6 Cmo 28/2022-590 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému ve výroku I. povinnost zaplatit žalobci Kč 380 261,- se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. žalobu v rozsahu rovněž specifikovaného úroku z prodlení zamítl; ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a dále ve výroku IV. a V. uložil žalobci a žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení vždy Kč 1 993,-.2. Soud I. stupně nejprve zrekapituloval dosavadní řízení u okresního soudu, odvolacího krajského soudu a soudu dovolacího, než bylo od podání žaloby 10. 4. 2006 po téměř sedmi letech rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 8. 2013 jako soudu nadřízeného o věcné příslušnosti krajského soudu k projednání a rozhodnutí tohoto sporu v prvním stupni. Odvolací soud tak ve stručnosti připomíná, že prvý zamítavý rozsudek okresního soudu z 9. 5. 2007 k odvolání žalobce krajský soud rozsudkem z 13. 11. 2007 potvrdil, načež Nejvyšší soud oba tyto rozsudky rozhodnutím z 19. 7. 2010 zrušil a vrátil okresnímu soudu k novému projednání. V druhé fázi řízení znovu rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne 3. 10. 2011, jímž tentokrát žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení; tento rozsudek okresního soudu pak k odvolání žalovaného krajský soud usnesením ze dne 16. 11. 2012 zrušil a věc vrátil soudu okresnímu k dalšímu řízení, ten pak konečně předložil věc nadřízenému vrchnímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti.3. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že původní žalobce , Anonymizováno, , nyní na straně žalobce insolvenční správce, jako podnikající fyzická osoba provozoval v nebytového prostoru (v SJM) v domě SVJ prodejnu a že v rámci rekonstrukce prodejny v 2-4/2004 realizované s předběžným souhlasem spoluvlastníků žalovaného SVJ, stavební povolení vydáno 6. 11. 2003, musela být provedena oprava narušené statiky domu, jak vyplynulo ze záznamů ze stavebního deníku a návrhu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na zajištění pilířů, jejíž náklady nesl žalobce. Podle znaleckých posudků byly opravy naléhavé a neodkladné, díky aktivitě žalobce byla vada domu odstraněna, hrozila katastrofa, havarijní stav nesouvisel s pracemi žalobce na opravě nebytového prostoru. K otázce pasivní legitimace, jejíž nedostatek namítal žalovaný, soud I. stupně odkázal na uvedený nález Ústavního soudu a stanovy SVJ, jehož předmětem činnosti je výkon práva a zavazování se ve všech věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu a pozemku, zajišťování oprav a rekonstrukcí včetně havarijní údržby. Z toho pak soud I. stupně dovodil, že pokud opravy provedené žalobcem pomohly odstranit havarijní stav domu, o který byl žalovaný povinen se řádně starat, pak náklady s tím spojené jdou za žalovaným a v řízení je jeho pasívní legitimace dána.4. Soud I. stupně tak uzavřel, že vynaložením nákladů na opravu havarijního stavu domu vznikl žalobci nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, jehož výše vychází ze znaleckých posudků. K námitce promlčení pak uvedl, že pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby (3 roky) je rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení skutečně vzniklo, subjektivní (2 roky) ode dne, kdy se oprávněný o vzniku bezdůvodného obohacení dozví. Podle soudu I. stupně k promlčení nároku nedošlo, neboť žalobce platil zálohy a žalobu podal dříve, než uplynuly 2 roky od úhrady konečné faktury 5. 5. 2004, žaloba podána 10. 4. 2006.5. Z uvedených důvodů tedy soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku s úrokem z prodlení. Při rozhodování o nákladech řízení pak vycházel z toho, že žalobce byl v převážné části úspěšný, avšak vzhledem k okolnostem případu usoudil, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. a rozhodl, jak ve výroku uvedeno. K tomu poukázal na důvody vzniku a průběhu řízení, v němž žalobce nepřistoupil na výhodnou nabídku ke smírnému vyřízení věci pro nesouhlas věřitele a zapříčinil tak pokračování ve sporu a růst nákladů. Oběma účastníkům pak uložil povinnost nahradit vždy ½ zbylých nákladů státu vzniklých v souvislosti se znaleckým dokazováním.6. