spolkem, přičemž pro tvrzené vady se navrhovatel může domáhat neplatnosti a nikoli nicotnosti usnesení valné hromady, avšak navrhovatel promeškal lhůtu dle § 259 o. z., proto navrhl zamítnutí návrhu. Dále účastník navrhl, aby soud neplatnost nevyslovil s poukazem na § 260 cit. zákona, neboť by takové vyslovení neplatnosti mělo negativní důsledky pro dosavadní poměry ve spolku a zároveň přijetí usnesení nemělo pro účastníka, jeho členy ani jiné osoby negativní důsledky.10. Soud I. stupně po zrušení svého prvého zamítavého rozhodnutí odvolacím soudem doplnil dokazování, jak uvedeno výše, a uzavřel, že navrhovatel se z důvodů tvrzených vad procesu přijímání stanov účastníka jako pobočného spolku mohl domáhal neplatnosti usnesení, jímž byly přijaty stanovy, nikoli nicotnosti, a že takový návrh navrhovatele nepodal včas ve lhůtě dle § 259 o. z., věc posoudil dále z hlediska dobrých mravů a § 260 cit. zákona i pro případ, že by byl návrh podán včas.11. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Z důvodu navrhovatelem tvrzených závad v procesu přijímání stanov účastníka jako pobočného spolku soud I. stupně správně věc posuzoval jako neplatnost usnesení, přičemž odvolací soud je shodně se soudem I. stupně i ve zjištění, že navrhovatel nepodal návrh v zákonné lhůtě, což samo o sobě takové zjištění muselo vést k