9 Cmo 1/2023-107 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30. 4. 2021 domáhal se navrhovatel vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru , adresa, (dále jen „společenstvo“) ze dne 16. 3. 2021, kterými bylo rozhodnuto, že navrhovateli a jeho synům , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebude umožněno podílet se trvale na výkonu práva myslivosti v , adresa, .2. Navrhovatel uvedl, že je zakládajícím členem společenstva, členy jsou také jeho synové , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Společenstvo využívá honitbu ve vlastní režii. Mezi navrhovatelem a členy honebního výboru existují dlouhodobé neshody ohledně správnosti způsobu výkonu práva myslivosti. Tyto neshody vyvrcholily napadeným rozhodnutím odůvodněným nedostatečným přikrmováním zvěře v zimním období. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno poštou 15. 4. 2021. Ke své aktivní legitimaci připomněl navrhovatel judikaturu Ústavního soudu, podle které se lze bránit rozhodnutí honebního výboru, i když proti němu zákon o myslivosti neupravuje opravný prostředek. Namítl, že k jednání honebního výboru nebyl pozván a dozvěděl se o něm až jeho doručením poštou. Nebylo mu tak umožněno, aby se k tvrzeným porušením svých povinností vyjádřil. Navrhovatel byl napadeným rozhodnutím ze společenstva fakticky vyloučen, neboť mu bylo zakázáno vykonávat činnost, která je jediným účelem společenstva. Takové rozhodnutí je v rozporu se zákonem o myslivosti a zasahuje do navrhovatelova vlastnického práva k jeho honebnímu pozemku. I kdyby skutečně navrhovatel a jeho synové porušili své povinnosti, byla by uložená sankce zcela zjevně nepřiměřená tvrzeným porušením povinností. Navrhovatel navíc popírá, že by se dopustil jednání, pro která mu byla uložena sporná sankce, neboť zvěř se syny dokrmovali pravidelně a v dostatečném množství.3. Společenstvo ve svém vyjádření upozornilo, že v souladu s provozním řádem může jeho honební výbor ukládat myslivcům sankce včetně trvalého odnětí práva vykonávat myslivost. Přestože je vlastnictví honebního pozemku podmínkou členství v honebním společenstvu, neplatí to naopak; vlastník honebního pozemku může ze společenstva vystoupit nebo se nestát jeho členem. Proto může společenstvo člena pro neplnění jeho povinností vyloučit za subsidiárního použití právní úpravy spolků. Jinak by společenstvo nemělo žádný prostředek, jak členovi zabránit v maření účelu jeho existence, tj. výkonu práva myslivosti. Navrhovateli bylo navíc zakázáno vykonávat jen jedno z jeho členských práv, i nadále se může účastnit valných hromad (včetně hlasování), kulturních akcí nebo brigád. Společenstvo má v souladu s principem spolkové samosprávy právo ukládat svým členům sankce, které jsou zakotveny ve stanovách nebo jiných vnitřních předpisech. Navrhovatel se jako zakládající člen společenstva podílel na jejich přijetí. Sankce mu byla udělena pro opakované porušení jeho povinností, navíc za situace, kdy již v roce 2013 mu byla uložena písemná důtka. Spornou sankci tak společenstvo považuje za přiměřenou.4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem návrhu vyhověl (výrok I) a navrhovateli přiznal náklady řízení 63 495 Kč (výrok II). Za nesporné považoval, že navrhovatel i oba jeho synové jsou členy společenstva. Společenstvo vykonává právo myslivosti v honitbě , adresa, ve vlastní režii. Na honební výbor je přenesena pravomoc rozhodovat o přijetí nových členů a využití společenstevní honitby. Na schůzi honebního výboru dne 16. 3. 2021 byly projednány kontroly mysliveckých stráží na přikrmování a bylo přijato napadené rozhodnutí. Podle provozního řádu je honební výbor oprávněn udělit myslivci za přestupky, mj. opakované nedostatečné přikrmování zvěře v zimním období, sankci spočívající v tom, že mu nebude umožněno podílet se dočasně nebo trvale na využití společenstevní honitby.5. Po právní stránce citoval soud prvního stupně judikaturu Ústavního soudu, podle které v případě přenesení pravomoci rozhodovat o využití společenstevní honitby na honební výbor nemizí zákonná ochrana člena honebního společenstva v podobě práva napadnout usnesení v takové věci žalobou u soudu. Aktivní věcnou legitimaci navrhovatele dovodil ze skutečnosti, že je vlastníkem honebních pozemků a členem společenstva. Konstatoval, že napadené rozhodnutí nelze podle stanov přezkoumat jiným orgánem společenstva. Upozornil