7 Cmo 433/2016-128 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 4. 5. 2015 ve znění doplňujícího podání ze dne 3. 6. 2015 se navrhovatelka vůči Stavebnímu bytovému družstvu , adresa, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále též „Družstvo“ nebo „účastník“) domáhala prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů Družstva ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Uvedla, že vybírání členských příspěvků ve výši 240 Kč ročně od nebydlících členů považuje za nezákonné a Družstvo proto nebylo oprávněno ji z Družstva vyloučit pro neuhrazení tohoto členského příspěvku za rok 2014.2. Usnesením uvedeným v záhlaví (dále též „předmětné usnesení“) soud prvního stupně ve výroku I. návrhu v celém rozsahu vyhověl. Ve výroku II. rozhodl, že Družstvo je povinno zaplatit zástupci navrhovatelky náklady soudního řízení ve výši 3 200 Kč do 15 dnů od právní moci výroku.3. Soud vyšel ze zjištění, že:- dopisem ze dne 25. 6. 2014 sdělilo Družstvo navrhovatelce, že ke dni 17. 6. 2014 u ní eviduje neuhrazený členský příspěvek za rok 2014. Současně ji upozornilo, že neuhrazení členského příspěvku je porušením povinnosti člena a že ji tudíž uděluje výstrahu před vyloučením z Družstva. Vyzval ji, aby dlužný členský příspěvek uhradila do 12. 8. 2014;- dopisem ze dne 2. 10. 2014 sdělilo Družstvo navrhovatelce, že dne 9. 9. 2014 rozhodlo představenstvo Družstva o vyloučení navrhovatelky z Družstva, a to z důvodu neuhrazení členského příspěvku za rok 2014 ve výši 240 Kč. Dopis byl navrhovatelce doručen dne 13. 10. 2014;- dopisem ze dne 18. 10. 2014 podala navrhovatelka námitky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Námitky byly Družstvu doručeny dne 24. 10. 2014;- dopisem ze dne 19. 11. 2014 byla navrhovatelka pozvána na zasedání shromáždění delegátů Družstva s datem konání 8. 12. 2014 z důvodu, že na tomto zasedání se budou mimo jiné projednávat námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o jejím vyloučení z Družstva. Pozvánka byla navrhovatelce doručena dne 25. 11. 2014;- na zasedání shromáždění delegátů konaného dne 8. 12. 2014 byly mimo jiné projednány i námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Shromáždění delegátů vyloučení navrhovatelky potvrdilo. Toto rozhodnutí bylo navrhovatelce oznámeno dopisem datovaným 22. 1. 2015, který ji byl doručen dne 2. 2. 2016;- mezi povinnosti člena Družstva uvedené ve stanovách je kromě jiného povinnost uhradit členský vklad, řádně a včas hradit předepsané nájemné, zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu nebo nebytového prostoru a příspěvky na správu domu a pozemku a případné nedoplatky z vyúčtování záloh, povinnost hradit příspěvky na činnost Družstva a poplatky za úkony ve výši určené shromážděním delegátů nebo představenstvem, a to zejména členský příspěvek, který se hradí opakovaně, v případě navrhovatelky každoročně, a povinnost podílet se na úhradě ztráty Družstva podle stanov. Člen Družstva může být vyloučen, pokud závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti určené zákonem nebo stanovami, pokud přestal splňovat podmínky pro členství, pokud porušil člen Družstva – nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, pokud byl člen Družstva – nájemce pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný proti Družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je byt člena - nájemce, nebo proti majetku, který se v tomto domě nachází, anebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.4. Poté soud učinil skutkový závěr, že navrhovatelka neuhradila Družstvu členský příspěvek za rok 2014, ačkoliv k tomu podle stanov byla povinna. Následně jí představenstvo Družstva udělilo výstrahu před vyloučením pro závažné porušení povinnosti člena, a to povinnosti uhradit členský příspěvek, a vyzval ji k úhradě tohoto dlužného členského příspěvku v dodatečné lhůtě do 12. 8. 2014. Protože navrhovatelka členský příspěvek neuhradila ani poté, rozhodlo představenstvo Družstva dne 9. 9. 2014 o jejím vyloučení. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka námitky, o kterých následně rozhodlo shromáždění delegátů na zasedání konaném dne 8. 12. 2014 tak, že vyloučení navrhovatelky potvrdilo. Toto rozhodnutí bylo navrhovatelce doručeno dne 2. 2. 