12 Cmo 193/2024-282 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se prodeje, směny, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace a vyčlenění do svěřenského fondu pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , včetně všech součástí a příslušenství, v k. ú. , adresa, nad Lužnicí, obec , adresa, , zapsaným na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.) a povinnost zdržet se zastavení či jakéhokoli zatížení, včetně zřízení věcného břemene, pronájmu či pachtu téhož pozemku, jeho součástí a příslušenství (výrok II.). Rozhodnutí podle ust. § 169 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje odůvodnění.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že rozhodnutí je z důvodu absence odůvodnění nepřezkoumatelné, žalovanému není zřejmé, jaké úvahy soud prvního stupně k vydání napadeného usnesení vedly, jakým způsobem žalobkyně prokázala obavu o ohrožení výkonu rozhodnutí a zda byly skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření alespoň osvědčeny a čím. Žalovaný dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1554/08 a I. ÚS 3169/19 a na rozhodnutí tam uvedená), jakož i na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 96/2022.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Dle ustanovení § 102 odst. 3 o. s. ř., ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.5. K tomu, aby bylo možno návrhu žalobce vyhovět, bylo v souladu s ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. nutno osvědčit, že lze předpokládat, že by žalobce mohl být v tomto řízení úspěšný a současně prokázat existenci skutečností, odůvodňujících obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí.6. Pokud jde o první z obou shora uvedených podmínek, z předložené směnky a z kvitance vystavené dne 8. 3. 2021 lze mít za osvědčenu splatnou pohledávku žalobkyně, která se stala majitelem směnky na základě indosamentu, vůči žalovanému ve výši 9 000 000 Kč. Jak plyne z obsahu spisu, směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 13 Cm 39/2021-44 Městský soud v Praze žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 9 000 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 585 096,50 Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, o nichž dosud nebylo soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto. Není tak dosud zřejmé, zda bude obrana žalovaného proti shora uvedené platební povinnosti úspěšná. Aniž by odvolací soud jakkoli předjímal výsledek řízení, lze pouze pro účely rozhodnutí podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. považovat žalobou uplatněný nárok za dostatečně osvědčený.7. Pokud jde o posouzení obavy žalobkyně o vykonatelnost směnečného platebního rozkazu, která, jak je výše uvedeno, musí být podle ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. prokázána, tj. musí se zakládat na zcela určitých a konkrétních skutečnostech prokazujících existenci jednání žalovaného směřujícího ke zbavování se či snižování hodnoty svých aktiv (či účelovému zmnožení pasiv), dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že uvedené zákonem kladené požadavky žalobkyně splnila. Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, že žalobkyně shledává obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí ve skutečnosti, že žalovaný poté, co již převedl ideální ½ svých nemovitostí v k. ú. , Jméno žalovaného B, kupní smlouvou ze dne 18. 11. 2020 na svou partnerku , Anonymizováno, , nabízí k prodeji prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, své další nemovitosti nacházející se v k. ú. , adresa, , a to pozemek parc. č. st , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , za částku 3 800 000 Kč. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že se žalovaný zbavuje svého majetku v časových souvislostech, které mají vztah k probíhajícímu řízení, neboť k prodeji id. ½ nemovitostí v k. ú. , Anonymizováno, došlo 11 dní po avalu směnky, nemovitosti v k. ú. , adresa, jsou nabízeny ke koupi v době před očekávaným rozhodnutím soudu o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Žalobkyně má tudíž za to, že je osvědčen nejen její nárok, uplatněný v tomto řízení, ale i to, že existuje důvodná obava, že výkon rozhodnutí může být ohrožen.8. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , Anonymizováno, pro , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, má odvolací soud za prokázáno, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí, uvedených ve výroku napadeného usnesení, tj. pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Předmětné nemovitosti nabyl žalovaný kupní smlouvou ze dne 6. 12. 2004. Žalobkyně dále prokázala, že v srpnu 2024 byla zveřejněna inzerce týkající se prodeje chalupy a pozemku o výměře , Anonymizováno, m2 v obci , adresa, za částku 3 800 000 Kč, tj. že žalovaný učinil kroky směřující ke zcizení tohoto svého majetku. Shodně se soudem prvního stupně tak má odvolací soud za dostatečně prokázánu důvodnost obavy žalobkyně z ohrožení vykonatelnosti soudního rozhodnutí ve smyslu ust. § 102 odst. 1 o. s. ř.9. K výhradě absence odůvodnění usnesení soudu prvního stupně odkazuje odvolací soud na ust. § 169 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009, podle něhož vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje (mimo jiné) návrhu na předběžné opatření, nemusí obsahovat odůvodnění. Tato právní úprava byla opakovaně podrobena přezkumné činnosti Ústavního soudu v souvislosti s projednáním ústavních stížností spojených s návrhem na zrušení ustanovení zákona, podaných proti neodůvodněným rozhodnutím o nařízení předběžného opatření. Ani v těchto případech však Ústavní soud neshledal důvod k vydání zrušujícího nálezu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1058/11 ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 790/11 ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2683/10 ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1687/11 ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 3135/11 ze dne 4. 10. 2012). Odkaz na Nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1554/08 je nepřípadný, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti předchozí právní úpravy, podle níž „písemné vyhotovení usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a nemusí obsahovat odůvodnění." Za tehdejší právní úpravy obecné soudy při neodůvodňování vydaného předběžného opatření vycházely ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/2006, které bylo Ústavním soudem v uvedeném nálezu i v jeho dalších rozhodnutích podrobeno kritice. Ani za účinnosti předchozí právní úpravy však Ústavní soud neshledal, že by citované ustanovení bylo samo o sobě protiústavní (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1069/08); naopak zdůraznil, že je třeba je vykládat v souladu s jeho smyslem a účelem a s přihlédnutím ke konkrétním poměrům posuzované věci. Z uvedených důvodů nesdílí odvolací soud ani právní názor formulovaný v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 14 Cmo 96/2022, který vychází ze závěrů nálezu sp. zn. IV. ÚS 1554/08, vydaného za účinnosti předchozí právní úpravy.10. V poměrech posuzované věci je z dosavadního postupu soudu prvního stupně, který na základě žalobkyní předloženého prvopisu směnky vydal směnečný platební rozkaz (§ 175 odst. 1 o. s. ř.), zcela zřejmé, že žalobkyní uplatněný nárok považoval za dostatečně osvědčený. Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření a jeho příloh je pak dostatečně seznatelné, z čeho soud prvního stupně dovodil existenci skutečností, odůvodňujících obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí; nelze tedy dospět k závěru, že by jeho postup byl projevem libovůle. Jak se podává z obsahu spisu, žalovanému byl spolu s předběžným opatřením doručen návrh žalobkyně na jeho nařízení, z něhož soud při vydání předběžného opatření musel plně vycházet. Žalovaný tak měl možnost se v podaném odvolání ke všem žalobkyní tvrzeným skutečnostem řádně vyjádřit; skutečnost, že tak neučinil a svou procesní obranu omezil na polemiku s postupem soudu dle ust. § 169 odst. 2 o. s. ř., pak sama o sobě neodůvodňuje přijetí závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení.11. S ohledem na to, že žalovaný netvrdil existenci jiného majetku větší hodnoty, z něhož by mohla být pohledávka žalobkyně v případě jejího úspěchu ve věci uspokojena, nebyl žalovaný omezen ve svém vlastnickém právu v míře nepřiměřené ohrožení zájmů