12 Cmo 200/2023-27 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 21 000 Kč s postižními právy a náhradu nákladů řízení ve výši 8 007,50 Kč.2. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné „námitky“ s tím, že nárok uznává a žádá o splátkový kalendář se splátkami 4 000 Kč měsíčně počínaje měsícem 2023.3. Žalobce uvedl, že podání žalovaného nelze považovat za námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu.4. Odvolací soud posoudil návrh žalovaného, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).5. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.6. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, jehož správnost je možné přezkoumat pouze v námitkovém řízení, zahájeném včasnými a odůvodněnými námitkami dlužníka. Nejsou-li dlužníkem takové námitky podány, nabude směnečný platební rozkaz právní moci, a to včetně části týkající se lhůty, v ním má být uložená platební povinnost splněna. V posuzované věci žalovaný žádné odůvodněné námitky, z nichž by vyplývalo, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, nepodal, a směnečný platební rozkaz tak vůči němu nabyl právní moci. To vylučuje, aby odvolací soud do rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu), tj. do stanovené lhůty k plnění, jakkoliv zasáhl. Přijatý závěr je dle názoru odvolacího soudu v souladu se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019. Z něho vyplývá, že „Dospěje-li soud při projednávání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu k závěru, že je namístě postupovat podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. a určit delší lhůtu k plnění, nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, rozhodne o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti s tím, že povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem žalovaný splní v nově určené (delší) lhůtě, případně tak učiní ve splátkách, jejichž výši a splatnost současně upraví“. Tedy i Nejvyšší soud zastává názor, že určit plnění ve splátkách je možné jen při projednávání námitek, k čemuž v daném řízení nedošlo.7. Odvolací soud proto návrh žalovaného, jak je uvedeno shora ve výroku usnesení, zamítl. To neznamená, že by se žalovaný nemohl se žalobcem na plnění ve splátkách dohodnout.8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých jejich náhradu ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nepřiznal žádnému z nich, když úspěšnému žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.