6 Cmo 185/2022-747 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně v řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 20. 7. 2017 výše uvedeným usnesením ve výroku I. nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků za dovolání a ve výroku II. zamítl žádost navrhovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejprve soud I. stupně poukázal na výsledky předchozího řízení, v němž zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti odvolací Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením č. j. 6 Cmo 316/2021-679 z 31. 8. 2022 a opakovaně potvrdil i rozhodnutí o 50% osvobození navrhovatelky od placení soudních poplatků usnesením č. j. 6 Cmo 195/2019-278 z 30. 8. 2019, 6 Cmo 55/2021-577 z 15. 3. 2021, přičemž navrhovatelka požadovala 100% osvobození.2. V tomto řízení soud I. stupně posuzoval a rozhodoval o nové žádosti navrhovatelky ze dne 11. 10. 2022 o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů v dovolacím řízení. Vycházel jednak z podané žádosti, v níž navrhovatelka uvedla, že je nemajetná a ve které upozornila na velmi tíživou ekonomickou situaci a neuspokojivé sociální podmínky, jednak z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž uvedla podrobně své příjmy (starobní důchod Kč 18 898,-), výdaje a dluhy. Po citaci zákonných ustanovení soud I. stupně uzavřel, že navrhovatelka nesplňuje přísné zákonné podmínky dle § 138 o. s. ř. pro osvobození od placení soudních poplatků z podaného dovolání, a přestože její finanční prostředky jsou skromné, tak odpovídají příjmovým poměrům značné části osob v důchodovém věku a má příjem více jak trojnásobek životního minima. Dále soud I. stupně zjistil, že navrhovatelka je stále zapsaná v živnostenském rejstříku, i když zapsanou činnost pravděpodobně již nevykonává, a že je spoluvlastníkem bytové jednotky a pozemku.3. Podle soudu I. stupně navrhovatelka není v takové hmotné nouzi, aby požívala výhody osvobození od soudních poplatků, a k tomu uvedl, že Kč 14 000,- je částka pro navrhovatelku významná z hlediska jejího rozpočtu, avšak její uhrazení nepředstavuje nepřekonatelnou překážku přístupu navrhovatelky k soudu. Soud I. stupně dále poukázal na značnou aktivitu navrhovatelky v soudních řízeních, která musí počítat i s náklady s tím spojenými, a k tomu dodal, že nelze připustit, aby její aktivity financoval stát platbou ze státního rozpočtu, neboť soudní poplatky je povinna hradit ze zákona a nemůže spoléhat na dobročinnost státu. Nedostatek peněžních prostředků na účtu či v hotovosti zdaleka neznamená nárok na přiznání osvobození od soudních poplatků, uvádí dále soud I. stupně, byť je navrhovatelka v důchodu.4. Dále se soud I. stupně zabýval žádostí navrhovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, které je dle § 241 odst. 1 o. s. ř. povinné. Uvedl, že z hlediska ochrany zájmů navrhovatelky je tento požadavek oprávněný, avšak náklady na zastoupení navrhovatelky advokátem by též nesl stát. Dále poukázal na to, že navrhovatelka je vůči účastníkovi SVJ značně negativní, když skrze soudní ochranu využívá různé prostředky, aby účastníkovi řízení jeho existenci a následující soudní řízení co nejvíce znepříjemnila, uměle protahuje řízení různými žalobami, námitkami, návrhy atd. Poté soud I. stupně citoval § 30, § 241 a § 241b odst. 3 o. s. ř. a uvedl, že nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 cit. zákona ani ve lhůtě určené ke splnění odstraněn, předseda senátu soudu I. stupně dovolací řízení zastaví.5. Navrhovatelka podala proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a trvala na přiznání úplného osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Soudu I. stupně vytýká, že pro zajištění základních potřeb k životu nedostatečně posoudil její dosahované příjmy k výdajům, když z důchodu není schopna zajistit veškeré potřeby. Rozhodnutí tak považuje za neobjektivní a nespravedlivé, které není postaveno na jejích reálných finančních možnostech s tím, že není schopna uhradit poplatek za dovolání Kč 14 000,- ani náklady na zastoupení advokátem. Podle navrhovatelky právně správné a reálné posuzování osvobození od placení soudních poplatků dle § 138 o. s. ř. má zajistit práva u soudu i osobám, které nejsou a nemohou být v takové finanční situaci, aby náklady u soudu mohly uhradit. Jinak nelze přehlédnout, že odvolání navrhovatelky je v převážné části poněkud nesrozumitelné, chaotické, a netýká se napadeného rozhodnutí.