9 Cmo 66/2023-25 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 79 Cm 161/2022-5 (dále jen „původní usnesení“), ve znění usnesení ze dne 28. 12. 2022, č. j. 79 Cm 161/2022-8 (dále jen „opravné usnesení“), Městský soud v Praze odmítl návrh navrhovatelky, kterým se domáhala vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 17. 12. 2015 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Podle doručenek byla obě usnesení doručena navrhovatelce vhozením do schránky, a to původní usnesení dne 5. 12. 2022 a opravné usnesení dne 5. 1. 2023. Na obou doručenkách je poznámka „DOSLAT BOX 33/01“.2. Proti původnímu usnesení podala navrhovatelka odvolání emailem bez elektronického podpisu, který soudu došel dne 20. 12. 2022 ve 23:57:46 hodin. Odvolání doplnila listinným podáním, které podala k poštovní přepravě 27. 12. 2022. Proti opravnému usnesení podala navrhovatelka odvolání emailem bez elektronického podpisu, který soudu došel dne 21. 1. 2023 v 00:00:00 hodin. Odvolání doplnila listinným podáním, které podala k poštovní přepravě 23. 1. 2023.3. Soud prvního stupně napadeným usnesením obě odvolání odmítl pro jejich opožděnost. Konstatoval, že odvolání proti původnímu usnesení nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno a navíc bylo samo podáno jeden den po uplynutí 15denní odvolací lhůty. Rovněž odvolání proti opravnému usnesení podala navrhovatelka opožděně, jeden den po uplynutí lhůty k odvolání.4. Proti usnesení o odmítnutí odvolání podala navrhovatelka odvolání, ve kterém uvedla, že je přesvědčena, že její odvolání bylo podáno včas. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a její odvolání bylo řádně projednáno. Avizovala, že své odvolání ještě doplní, což však do dne rozhodnutí odvolacího soudu neučinila.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 46a občanského soudního řádu adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen (odstavec 1). Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování (odstavec 2). Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny (odstavec 3).7. Odvolací soud nepřehlédl, že jak původní, tak opravné usnesení byly navrhovatelce doručeny tzv. dosílkou do P. O. Boxu. Podle ustálené judikatury je P. O. Box adresou pro doručování písemností v soudním řízení jen tehdy, uvede-li účastník řízení P. O. Box jako adresu, na kterou mu mají být písemnosti doručovány (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3176/2016). V projednávané věci sice navrhovatelka P. O. Box sama jako adresu pro doručování písemností neuvedla, avšak soudní písemnosti z P. O. Boxu zjevně vybírá a reaguje na ně. Odvolacímu soudu je známo, že navrhovatelka je pravidelnou účastnicí soudních řízení (jen zdejší soud eviduje více než 100 jejích odvolání) a musí si být vědoma následků zřízení dosílky. V souladu s principem, že odpovědností adresáta je zabezpečit přebírání písemností na adrese pro doručování (srov. posledně citované rozhodnutí) je tedy v projednávané věci závěr, že doručování navrhovatelce do P. O. Boxu je účinné.8. Podle § 42 občanského soudního řádu písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (odstavec 2 věta první a druhá). V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2 (odstavec 3).9. Podle § 57 o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin (odstavec 1). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (odstavec 2 věta druhá). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (odstavec 3).10. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21, „včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu je třeba posuzovat podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, nikoliv podle okamžiku, kdy je podatelem odesláno.11. Jestliže původní usnesení bylo navrhovatelce doručeno 5. 12. 2022, uplynula 15denní lhůta k podání odvolání 20. 12. 2022. Došlo-li navrhovatelčino odvolání soudu emailem dne 20. 12. 2022 ve 23:57 hodin, bylo podáno včas. Protože email nebyl elektronicky podepsán, rozeběhla se navrhovatelce třídenní lhůta k doplnění odvolání předložením jeho originálu, která skončila 23. 12. 2022 (v pátek). Navrhovatelka však odvolání doplnila až podáním podaným k poštovní přepravě dne 27. 12. 2023, tedy opožděně. Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. se tak k včas podanému odvolání navrhovatelky nepřihlíží a samo odvolání podané k poštovní přepravě dne 27. 12. 2023 je již opožděné.12. Opravné usnesení bylo navrhovatelce doručeno 5. 1. 2023, lhůta k odvolání tedy uplynula dne 20. 1. 2023 (pátek). Odvolání podané emailem však soudu došlo až 21. 1. 2023 v 00:00 hodin, tedy (podle shora citované judikatury) opožděně. Listinné odvolání podané na poštu 23. 1. 2023 je rovněž samo o sobě opožděné.13. Navrhovatelka sice ve svých podáních žádá o prodloužení některých lhůt, ne však lhůty k podání odvolání. Obsah jejích podání tedy nelze podle obsahu vyhodnotit jako návrh na prominutí zmeškání lhůty (§ 58 o. s. ř.).14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).15. Výrok o nákladech řízení se zakládá na skutečnosti, že v řízení plně úspěšnému účastníkovi žádné náklady nevznikly.