na judikaturou dovozený účel žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení orgánů korporací, kterým je jak ochrana individuálních práv oprávněných navrhovatelů, tak obecná ochrana souladu rozhodnutí orgánů korporací se zákonem a stanovami. Dále uvedl, že honební společenstvo je právnickou osobou zaměřenou na plnění úkolů v oblasti práva myslivosti, že členství v honebním společenstvu není povinné, přičemž vlastnictví honebního pozemku je podmínkou členství. Vlastník honebního pozemku se tak může podílet i na rozhodování o způsobu realizace zákonných povinností společenstva. Nedílnou součástí členství v honebním společenstvu je výkon práva myslivosti a zákaz jeho výkonu je v rozporu s povinností honebního společenstva. Trvalým zákazem výkonu práva myslivosti byla navrhovateli zakázána činnost, která je jediným účelem existence společenstva, což fakticky odpovídá vyloučení navrhovatele a jeho synů ze společenstva. Takovou sankci považoval soud prvního stupně za zcela zjevně nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zákonem.6. Proti tomuto rozsudku podalo odvolání společenstvo. Za nesprávný považovalo závěr soudu prvního stupně o tom, že právo myslivosti a jeho výkon je nedílnou součástí členství v honebním společenstvu. Výkon práva myslivosti spojuje zákon o myslivosti s uživatelem, nikoli vlastníkem honebního pozemku. Vlastník honebního pozemku má pouze právo být členem honebního společenstva. Honební společenstvo může honitbu spravovat (a tedy realizovat právo myslivosti) ve vlastní režii, nebo může honitbu pronajmout. Společenstvo citovalo judikaturu Ústavního soudu, podle které je honební pozemek pouze prostředkem teritoriálního vymezení honitby, tedy předpokladem práva myslivosti. Výkon práva myslivosti neplyne přímo z vlastnického práva k honebnímu pozemku, nýbrž závisí na splnění dalších předpokladů vyplývajících ze zákona a za určitých okolností je možný i proti vůli vlastníka honebního pozemku. Právo myslivosti tedy nesvědčí navrhovateli jako vlastníku honebního pozemku, nýbrž společenstvu, a vlastník pozemku se na tomto výkonu jako člen společenstva jen podílí. O každém z těchto práv tak může být rozhodnuto nezávisle. Uživatelem honitby může být osoba odlišná od vlastníka honebního pozemku. Využití honitby spadá do působnosti valné hromady honebního společenstva, která může tuto působnost přenést na honební výbor. Podle stanov společenstva byla uvedená působnost na honební výbor přenesena, přičemž honební výbor má podle stanov přijmout provozně organizační řád. Tak se i stalo. Společenstvo tak splnilo všechny zákonné požadavky na tvorbu i uplatňování svých samosprávných předpisů. Společenstvo navrhlo, aby soud napadené usnesení změnil a návrh zamítl.7. Navrhovatel ve svém vyjádření upozornil na důvody podaného návrhu, především na své tvrzení, že zvěř řádně krmil, na skutečnost, že provozní řád vyžaduje pro spornou sankci opakované nedostatečné přikrmování zvěře, zatímco v jeho případě šlo o jediný prohřešek, a na nepřiměřenost sankce, která se fakticky rovná vyloučení ze společenstva. K obsahu odvolání navrhovatel uvedl, že jediným účelem a náplní činnosti honebního společenstva je správa honitby. V projednávané věci spravuje honební společenstvo honitbu ve vlastní režii. V takovém případě mají členové právo podílet se přednostně na výkonu práva myslivosti v honitbě, čemuž odpovídá povinnost společenstva umožnit jim toto právo realizovat. Navrhovateli tak v případě platnosti sporného usnesení zbývá jen právo účasti na valné hromadě, které je však značně vyprázdněno, neboť o správě honitby rozhoduje honební výbor. Navrhovatelova účast ve společenství je omezena natolik, že se fakticky rovná jeho vyloučení. Navrhovatel navrhl potvrzení napadeného usnesení.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou. Po doplnění dokazování je shledal částečně důvodným.9. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu honebního společenstva je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého mají tuto povahu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů všech právnických osob).10. Odvolací soud zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování a ze stanov společenstva zjistil, že článkem 7 odst. 2 stanov byla na honební výbor přenesena pravomoc rozhodovat o přijetí nových členů a využití společenstevní honitby. Podle čl. 8 odst. 2 stanov má hone