2016.5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 614, § 620 odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 595, § 566, § 587, § 733 odst. 2 a § 744 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020 o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a § 580 odst. 1, § 605 odst. 2 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Poté soud dospěl k právnímu závěru, že napadené rozhodnutí shromáždění delegátů je v rozporu se zákonem. Dle názoru soudu nemohou stanovy Družstva zavázat jeho člena k peněžitému plnění nad povinnosti stanovené zákonem. Konkrétně se jedná o doplatkovou povinnost podle § 566 z. o. k., uhrazovací povinnost podle § 587 až § 594 z. o. k. a povinnost hradit nájemné za užívaný byt nebo nebytový prostor u bytových družstev podle § 733 odst. 2 a § 744 z. o. k. Navrhovatelce byla uložena členská povinnost platit členské příspěvky. Jde o členskou povinnost, jejímž obsahem je povinnost člena poskytnout peněžité plnění družstvu, přičemž se nejedná o žádný z případů, v nichž může být podle zákonné úpravy taková členská povinnost uložena. Jedná se tedy o povinnost, která odporuje zákonu tam, kde to smysl a účel zákona vyžaduje, a je tak neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. Soud proto postupoval podle § 620 odst. 1 z. o. k. a prohlásil toto rozhodnutí shromáždění delegátů Družstva za neplatné, protože není důvodem pro vyloučení z Družstva porušení členské povinnosti, která je pro rozpor se zákonem neplatná. Návrh na zahájení řízení byl podán před uplynutím zákonné propadné lhůty stanovené v § 622 odst. 1 in fine z. o. k.. Rozhodnutí shromáždění delegátů o potvrzení vyloučení navrhovatelky z Družstva bylo navrhovatelce doručeno dne 2. 2. 2015, návrh došel soudu v pondělí dne 4. 5. 2015, tedy včas. Soud prvního stupně nepřitakal ani námitce účastníka, že členské příspěvky představují prakticky jediný zdroj příjmu Družstva a právní názor soudu o nezákonnosti jejich vybírání by vedl k zániku mnoha družstev. Soud prvního stupně dovodil, že právní úprava dává družstvům širokou paletu příjmů, ze kterých mohou pokrývat své administrativní a provozní náklady. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2012 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“).7. Do tohoto usnesení podalo včasné odvolání Družstvo. Jako odvolací důvod uvedlo ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Neztotožnilo se se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti té části stanov, které upravuje vybírání členských příspěvků. Jedná se o nežádoucí restriktivní výklad neplatnosti stanov, které je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Paušální příspěvek na náklady spojené s provozem bytového družstva je družstvo oprávněno vybírat od bydlících členů – nájemců družstevních bytů v rámci nájemného podle § 744 z. o. k. Vůči nájemcům družstevních bytů, tj. bydlícím členům, by bylo diskriminační, pokud by družstvo vybíralo členský příspěvek spojený s provozem bytového družstva pouze od členů – nájemců družstevních bytů, nikoliv však od členů nebydlících. Proto je dle názoru odvolatele družstvo oprávněno stanovit ve stanovách povinnost platit členský příspěvek na náklady spojené s provozem bytového družstva jak pro bydlící, tak nebydlící členy družstva. Výše příspěvku určena pro nebydlící členy Družstva ve výši 240 Kč ročně rozhodně není pro jakéhokoliv člena likvidační a nemůže se jednat o samovůli Družstva, které by rozhodovalo o této částce ve svůj prospěch a Družstvo si tím navyšovalo svůj zisk. Odvolatel se neztotožnil ani se závěrem soudu prvního stupně, že návrh ve věci samé byl podán včas, tj. v tříměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v § 620 odst. 1 z. o. k. Dle jeho názoru tzv. „blanketní žaloba“ došlá soudu prvního stupně dne 4. 5. 2015 neobsahuje takové náležitosti, aby je soud mohl považovat za způsobilý návrh na zahájení řízení. Navíc určení toho, čeho se navrhovatelka domáhá, je v „blanketní žalobě“ a v doplňujícím podání ze dne 3. 6. 2015 rozdílné. Doplňující podání je proto nutno považovat za samostatný návrh ve věci samé. Doplňující podání bylo soudu doručeno dne 3. 6. 2015, tj. po uplynutí zákonné tříměsíční prekluzivní lhůty. Družstvo proto navrhlo, aby napadené usnesení odvolací soud změnil tak, že návrh se zamítá a přiznal Družstvu vůči navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení.8. Podepsaný soud ve věci samé jako soud odvolací již dvakrát rozhodl. Nejprve usnesením ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, tak, že předmětné usnesení změnil tak, že návrh na prohlášení neplatnosti rozhodnutí shrom