14 Cmo 279/2024-29 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, (dále jen „společnost“), likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO , IČO, , , adresa, (výrok II.), 2. účastníku uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 71 odst. 2, 4 a 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2014, tím, že likvidátor společnosti dlouhodobě neplní své povinnosti, likvidace nebyla ani za 24 let provedena (skončena), nepodává daňová přiznání. Nadto ani nezakládá listiny do sbírky listin obchodního rejstříku. Pro nekontaktnost jednatelů a společníků společnosti jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců. Povinnost zaplatit soudní poplatek 2. účastníku odůvodnil § 11 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti tomuto usnesení podal 2. účastník odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Argumentuje tím, že s ohledem na „dlouhodobou pracovní neschopnost nebyl s to své povinnosti plnit“. Daňová přiznání „vychází nulová“, přičemž tato budou „bezodkladně“ navrhovateli doložena.5. Navrhovatel s podaným odvoláním nesouhlasil. Poukázal na skutečnost, že likvidátor své povinnosti ani v dodatečné lhůtě nesplnil v situaci, kdy řádné daňové přiznání nebylo podáno již po dobu 24 let, jedná se tak o opakované porušení povinností likvidátora.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soudní praxe se ustálila v posouzení, že rozhodnutí o odvolání a jmenování likvidátora představuje zásah do právního poměru týkajícího se osobního práva (společnosti). Tudíž se dle § 3028 odst. 2 o. z. řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/ (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 7 Cmo 179/2021, dostupné např. v právní aplikaci www.beck-online.cz, ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 19 Cmo 10/2022, či ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 14 Cmo 176/2023).8. Podle § 191 odst. 2 o. z. na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.9. Podle § 196 odst. 1 o. z. činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.10. Podle § 187 odst. 1 o. z. účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.11. Podle § 159 odst. 1 o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.12. Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel podal dne 5. 2. 2024 návrh na odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora společnosti pro neplnění jeho povinností, neboť nepodal (za tam specifikované období) za společnost daňová přiznání (což dokládá výzvami k podání daňových přiznání). Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku společnosti odvolací soud zjistil, že společnost vznikla 29. 6. 1993, od svého vzniku nezaložila žádné účetní závěrky. Rozhodnutím jediného společníka bylo rozhodnuto o likvidaci společnosti ke dni 19. 10. 1999.13. Účelem § 191 odst. 2 o. z. je nahrazení dosavadního likvidátora, jenž porušuje své povinnosti, novým likvidátorem, který likvidaci řádně provede a dokončí.14. Povinností poplatníka daně z příjmů, tj. v daném případě společnosti, bylo podávat příslušná daňová přiznání, byť by byly příjmy nulové, a to již od jejího vzniku. Této povinnosti společnost řádně a včas nedostála, přičemž společnost je účetní jednotkou dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, která má povinnost vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku (§ 4 odst. 1 části věty před středníkem zákona o účetnictví) a sestavovat účetní závěrku jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní (§ 6 odst. 4 zákona o účetnictví). Dle § 66 písm. c) a § 72 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), je nadto společnost povinna bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin – tedy mimo jiné účetní závěrky – předložit. Ani tuto povinnost společnost doposud nesplnila.15. I v průběhu likvidace je povinností společnosti (likvidátora) podávat daňová přiznání tak, jako by likvidace nenastala.16. V poměrech dané věci likvidátor tuto povinnost řádně a včas neplnil. Nezajištění včasného a řádného podávání daňových přiznání bylo opakovaným porušováním povinností likvidátora. V daném případě nejde o ojedinělé porušení zákonem stanovené povinnosti. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že likvidátor neplní zakládací povinnost vyplývající z § 66 písm. c) z. v. r., byť měl dostatek času od zahájení likvidace, aby zjednal nápravu, neboť společnost od svého vzniku účetní závěrky do sbírky listin nezakládá (viz závěry zformulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020, či ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 14 Cmo 228/2022); nebyly založeny ani další listiny, které zákon povinně k založení předpisuje.17. Odvolatel rovněž pomíjí, že doposud nedoložil žádné listiny prokazující provedení úkonů vedoucích k realizaci likvidace společnosti a jejímu ukončení, a to ani v rámci odvolacího řízení. Tyto okolnosti hrubě ztěžují postup vedoucí k zániku společnosti a svědčí o liknavém přístupu k realizaci likvidace probíhající již od roku 1999.18. Odvolací soud nadto nepřehlédl, že byť bylo rozhodnutím jediného společníka rozhodnuto o vstupu společnosti do likvidace již dne 19. 10. 1999, byla tato skutečnost zapsána do obchodního rejstříku až dne 31. 7. 2002 (a skutečnost, že se tak stalo na podkladě právě rozhodnutí jediného společníka bylo do obchodního rejstříku zapsáno až dne 13. 11. 2023).19. Je tedy zřejmé, že odvolatel dlouhodobě řádně neplní své povinnosti likvidátora stanovené zákonem, a to ani ty nejelementárnější a svou povahou nikterak složité, jakými beze sporu podání daňového přiznání je; neplní ani povinnosti dané § 66 z. v. r. Je rovněž nepochybné, že v daném případě nepostupuje řádně, když likvidace probíhá již více jak 25 let a nebyla dosud skončena, aniž by likvidátor sdělil soudu prvního stupně či odvolacímu soudu jakoukoliv právně relevantní skutečnost bránící řádnému dokončení likvidace po uvedenou dobu, resp. aniž by vůbec uvedl, v jaké fázi se likvidace po tolika letech nachází, jaké konkrétní úkony provedl a co brání jejímu řádnému dokončení. Na uvedeném závěru nemůže ničeho zvrátit strohé (nedoložené) tvrzení 2. účastníka o „dlouhodobé pracovní neschopnosti“. Důvody pro odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora jsou dány; z toho pak pramení i nutnost jmenovat společnosti likvidátora nového, jak soud prvního stupně správně učinil.20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil, včetně závislých výroků o poplatkové povinnosti a nákladech řízení.21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému navrhovateli žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, resp. je nepožadoval.