14 Cmo 129/2023-1440 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů 58 680 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů 10 113 Kč, vždy do tří dnů od právní moci usnesení na účet Krajského soudu v Praze [výroky I. a II.].2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci samé rozhodl dne 11. 1. 2023 rozsudkem č. j. 47 Cm 148/2016 – 1143, jehož výrokem V. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice na účet tamního soudu náhradu nákladů řízení v rozsahu 85,3 %, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, a výrokem VI. bylo uloženo žalované, aby uhradila na náhradě nákladů řízení České republice na účet soudu částku v rozsahu 14,7 %, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“). Odkázal na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zrekapituloval výši odměn, které byly pravomocně přiznány znaleckým kancelářím , právnická osoba, a , Anonymizováno, v celkové výši 78 792,78 Kč, tato částka byla ponížena o zálohu zaplacenou žalobkyní (ve výši 10 000 Kč). Z rozpočtových prostředků soudu bylo na znalečném vyplaceno 68 792,78 Kč. S ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci samé (v rozsahu 85,3 %) představuje její povinnost k náhradě nákladů řízení státu částku 58 680 Kč, a neúspěch žalované (v rozsahu 14,7 %) částku 10 113 Kč.3. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc jeho změnu tak, že povinnost nahradit státu náklady ve výši 58 680 Kč bude odvolacím soudem uložena žalované. Dovozuje, že by měla být ve věci úspěšná ona, a to s ohledem na důvody, které vyložila ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Úvaha soudu prvního stupně stran rozdělení nákladů řízení mezi strany sporu je zcela závislá na výsledku řízení ve věci samé; odkázala na odůvodnění svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.4. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, navrhujíc, aby odvolací změnil napadený výrok tak, že žalobkyni bude uložena povinnost nahradit státu veškeré náklady řízení. V zásadě opakuje argumentaci uvedenou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.6. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zásadně rozhodný úspěch ve věci, respektive výsledek řízení (§ 148 o. s. ř.). Uvedené závěry jsou (i) výrazem ustálené soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 275/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2467/2017).8. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 14 Cmo 128/2023, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“).9. Převedeno do poměrů dané věci je tak zřejmé, že činil-li v řízení ve věci samé neúspěch žalobkyně 85,3 % a neúspěch žalované 14,7 % (viz rozsudek odvolacího soudu), a nejsou-li u odvolatelek dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je na místě žalobkyni zavázat k úhradě částky 57 210,24 Kč (představovanou 85,3 % z nákladů vzniklých státu, tj. z 78 792,78 Kč, přičemž od výsledné částky 67 210,24 Kč byla odečtena žalobkyní složená záloha ve výši 10 000 Kč) a žalovanou k úhradě částky 11 582,53 Kč (14,7 % z celkových státu vzniklých nákladů).10. Ostatními námitkami odvolatelek (ve výsledku směřující proti rozsudku soudu prvního stupně) se odvolací soud zabýval ve svém (výše uvedeném) rozsudku.