6 Cmo 7/2022-420 — Vrchní soud v Praze

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Praze (dále jen soud I. stupně) postupem podle § 139 odst. 2 o. s. ř., podle § 31 odst. 1, odst. 2 a odst. 7 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a podle vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném přiznal soudem ustanovenému znalci z oboru ekonomika , právnická osoba, . znalečné ve výši 112 730,26 Kč, když posoudil z hledisek stanovených uvedenými předpisy zvlášť jednotlivé dílčí činnosti znalce při vypracování soudem vyžádaného znaleckého posudku a těmto činnostem přiřadil v souladu s uvedenými předpisy odměnu v soudem stanovené výši a soud I. stupně přiznal znalci též právo na náhradu hotových výdajů ve výši stanovené v uvedeném rozhodnutí.Proti uvedenému usnesení o znalečném se včas odvolala žalobkyně a namítala, že soud I. stupně stanovil znalečné v nesprávné výši a z toho důvodu navrhla napadené usnesení změnit a znalci přiznat znalečné ve výši toliko 32 670 Kč.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, dříve než přistoupil k přezkumu napadeného usnesení, posuzoval odvolání žalobkyně z hlediska jeho přípustnosti.Odvolací soud vychází z názoru, že ustanovením znalce soudem vzniká vztah mezi státem, jenž je reprezentován soudem a znalcem, jehož obsahem je jednak povinnost znalce vypracovat znalecký posudek a jednak povinnost státu prostřednictvím soudu za vypracovaný znalecký posudek zaplatit znalečné v mezích daných rozhodnutím soudu o znalečném. Znalec, jakožto osoba zúčastněná na řízení, má v tomto vztahu vůči státu právo na podání odvolání proti rozhodnutí o znalečném, čímž je mu vytvořen prostor hájit svůj nárok na znalečné a vyjádřit se k němu.S ohledem na uvedené odvolací soud po posouzení žalobkyní podaného odvolání z hlediska jeho přípustnosti konstatoval, že napadeným usnesením soud I. stupně rozhodoval pouze o znalečném, tedy o rozsahu práva znalce na odměnu a výdaje ve vztahu vůči státu, jakožto zadavateli posudku.Podle § 201 o. s. ř. a ustálené soudní praxe, právo odvolání podle § 201 o. s. ř. přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma, byť by byla nepatrná. Právo odvolání proto nepřísluší mimo jiné tomu účastníku, o jehož právech napadeným výrokem soudu I. stupně nebylo rozhodnuto a nemohla mu tak být výrokem soudu způsobena určitá, byť nepatrná, újma.V daném případě předmětným rozhodnutím soudu I. stupně nemohla vzniknout, objektivně vzato, žádná újma na právech žalobkyně , Jméno žalobkyně, , jejíž práv a povinností se usnesení soudu I. stupně o znalečném netýká.Z tohoto důvodu odvolací soud ohledně odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 50/2017-409 ze dne 9. prosince 2021 rozhodl podle § 218 písm. b) o. s. ř. tak, že odvolání jmenované odmítl s ohledem na skutečnost, že bylo podáno tím, kdo k takovému odvolání není oprávněn.O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení skončí.