12 Cmo 140/2024-81 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením rozhodl o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 11. 10. 2023, č. j. 31 Cm 29/2023-42 (výrok I.), o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalovanému (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný, který podal odvolání proti shora označenému rozsudku, byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 14 993 Kč. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 18. 12. 2023 a soudní poplatek byl připsán na účet soudu až dne 3. 1. 2024. Protože byl poplatek zaplacen po uplynutí lhůty k jeho úhradě (patnáctým dnem lhůty byl den 2. 1. 2024), je dán nedostatek podmínky řízení, který vylučuje věcný přezkum odvolání. Soud proto postupoval podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. bylo dále rozhodnuto o vrácení poplatku žalovanému.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení. Namítl, že soudní poplatek byl uhrazen včas, což dokládá Potvrzením banky o provedení transakce.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. října 2023, č. j. 31 Cm 29/2023-42, jímž bylo rozhodnuto o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 7. března 2023, č. j. 31 Cm 29/2023-10 a o náhradě nákladů námitkového řízení. Soudní poplatek za odvolání ve výši 14 993 Kč nebyl při podání odvolání zaplacen. Soud prvního stupně proto vyzval žalovaného usnesením ze dne 6. 12. 2023, č.j. 31 Cm 29/2023-52, k úhradě poplatku ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo doručeno do datové schránky žalovaného dne 18. 12. 2023 a žalovaný v něm byl poučen o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví, přičemž k opožděné úhradě nemůže být přihlíženo. Lhůta k zaplacení poplatku začala běžet dne 19. 12. 2023 a její poslední den připadl na úterý 2. 1. 2024. Platba ve výši 14 993 Kč byla na účet soudu připsána dne 3. 1. 2024.5. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Jak ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil Ústavní soud, povinnost účastníka hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1286/16). Opětovně poukázal také na skutečnost, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobci v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).7. Výše popsaná situace nastala i v poměrech posuzované věci, neboť žalovaný svou zákonnou poplatkovou povinnost nesplnil ani ve lhůtě stanovené zákonem, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně, přestože byl o následcích nezaplacení poplatku poučen. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když po marném uplynutí stanovené lhůty odvolací řízení zastavil.8. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že úhrada soudního poplatku za odvolání byla v daném případě provedena včas. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018 sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 20. 12. 2018 sp. zn. 29 ICdo 152/2018 nebo ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 29 ICdo 156/2018). Rovněž judikatura Ústavního soudu konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, resp. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1588/2020 a další rozhodnutí zde uvedená). V poměrech posuzované věci byla platba ve výši 14 993 Kč, odpovídající soudnímu poplatku za odvolání, připsána na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích až dne 3. 1. 2024, tedy po marném uplynutí stanovené lhůty. Z předloženého Potvrzení o provedení transakce pouze vyplývá, že k zaúčtování platební transakce ve výši 14 993 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, u , Anonymizováno, . na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích vedený ČNB došlo dne 2. 1. 2024 v 18.46 hod.; nikoli však již to, že ve stejný den byla platba připsána na účet příjemce. Vzhledem k tomu, že Česká národní banka, která je bankou příjemce, není podporovatelem okamžité platby (což lze zjistit při zadávání příkazu k úhradě v aplikaci , Anonymizováno, či v internetovém bankovnictví), nemohl žalovaný ani důvodně očekávat, že platba bude realizována obratem, tedy ve stejný den, kdy byla (v 18.46 hod.) zadána. K provedení prioritní platby, která je v případě účtu vedeného u , Anonymizováno, placenou službou, pak je dle informace uveřejněné na webových stránkách této banky nezbytné zadání této služby osobně v pobočce banky (nejpozději do 13.30 hod.) nebo prostřednictvím internerového bankovnictví (nejpozději do 14.15 hod.). Názor, podle něhož musí být odchozí platba realizována okamžitě po jejím zadání, nemá oporu ani v zákoně, neboť banka odesílatele má na doručení platby do banky příjemce jeden den (§ 169 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku).9. Jak vyplývá ze shora odkazované judikatury, každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí. Obecně by se proto neměl spoléhat na to, že při poskytnutí druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit.10. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení, i ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení a o vrácení opožděně zaplaceného poplatku, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.11. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.