6 Cmo 37/2023-228 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Mělníku dne 21. 2. 2020 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 360 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 2. 2017 do zaplacení. Uvedl, že je členem žalovaného, který vlastní bytovou jednotku č. , Anonymizováno, o podlahové ploše , Anonymizováno, v pátém podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v ulici , Jméno žalovaného B, (dále jen „byt“). Žalobce má právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu jako k bytu družstevnímu. Žalovaný s ním však už přes dvacet let odmítá nájemní smlouvu uzavřít a byt pronajímá třetí osobě (, jméno FO, ), která není členkou družstva. Žalobce má za to, že mu náleží výnos z nájemného za byt, protože je to právě on, kdo by měl v souladu se stanovami žalovaného byt užívat a případně dát do podnájmu. Žalobci se podařilo zjistit, že žalovaný byt pronajímá , jméno FO, za částku přesahující 8 500 Kč, přestože tržní nájem takového bytu přesahuje 13 000 Kč. Uvedených 8 500 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný každý měsíc na úkor žalobce obohacuje, zatímco 4 500 Kč škodu, resp. nájemné, které by žalobce získal, kdyby byt dal do podnájmu. Žalobce požaduje po žalovaném za tři roky zpětně, tj. od 22. 2. 2017, z titulu bezdůvodného obohacení 8 500 Kč měsíčně, tj. celkem 306 000 Kč a z titulu náhrady škody 4 500 Kč měsíčně, tj. 162 000 Kč. Od toho měsíčně odečítá částku 3 000 Kč (108 000 Kč za žalované období), kterou by jako ostatní členové družstva platil na nájemném.2. Žalovaný se bránil tvrzením, že žalobci bylo v době vzniku členství známo, že byt je pronajat třetí osobě a že nájemní smlouva s ním bude uzavřena, až byt bude fakticky i právně volný. Žalovaný tedy neporušil zákon ani stanovy. Dům byl původně vlastnictvím , adresa, , která byt v roce 1982 pronajala , jméno FO, . V roce 1998 se Spolana rozhodla dům prodat nájemníkům za podmínky, že založí bytové družstvo. Manželé , jméno FO, se členy žalovaného nestali. Žalovaný zveřejnil nabídku odkupu podílů na byty, jejichž nájemníci do družstva nevstoupili. Žalobce byl jedním ze zájemců. Po splacení členských vkladů s ním žalovaný uzavřel smlouvu o určení práv a povinností nebydlícího člena. S , jméno FO, uzavřel žalovaný dne 1. 2. 1999 nájemní smlouvu k bytu, čímž manželům , jméno FO, vzniklo společné nájemní právo. Po smrti pana , jméno FO, dne , Anonymizováno, přešel nájem na jeho manželku, s níž družstvo dne 30. 4. 2015 uzavřelo nájemní smlouvu. Žalovaný tak má spravedlivý důvod k tomu, aby od ní přijímal nájemné.3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2020, č. j. Ncp 390/2020-56, rozhodl, že k projednání věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalovanému přiznal náklady řízení (výrok II.). Vzal za prokázané, že , jméno FO, za trvání manželství s , jméno FO, uzavřel dne 20. 5. 1982 s , adresa, dohodu o užívání bytu, jejíž součástí byly i záznamy o změnách měsíční úhrady za užívání bytu a za služby s tím spojené. Dne 18. 6. 1998 se konala ustavující schůze žalovaného. , jméno FO, byl jedním ze zakládajících členů, avšak neuhradil zápisné či členský vklad, a proto mu členství nevzniklo. Družstvo však 1. 2. 1999 uzavřelo s , jméno FO, nájemní smlouvu stejného obsahu, jako uzavíralo se svými členy. Podíl k bytu nabídlo družstvo k odkupu třetí osobě. Tou se stal žalobce, který uhradil zápisné, členský vklad i členský podíl ve výši 145 518 Kč. Žalovaný s ním uzavřel dne 29. 6. 1999 smlouvu o určení práv a povinností nebydlícího člena, ve které se zavázal přidělit mu byt přednostně a uzavřít s ním nájemní smlouvu v případě, že byt bude právně i fyzicky volný, tzn. zanikne právo nájmu k bytu a byt bude vyklizen. Žalovaný se zavázal využít všech právních možností proti osobám, které byt užívají bez právního titulu nebo porušují své povinnosti nájemce tak, aby byl byt právně a fyzicky volný. , jméno FO, užíval byt až do své smrti dne , Anonymizováno, , kdy družstvo uzavřelo novou nájemní smlouvu s jeho manželkou , jméno FO, . Té družstvo dalo výpověď z nájmu, neboť dlužila na nájemném a službách spojených s užíváním bytu. Řízení o vyklizení bytu bylo zastaveno pro její smrt.5. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce opomíjí skutečnost, že kdyby s ním žalovaný uzavřel nájemní smlouvu, musel by také platit nájemné, a to i v případě, kdy by byt dal do podnájmu. Výše nájemného by potom byla stanovena nejméně na 8 500 Kč měsíčně. Žalovanému tak bezdůvodné obohacení nevzniká. Náhradu škody odvozoval žalobce od porušení dobrých mravů. Podle soudu prvního stupně se však neprokázalo, že by žalovaný úmyslně porušil ke škodě žalobce dobré mravy, a proto žalobce nemá ani právo na náhradu škody.6. Žalobce se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Upozornil, že přestože žalobce splnil všechny své povinnosti, žalovaný s ním po více než 20 let odmítal uzavřít nájemní smlouvu k bytu s odůvodněním, že byt pronajímá třetí osobě, která nebyla členem družstva. Po celou dobu žalovaný pošlapával žalobcova práva, nezval jej na členské schůze, neumožnil mu ucházet se o místo člena orgánu nebo nahlížet do podkladů družstva. Žalobce byl nucen si vzít úvěr a pořídit bydlení v jiném družstvu. Žalovaný byt pronajímal za nižší cenu, než za kolik se v dané době a místě pronajímaly menší byty; komerční nájemkyně si tak mohla dovolit sama užívat byt , Anonymizováno, a nic jí nenutilo přestěhovat se do menšího bytu. Bytové družstvo je založeno za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů, nikoli aby komerčně pronajímalo byty na jejich úkor. Pokud se tak již děje, musí členovi nutně svědčit právo na výtěžek z pronájmu. Pokud byl byt, k němuž žalobci svědčilo právo nájmu, po 22 let pronajímán žalovaným za nízkou cenu a výnosy spotřebovávány ostatními členy, byla tím absolutním způsobem porušována rovnost mezi členy družstva. Takové jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy i Listinou základních práv a svobod. Závěr soudu prvního stupně o neexistenci bezdůvodného obohacení považuje žalobce za vadný z toho důvodu, že soud prvního stupně zahrnul do nájmu i zálohu na služby spojené s užíváním bytu a nerozlišil mezi nájemným pro členy družstva a komerčním nájemným. V řízení vůbec nebylo dokazováno nájemné pro členy družstva, které má odpovídat účelně vynaloženým nákladům. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalobce následně odvolání doplnil o upozornění, že žalovaný se k manželům , jméno FO, choval jako k členům družstva, jako takové je evidoval a uzavřel s nimi nájemní smlouvu stejnou, jako s členy družstva.8. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na svá předchozí podání. Uvedl, že k inkasování nájemného měl spravedlivý důvod v podobě nájemní smlouvy a vůči žalovanému neporušil své povinnosti. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud je předně toho názoru, že soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a dovodil z něj správné skutkové závěry. Odvolací soud z nich ve svých dalších úvahách vychází.11. Podle § 2909 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.12. Podle ustálené judikatury vzniká povinnost nahradit škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů v případech „výkonu práva, který je však prováděn způsobem, jenž směřuje k poškození jiného, a stává se tak vlastně zneužitím práva. Jednání, které směřuje k uskutečnění výsledku, jenž je zákonem předpokládán, je jednáním dovoleným i v případě, že jeho vedlejším následkem je případný vznik újmy jiného. Pokud však někdo vykonává své právo způsobem, který záměrně poškozuje jiného, jde o šikanózní výkon práva, a tedy o jednání proti dobrým mravům, kdy výkon práva se stává toliko prostředkem k poškození jiného“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1084/2020, a judikaturu tam citovanou).13. Pro projednávanou věc je podle odvolacího soudu zásadní obsah dohody o určení práv a povinností nebydlícího člena družstva, kterou účastníci uzavřeli poté, co žalobce nabyl členský podíl. Touto dohodou vzal žalobce na vědomí, že byt je obsazen nájemníkem a že družstvo mu umožní jej užívat jako družstevní byt poté, co bude nájem stávajícího nájemce ukončen a byt vyklizen. Zároveň se družstvo zavázal činit vše potřebné k tomu, aby byl byt vyklizen co nejdříve. Žalobce si tedy fakticky s družstevním podílem koupil naději, že manželé , jméno FO, byt v dohledné době vyklidí a žalobce bude moci byt užívat.14. Ze skutkových zjištění soudu prvníh