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání, § 214 odst. 2 cit. zákona, a uzavřel, že odvolání navrhovatelky není důvodné.7. Odvolací soud nejprve poukazuje na dosavadní průběh řízení ve věci samé, tedy o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka SVJ ze dne 20. 7. 2017, v jehož průběhu již rozhodoval soud I. stupně a soud odvolací několikrát v procesních věcech, tak ve věci samé, jak uvedeno výše, potvrzeno zamítnutí návrhu navrhovatelky. Ostatně odvolacímu soudu je z praxe známo, že tak v mnoha jiných případech probíhalo řízení obdobně. V této věci z procesního spisu se podává, že opakovaně soudy rozhodovaly o žádosti navrhovatelky o osvobození od placení soudních poplatků (přiznáno 50% osvobození), opakovaně odmítnutím odvolání navrhovatelky podaných přes poučení, že odvolání není přípustné.8. V tomto případě odvolací soud shodně se soudem I. stupně je téhož názoru, že navrhovatelka nesplňuje zákonné podmínky dle § 138 o. s. ř. pro osvobození od placení soudního poplatku za dovolání a tudíž ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud I. stupně vycházel z žádosti navrhovatelky a předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech navrhovatelky, posoudil její příjmy a výdaje, a finanční situaci navrhovatelky správně vyhodnotil tak, že není nemajetná a není v takové hmotné nouzi, aby požívala výhody osvobození od soudních poplatků. Ostatně správně soud I. stupně odkázal na zákonnou povinnost platit soudní poplatky, tedy že navrhovatelka nemůže spoléhat na dobročinnosti státu, a že tak při své značné aktivitě v soudních řízeních musí počítat i se souvisejícími náklady.9. Na tomto místě pak odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, jak již učinil v tomto a v řadě předchozích rozhodnutích, že navrhovatelka si musí být vědoma při své vysoké aktivitě podávání žalob a návrhů zákonné povinnosti platit soudní poplatky a že nemůže spoléhat na dobročinnost státu, který ji bude od této zákonné povinnosti osvobozovat. Odvolacímu soudu je z praxe známo, že navrhovatelka je ve vztahu k soudům značně aktivní podáváním mnoha žalob, návrhů, námitek, stížností, často velmi obsáhlých a nejasných, nesouvisejících s návrhem. Navrhovatelka se též velmi kriticky vymezuje vůči žalovanému SVJ, jeho funkcionářům a právním zástupcům (např. navrhuje jejich odvolání), jakož i vůči soudcům a soudům. Podle odvolacího soudu navrhovatelka stále vyvolává vůči SVJ napjatý, až nepřátelský vztah, v řízeních není úspěšná, a tak na sebe bere nedůvodně roli oběti a poškozené osoby.10. Bez ohledu na uvedené v předchozím bodě, jestliže soud I. stupně s přihlédnutím k celkovým majetkovým poměrům navrhovatelky, k povaze uplatněného nároku, výši soudního poplatku, jakož i k výsledkům předcházejícího řízení a k dalším okolnostem případu, osvobození od placení soudních poplatků navrhovatelce nepřiznal, jakož i žádost o ustanovení zástupce zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně skutečnosti důležité pro rozhodnutí zjistil v dostatečném rozsahu, právně správně vyhodnotil, rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud pro stručnost v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.11. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil; o nákladech tohoto odvolacího řízení pak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.