6 Cmo 72/2022-205 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 1 894 625,- se specifikovaným úrokem z prodlení a v rozsahu částky Kč 170 375,- s přísl. žalobu zamítl (výrok I. a II.); dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení Kč 477 672,40 (výrok III.).2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný jako likvidátor žalobce uzavřel v 12/2007 se společností , právnická osoba, smlouvu o správě dokumentů a za archivační a skartační služby vyplatil vyšší částku, než jaká byla za takové služby obvyklá. Dle soudu I. stupně tím žalovaný porušil svou zákonnou povinnost jednat v zájmu žalobce, jak bylo prokázáno protokolem Ministerstva zdravotnictví. Žalobci tak vznikla škoda, jejíž výši soud I. stupně stanovil rozdílem mezi vyplacenou částkou za poskytnuté služby a střední hodnotou dolní a horní meze ceny obvyklé za archivační a skartační služby stanovené znaleckým posudkem znaleckého ústavu , Anonymizováno, , který přezkoumal i závěry dříve vypracovaných znaleckých posudků (, právnická osoba, a , jméno FO, ). K tomu soud I. stupně uvedl, že tento znalecký posudek považuje za dostatečně, řádně zpracovaný a věrohodný, a že výhrady žalovaného proti posudku jsou liché a účelové, které nejsou s to jeho závěry zvrátit.3. Z uvedených důvodů soud I. stupně co do výše zjištěné škody žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl, o nákladech řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, tj. za vynaložený soudní poplatek a právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace, a dále na náklady vynaložené žalobcem na znalecký posudek vyhotovený ústavem , právnická osoba, .4. Zde je třeba ještě poukázat na to, že usnesením ze dne 12. 12. 2019 soud I. stupně přiznal znaleckému ústavu , právnická osoba, znalečné v částce Kč 33 783,20, proti němuž podal žalovaný odvolání, o němž pak odvolací soud rozhodl usnesením č. j. 6 Cmo 26/2021-154 ze dne 29. 4. 2021 a odvolání žalovaného odmítl. Tomu předcházelo doplňující usnesení ze dne 10. 2. 2020 soudu I. stupně, který jím rozhodl, že náklady znalečného je povinen zaplatit státu žalovaný, a to ve výši, která bude určena v samostatném usnesení. Žalovaný jako úpadce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků.5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolatel opakovaně vznáší řadu námitek proti znaleckému posudku zpracovatele , právnická osoba, , který podle jeho názoru nesplnil podmínky jeho zadání soudem, tedy nedodržel termín, na což soud I. stupně nereagoval. Předně namítá, že revizní posudek stanoví nesprávně cenu obvyklou za uvedené služby nikoli k roku 2007, za zcela chybný považuje revizní posudek v části služby za přepravu písemností. Soudu I. stupně vytýká, že řádné prozkoumání a posouzení důkazního materiálu a připomínek bylo nahrazeno pro účely snadného rozhodnutí formalismem, což ve svém důsledku vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále se odvolatel vymezuje proti obsahu výslechů zpracovatele posudku a proti kontrole z Ministerstva zdravotnictví a svědkyni , Anonymizováno, , též proti postupu soudu I. stupně v řízení.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné. Poukazuje na postup v insolvenčním řízení a výsledky trestního řízení proti žalovanému, v nichž byla odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu objasněna a prokázána.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Ještě před samotným jednáním poučil účastníky o předběžném právním názoru na věc z hlediska procesního a hmotného, a s ohledem na výsledky dokazování, pokročilost času a růst nákladů vedl účastníky k mimosoudnímu vyřízení věci, avšak bezúspěšně. Účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce trval na žalobě a žalovaný na odvolání.8. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo proti žalovanému jako likvidátorovi na náhradu škody, kterou mu měl způsobit porušením povinnosti jednat při výkonu funkce likvidátora v souladu se zájmy žalobce tím, že uzavřel smlouvu o správě dokumentů a za poskytnuté služby vyplatil vyšší cenu než obvyklou. Žalovaný v řízení namítal, že k postupu při likvidaci žalobce neobdržel žádnou výtku a že proti kontrolnímu protokolu ministerstva a znaleckým posudkům vznesl řadu námitek; navrhl zamítnutí žaloby.9. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, jednak předloženými listinami, zejména konečnou zprávou o likvidaci žalobce, rozsudkem v trestní věci vedené proti žalovanému ze stejného skutku, kontrolním protokolem ministerstva, třemi znaleckými posudky, jednak výslechem zpracovatele znaleckého posudku a svědkyně, vedoucí kontrolní skupiny ministerstva. Na základě uvedených důkazů a po citaci příslušných zákonných ustanovení pak uzavřel, že žalovaný jako likvidátor žalobce nevykonával tuto funkci v zájmu žalobce, že uzavřel smlouvu na dodávku archivačních a skartačních služeb za cenu vyšší než obvyklou a vyplacením ceny způsobil žalobci škodu ve výši, kterou stanovil rozdílem mezi vyplacenou částkou za poskytnuté služby a střední hodnotou dolní a horní meze ceny obvyklé za tyto služby stanovené znaleckým posudkem. Výhrady žalovaného proti znaleckému posudku soud I. stupně odmítl jako nedůvodné.10. Se zjištěními soudu I. stupně, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry o odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, tedy i napadeným rozsudkem, se odvolací soud zcela ztotožnil. Odvolací soud je shodně se soudem I. stupně stejného názoru, že žalovaný jako likvidátor žalobce nepostupoval při výkonu funkce likvidátora v zájmu žalobce, jak odhalila kontrolní komise ministerstva a jak poté bylo prokázáno pořízenými znaleckými posudky; prvý byl pořízen na základě objednávky žalobce, druhý pro policejní orgán v trestním řízení vedeném proti žalovanému, třetí pak jako revizní posudek zadal soud I. stupně. Jako zásadní pro odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu bylo právě zjištění, že za uvedené služby vyplatil značně vyšší cenu než obvyklou v rozhodném místě a čase, jak správně posoudil soud I. stupně. Výše způsobené škody pak je stanovena právě rozdílem vyplacené ceny a ceny obvyklé, s čímž odvolací soud rovněž souhlasí.11. Jestliže tedy soud I. stupně přiznal žalobci právo na náhradu škody v uvedené výši, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, z něhož zjistil správně skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, provedené důkazy správně vyhodnotil, rovněž právně věc správně posoudil, s námitkami žalovaného se jasně, srozumitelně a logicky vypořádal, rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud v dalším pro stručnost nadále odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.12. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 cit. zákona a úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání, dvou režijních paušálů včetně DPH.