12 Cmo 107/2024-125 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 20. února 2018, č. j. 53 Cm 13/2018-17 vůči žalovanému , Jméno žalovaného, (dříve žalovaný č. 2) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč.2. Žalovaný napadl rozsudek v obou jeho výrocích včasným odvoláním.3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2019, č. j. MSPH 79 INS 28/2019-A-9 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Podle Seznamu přihlášených pohledávek žalobkyně přihlásila svou pohledávku ze směnky, uplatněné v tomto řízení, do řízení insolvenčního, v němž ji žalovaný nepopřel. Usnesením ze dne 17. dubna 2024, č. j. MSPH 79 INS 28/2019-B-14 vzal soud na vědomí splnění oddlužení (výrok I.) a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny (výrok V.). Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, dlužník uhradil na zjištěné pohledávky částku odpovídající 37,17 % jejich výše.4. Podáním ze dne 4. 6. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu s ohledem na výsledek insolvenčního řízení v plném rozsahu zpět. Žalovaný svým podáním ze dne 24. 6. 2024 vyslovil se zpětvzetím žaloby souhlas a navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 43 269,60 Kč.5. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.6. Podle ustanovení § 222a odst. 2 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.7. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno.8. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. V posuzované věci byla žaloba vzata zpět v průběhu řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně. Protože žalovaný vyslovil se zpětvzetím žaloby souhlas, postupoval odvolací soud podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil dosud nepravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně označená ve výroku I. tohoto usnesení a řízení zastavil.11. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel odvolací soud z výše citované právní úpravy, z níž vyplývá, že pokud soud zastavuje řízení, musí se zabývat nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obecné ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. je aplikovatelné pouze v případě, že nejsou splněny podmínky pro použití speciální úpravy obsažené v ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.12. Výkladem ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud v obecné rovině zabýval například v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp.zn. 22 Cdo 928/2017).13. V poměrech posuzované věci žalobkyně zpětvzetím žaloby formálně zavinila, že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Současně však není pochyb o tom, že ke zpětvzetí žaloby došlo s ohledem na výsledek insolvenčního řízení, který žalobkyně nemohla nijak ovlivnit. Odvolací soud zhodnotil všechny okolnosti, jež jsou ve smyslu výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu rozhodné pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a dospěl k závěru, že po žalobkyni nelze v daném případě spravedlivě požadovat, aby hradila náklady právního zastoupení, které v tomto řízení vznikly žalovanému v důsledku jeho procesní obrany proti pohledávce, kterou následně v insolvenčním řízení uznal a zčásti splnil. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni, která nezanedbala ochranu svých práv v nalézacím ani insolvenčním řízení a nemohla nijak ovlivnit skutečnost, že dluh žalovaného se v převážné části, v níž nebyl splněn, stal naturální obligací (tzn. nezanikl, ale nadále již není soudně vymahatelný), nelze považovat za odpovídající obecným principům spravedlnosti. V řízení současně nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že po žalovaném nelze důvodně požadovat, aby náklady, které mu v řízení vznikly, nesl ze svého.14. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. tak, že žalovanému nepřiznal právo na jejich náhradu.