12 Cmo 86/2024-80 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 9. 3. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-27 (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku, čímž jí vznikla poplatková povinnost. Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Protože žalovaná spolu s odvoláním soudní poplatek nezaplatila, byla vyzvána usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-41 k jeho zaplacení. Nato žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí nebylo usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-57, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. 12 Cmo 4/2024-66, přiznáno. Žalovaná byla poté upozorněna na to, že její poplatková povinnost trvá a byla jí stanovena dodatečná patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Tato lhůta začala běžet dne následujícím po dni doručení (1. 3. 2024) a uplynula dne 18. 3. 2024. Protože soudní poplatek za odvolání nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o odvolání proti rozsudku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“) zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.2. Žalovaná napadla usnesení včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že se řízení nezastavuje. Uvedla, že žádala o osvobození od soudních poplatků za odvolání z důvodu neutěšených poměrů a nedostatku finančních prostředků na jeho zaplacení. Nejde přitom o bezúspěšné uplatňování práva. Veškeré předpoklady pro osvobození jsou dány. Žalovaná řádně vyplnila formulář a doložila, že její hrubý příjem dosahuje necelých 15 000 Kč, že nevlastní žádný majetek. Příjmy nepostačují ani na pokrytí nákladů domácnosti a běžných potřeb. Jeví se nespravedlivým, aby jí bylo upřeno právo na soudní ochranu a znemožněno hájení práv z důvodu nepřiměřeně vysokého soudního poplatku. Výzva k úhradě soudního poplatku (v pořadí druhá) byla vydána v rozporu se zákonem a je na ni nezbytné hledět jako na nicotné právní jednání. Protože výzva nemá žádné právní účinky, nemá je ani nezaplacení soudního poplatku, a proto nemohlo dojít k zastavení řízení.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku ze dne 9. 3. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-27. Usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-41 byla žalovaná poprvé vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 67 903 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí nebylo usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. 13 Cm 138/2022-57, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2023, přiznáno. Přípisem ze dne 23. 2. 2024 byla žalované poskytnuta další lhůta patnácti dnů k zaplacení soudního poplatku za odvolání; přípis byl žalované, resp. jejímu právnímu zástupci doručen dne 1. 3. 2024.5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovanou vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podala, tj. dne 10. 5. 2023. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnila, byla soudem usnesením ze dne 15. 6. 2023 vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 67 903 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalované v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaná ani v této dodatečné lhůtě, ani v průběhu následujících deseti měsíců, kdy bylo rozhodováno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek za odvolání nezaplatila a vyvolala tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 ZoSP).6. Výhradu, že výzva k úhradě soudního poplatku za odvolání, vydaná poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků, je v rozporu se zákonem, a tudíž nicotným právním jednáním, neshledal odvolací soud důvodnou. Z rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu vyplývá, že v případě nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být poplatníkovi poskytnut dostatečný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2231/2013 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 776/05). K tomu v posuzované věci doručením opětovné výzvy k úhradě soudního poplatku žalované došlo. Samotná skutečnost, že výzva neměla formu usnesení, rozpor s § 9 dost. 1 ZoSP nezakládá; jde v pořadí o druhou výzvu, která obsahuje vedle odkazu na v pořadí první výzvu vydanou ve formě usnesení všechny náležitosti vyžadované citovaným ustanovením.7. Zcela bez vlivu na správnost usnesení je opětovný poukaz žalované na splnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Pokud jde o splnění shora zmíněných předpokladů, ty byly posouzeny soudy obou stupňů v pravomocně skončeném řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Předmětem odvoláním napadeného usnesení bylo pouze a jen splnění podmínky řízení, tj. zda došlo k zaplacení soudního poplatku za odvolání.8. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.