7 Cmo 254/2022-235 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2014 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 357 000 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené tím, že se žalovaná protiprávně vydávala vůči třetím osobám za jediného akcionáře společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , čímž poškodila žalobce při výkonu jeho akcionářských práv v uvedené společnosti.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o zastavení dovolacího řízení. Soud zastavil dovolací řízení poté, co žalobce namísto uhrazení soudního poplatku za dovolání požádal soud o osvobození od soudního poplatku za dovolání. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce exemplárně zneužívá procesních předpisů, když o osvobození od soudních poplatků žádá opakovaně, ačkoli již o něm bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 9. 12. 2021, č. j. 72 Cm 76/2014-165 (právní moc nastala dne 14. 2. 2022, poté co rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 7 Cmo 18/2022-180) a tudíž se jedná o opětovný návrh na osvobození od soudních poplatků, tentokrát pro dovolací řízení proti usnesení ze dne 30. 6. 2022, č. j. 7 Cmo 87/2022-206, a to aniž by nová žádost žalobce byla adekvátně odůvodněna. Závěr o zneužívání procesních předpisů bylo možné učinit zejména proto, že osvobození nebylo žalobci odkazovaným usnesením přiznáno z důvodu, že se v nadepsané věci jedná o bezúspěšné uplatňování práva žalobcem, a tudíž není možné, aby závěr o neosvobození byl prolomen změnou poměrů žalobce (nadto žalobce takovou změnu ani ve své žádosti netvrdil), když pro osvobození od soudních poplatků musí být obě podmínky splněny současně.3. Žalobce podal proti tomuto usnesení včasné odvolání. Předně uvádí, že soud zastavil dovolací řízení, aniž by předtím v samostatném usnesení rozhodl o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku, resp. o jeho nepřiznání s tím, že žaloba na náhradu škody proti žalované představuje svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a dále, že se jedná o návrh opětovný. Žalobce spatřuje vadu napadeného usnesení i v tom, že soud mu nezaslal formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ za účelem jeho vyplnění a zaslání na soud, aby bylo možno posoudit, zda jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození. S odkazem na uvedené žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se osvobození od soudního poplatku za dovolání žalobci v plném rozsahu přiznává.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 30. 9. 2022, č. j. 72 Cm 76/2014-222, které bylo žalobci doručeno dne 4. 10. 2022, Městský soud v Praze žalobce vyzval, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bod 2. sazebníku poplatků 4 000 Kč s poučením, že pokud tak neučiní, soud dovolací řízení zastaví. Součástí této výzvy bylo upozornění žalobce jako poplatníka na možnost podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání reagoval žalobce žádostí o osvobození od soudního poplatku za dovolání ze dne 6. 10. 2022, doručenou Městskému soudu v Praze téhož dne, tedy před uplynutím lhůty pro zaplacení. Ve své žádosti o osvobození od soudního poplatku žalobce výslovně žádal o zaslání příslušného formuláře za účelem prokázání svých majetkových poměrů. Tuto žádost žalobce zopakoval svým podáním ze dne 1. 11. 2022.8. „Usnesení, jímž bylo za řízení před soudem prvního stupně přiznáno účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, platí jen do pravomocného skončení řízení, na dovolací řízení se nevztahuje“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 242/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 88/2012).9. Též podle komentářové literatury „Osvobození se přiznává toliko do pravomocného rozhodnutí. Nevztahuje se automaticky na dovolání ani na jiné mimořádné opravné prostředky. V těchto řízeních je nutno osvobození navrhnout a jeho podmínky přezkoumat znovu, a to hned ze tří důvodů: a) mezi osvobozením v původním řízení a mimořádným opravným prostředkem mohlo uplynutím času dojít snadno ke změně poměrů (ve prospěch i neprospěch účastníka), b) jedná se o zcela jiné řízení, c) soud bude znovu posuzovat svévoli či zcela zjevnou bezúspěšnost uplatňování práva právě ve vztahu ke specifickým pravidlům mimořádných opravných prostředků (například zda je tvrzen způsobilý důvod pro obnovu řízení).“ (srov. Občanský soudní řád, 3. vydání, 2021, s. 672 - 681: M. Bílý)10. Odvolací soud se s tímto názorem ztotožńuje s tím, že se uplatní i za situace, kdy návrhu na osvobození od soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně, případně za odvolací řízení, nebylo vyhověno. Soud prvního stupně měl proto v řízení o dovolání na základě žádosti žalobce znovu přezkoumat podmínky pro osvobození od soudních poplatků.11. Pro úplnost odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že splnění obou podmínek pro osvobození od soudního poplatku (odůvodněné poměry účastníka a skutečnost, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva) vyžaduje zákon kumulativně. Proto za situace, kdy jedna z podmínek splněna není, je bezpředmětné zabývat se splněním podmínky druhé (viz např. III. ÚS 3649/19).12. Soud prvního stupně pochybil, posuzoval-li návrh žalobce na osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení jako opakovanou žádost se závěrem, že o stejném návrhu bylo pravomocně rozhodnuto, a konstatoval závěr o zneužívání procesních předpisů. Nový návrh žalobce totiž nebyl podán v rámci jednoho řízení, a proto měl být posouzen samostatně a mělo o něm být opětovně rozhodnuto podle § 138 odst. 1 o. s. ř.13. Napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.14. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.