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. jeho změnu a zamítnutí žaloby. Poukazuje opakovaně na to, že stavební práce týkající se opravy statiky domu se dají rozdělit na dva celky, osazení rámů a zesílení pilířů, na placení ceny za provedené stavební práce a na rozdíly výše ceny dle znaleckých posudků, dále trvá na námitce promlčení, neboť prvé dvě faktury byly uhrazeny víc než dva roky před podáním žaloby a ze závěrečné faktury se žalobce nedozvěděl nic nového.7. Rozsudek soudu I. stupně napadl odvoláním i žalobce, a to v části nákladů řízení, výrok III., IV. a V., a trval na přiznání náhrady nákladů řízení s tím, že žalovaný ponese i náklady státu celkem Kč 3 986,-. Rozhodnutí o nákladech řízení považuje za hrubě nespravedlivé a nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. pro nedostatek splnění zákonných předpokladů.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadené části dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, rovněž tak odvolání žalobce do nákladů řízení. Ještě před samotným zahájením odvolacího jednání vedl účastníky ke smírnému mimosoudnímu vyřízení věci s poučením o předběžném názoru odvolacího soudu z hlediska hmotněprávního a procesního, s ohledem na pokročilost času, průběh a výsledky dosavadního řízení od podání žaloby, avšak neúspěšně, účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce na žalobě, žalovaný na odvolání.9. Skutková zjištění jsou podrobně popsána v předchozích rozhodnutích soudu okresního, krajského a Nejvyššího, jakož i v reprodukční části tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. Jen pro stručnost, podle žaloby žalobce uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení uplatněné částky z titulu bezdůvodného obohacení za náklady vynaložené na opravu domu v roce 2004, narušená statika, havarijní stav pilířů, které měl podle žalobce hradit žalovaný. Ten v řízení namítal nedostatek pasivní legitimace, promlčení, s tím, že vznik nákladů způsobil samotný žalobce v důsledku prováděné rekonstrukce nebytových prostor v domě, při níž narušil statiku, a dále že za bezdůvodné obohacení není možno považovat to, co bylo zaplaceno na faktury za stavební práce.10. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování, jednak uvedenými listinami, zejména stanovami SVJ, fakturami, stavební dokumentací, souhlasy spoluvlastníků s rekonstrukcí prodejny, znaleckými posudky, jednak výslechy účastníků, uvedených svědků a zpracovatelů znaleckých posudků. Podle nich, vzhledem k havarijnímu stavu domu bylo provedení oprav nutné a náklady na opravu vynaložené žalobcem nesouvisely s prováděnou rekonstrukcí nebytového prostoru, uplatněná částka pak odpovídám vynaloženým nákladům. Soud I. stupně se v řízení vypořádal s námitkami žalovaného ohledně nedostatku pasivní legitimace, jakožto promlčení, a uzavřel, že žalobce nesl náklady na opravu havarijního stavu domu, o který byl žalovaný povinen se starat, a že tedy žalobci vznikl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení.11. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. V souladu se soudem I. stupně je odvolací soud jak v posouzení pasivní legitimace žalovaného, tak s hodnocením nedůvodné námitky promlčení. Shodně je tak i v právním hodnocení, že náklady vynaložené žalobcem na opravu havarijního stavu domu představují fakticky bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce.12. Jestliže tedy soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, zásadně ve věci vycházel ze závěrů znaleckých posudků, s námitkami žalovaného se vypořádal, rozsudek řádně odůvodnil s odkazem na příslušná zákonná ustanovení. Odvolací soud tak nadále pro stručnost odkazuje v dalším na obsah napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení za použití § 150 o. s. ř. odvolací soud pro uvedené důvody považuje rovněž za správné.13. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 citovaného zákona a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, účast na jednání u odvolacího soudu, včetně režijního paušálu a DPH.