14 Cmo 260/2023-45 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením (odvolací) řízení o odvolání účastnice 1/ zastavil dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), neboť tato ani v dodatečné lhůtě nezaplatila soudní poplatek za jí podané odvolání (výrok I.), účastnici 1/ uložil s odkazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto usnesení podala účastnice 1/ odvolání s tím, že soudní poplatek uhradila (již) dne 22. 8. 2023.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. Podle § 9 odst. 4 ZSop pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví,a) začal-li již jednat o věci samé,b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit,d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.6. Odvolatelce vznikla poplatková povinnost již podáním odvolání, tj. dne 22. 8. 2023 (§ 4 odst. 1, § 7 odst. 1 ZSop), přičemž vědomost o tom, že ji poplatková povinnost skutečně stíhá, má minimálně od doručení výzvy soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 2 000 Kč /položka 22 bod 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků/ ze dne 2. 10. 2023, ji doručené 12. 10. 2023.7. Jestliže nedojde k zaplacení poplatku splatného podáním odvolání ani v soudem stanovené lhůtě, soud, nejde-li o výjimky zakotvené v § 9 odst. 4 ZSop, rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSop.8. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (návrhu). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil též ve svém plenárním nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém s ohledem na skutečnost, že § 9 odst. 4 písm. c) ZSop „nepomýšlí na všechny případy nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma“, znovu zdůraznil, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop); uvedené se plně uplatní i ve vztahu k podání odvolání.9. V podmínkách současné právní úpravy poplatkové povinnosti jsou účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019).10. Odvolatelce poplatková povinnost vznikla již podáním odvolání, soudní poplatek však ani přes výzvu soudu prvního stupně (viz č. l. 28 spisu) zaplacen nebyl. Podmínky pro postup soudu podle § 9 odst. 4 ZSop splněny nebyly. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pakliže odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSop zastavil.11. Namítá-li společnost, že soudní poplatek (ve výši 2 000 Kč) byl z její strany uhrazen již dne 22. 8. 2023 (viz záznam o složení uvedené částky ze dne 23. 8. 2023), přehlíží, že úhrada této částky se (jak se podává z obsahu spisu, viz dotaz odvolatelky ze dne 17. 8. 2023, č. l. 16, sdělení soudu ze dne 21. 8. 2023, č. l. 17a, dopis odvolatelky ze dne 23. 8. 2023, č. l. 21) vztahovala k (odlišné jí tížící) poplatkové povinnosti (konkrétně ji uložené výrokem III. usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2023, č. j. 63 Cm 72/2023-13).12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, protože v odvolacím řízení procesně úspěšným účastníkům žádné náklady nevznikly (výrok II.).