12 Cmo 90/2024-43 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 50 167 Kč podal žalobce žádost o osvobození od placení tohoto poplatku. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) soud zjistil, že žalobce žije ve společné domácnosti se svou nezletilou dcerou, nemá žádný příjem, a to ani z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání či z hmotného a sociálního zabezpečení, je vlastníkem rodinného domu v , Anonymizováno, a osobního automobilu značky , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , r. v. 2003. Jak dále uvedl v Prohlášení, jeho celkové měsíční náklady činí 2 968 Kč za zdravotní pojištění, roční výdaje pak činí 1 196 Kč za daň z nemovitostí a 1 640 Kč za místní poplatky. Dále žalobce předložil informace o pojištěnci od , Anonymizováno, , resp. výpis za období od 1. 1. 2022 do 20. 6. 2023, podle něhož je osobou pečující o dítě do 7 let věku. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , jejichž součástí je stavba rodinného domu. Nic dalšího žalobce nepředložil.2. Soud prvního stupně s poukazem na zásady poplatkové moderace, plynoucí z ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a na povahu a význam poplatkové povinnosti předně označil za překvapivé tvrzení žalobce, že stále nevyvíjí žádnou ekonomickou aktivitu, stejně jako tomu bylo cca již před půl rokem, kdy stejný soud rozhodoval v jiném řízení o stejné žádosti žalobce. Z podání žalobce plyne, že své výdaje kryje z podpory svých rodičů. Protože jde o mladého a zdravého člověka, je jeho žití z prostředků rodičů – seniorů po takovou dobu více než nečekané, a tedy je problematické z těchto tvrzení vyjít bez toho, aby byly osvědčeny. Soud dále poukázal na skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 56/2023 nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků z důvodu „efektivních finančních prostředků na jeho bankovním účtu.“ Současné tvrzení žalobce, že žádný bankovní účet ani žádné úspory nemá, proto soud označil za „vcelku rozporuplné“, s tím, že žalobce nedoložil, že by jeho bankovní účet byl zrušen. Tíživé poměry žalobce nevyplývají ani z předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2022, podle níž byl žalobce schopen v období od roku 2008 do roku 2020 zapůjčit finanční obnos v celkové výši 6 600 000 Kč (naposledy dne 1. 3. 2020 vystavená směnka č. , Anonymizováno, znějící na částku 1 000 000 Kč), naopak to signalizuje, že žalobce nějakým majetkem disponuje. Celková pohledávka v současnosti v těchto směnkách vtělená představuje dle stejné upomínky částku 9 277 144,37 Kč. Je-li žalobce skutečným vlastníkem všech těchto směnek, nabízí se zcela logicky některou ze směnek prodat a získat tak prostředky pro uplatňování práv ze směnek ostatních.3. Z uvedených důvodů soud návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků nevyhověl.4. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Poukázal na skutečnost, že mezi samotným podáním žaloby a úspěšným skončením soudního řízení často uplyne několik měsíců, ne-li let, a úhrada soudního poplatku tak na dlouhou dobu citelně zasáhne do cash flow žalobce, který je nucen hradit základní životní náklady svoje a své nezletilé dcery denně po celou dobu trvání řízení. I v případě úspěchu ve věci pak nelze spoléhat na to, že žalovaný uhradí své závazky plynoucí z pravomocného soudního rozhodnutí dobrovolně a včas a lze tak předpokládat, že žalobce bude nucen přistoupit k podání návrhu na nařízení exekuce, jako tomu bylo ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 56/2023, kde však exekutorským úřadem nebylo vymoženo ničeho. Žalobce dále v reakci na závěr soudu prvního stupně, že v letech 2008 až 2020 byl schopen zapůjčit finanční obnos v celkové výši 6 600 000 Kč, s tím, že naposledy tak učinil 1. 3. 2020 dle vystavené směnky č. , Anonymizováno, znějící na částku 1 000 000 Kč, která je předmětem tohoto řízení, uvedl, že již z líce předmětné směnky je zřejmé, že byla žalovaným vystavena na řad , Anonymizováno, , otce žalobce, který předmětný obnos žalovanému zapůjčil. Otec žalobce pak směnku na žalobce převedl indosamentem. Obdobná situace je i u jiných směnek, uvedených v předžalobní výzvě. Nebyl to tedy žalobce, kdo zapůjčil, či byl schopen zapůjčit v období od roku 2008 do roku 2020 celkem 6 600 000 Kč. K zůstatku na svém účtu žalobce uvedl, že peněžní prostředky na tomto účtu, které uváděl v řízení sp. zn. 79 Cm 56/2002 ve výši 200 000 Kč v minulosti použil na úhradu základních životních potřeb svých a své nezletilé dcery, předmětný účet zrušil a žádný jiný účet nemá. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že z napadeného usnesení není zřejmé, zda se soud zabýval možností přiznat mu třeba i jen částečné osvobození od soudních poplatků a pokud ano, proč k němu nepřistoupil.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.7. Pokud jde o úspěšnost podané žaloby, odvolací soud konstatuje, že na základě v ní uvedených skutkových tvrzení nelze uzavřít, že je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.8. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobce nesplnil, když údaje jím poskytnuté (a pouze částečně doložené) nelze považovat ani za úplné, ani věrohodné. Žalobce v Prohlášení nevykázal žádné příjmy (z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z hmotného a sociálního zabezpečení, z kapitálového majetku, z pronájmu, apod.), ze svého majetku zmínil pouze vlastnictví rodinného domu v , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. , Anonymizováno, , a osobního vozidla , Anonymizováno, , r. v. 2003. Uvedl dále roční platbu daně z nemovitosti (výše neuvedena), úhradu zdravotního pojištění ve výši 2 968 Kč měsíčně a místních poplatků ve výši 1 640 Kč. K Prohlášení byl připojen výpis z katastru nemovitostí, informace o pojištěnci – výpis za období od 1. 1. 2022 do 20. 6. 2023, výzva k úhradě nedoplatku daně za rok 2022 ve výši 1 196 Kč, příjmový pokladní doklad potvrzující úhradu poplatku za komunální odpad ve výši 2 x 1 080 Kč a osvědčení o registraci vozidla , Anonymizováno, RZ , SPZ, .9. Žalobce tak zcela pominul, že je od 3. 5. 1994 podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku s živnostenským oprávněním v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákon. Provozování živnosti nebylo nikdy přerušeno. Přesto v Prohlášení absentuje údaj o výši příjmů žalobce z podnikání za poslední zdaňovací období, případně údaj o tom, že žádných takových příjmů nedosáhl, a není k němu připojen ani platební výměr správce daně, ani (ve druhém případě) oznámení žalobce adresované správci daně. Dále žalobce ve výčtu svého majetku zamlčel, že podle předžalobní výzvy ze dne 22. 9. 2022 je mimo směnky uplatněné v tomto řízení také majitelem šesti dalších směnek v celkové nominální hodnotě 6 600 000 Kč. Jakkoli nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že z uvedeného zjištění vyplývá, že bylo v možnostech žalobce poskytování půjček v řádu milionů korun (vzhledem k abstraktní povaze směnečných závazků by takový závěr nebyl opodstatněný ani v případě, že by všechny směnky byly vystaveny na řad žalobce, jako tomu bylo u směnky č. , Anonymizováno, ze dne 15. 1. 2020 uplatněné v tomto řízení), nelze současně přehlédnout, že žalobce zjevně disponuje snadno převoditelnými cennými papíry, přičemž prodejem kteréhokoli z nich by si mohl opatřit prostře