14 Cmo 289/2024-115 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na schválení konečné zprávy [výrok I.], přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti , právnická osoba, . v likvidaci (dále jen „společnost“) , Anonymizováno, , odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty, které budou likvidátorovi vyplaceny po právní moci usnesení [výrok II.], dále také náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, kterážto bude plně uhrazena z likvidátorovi poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 6 000 Kč [výrok III.], a rozhodl, že likvidátor je povinen vrátit na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 822 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic do tří od právní moci usnesení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně výrok II. usnesení odůvodnil s odkazem na § 7 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“), tím, že vzhledem k odbornosti likvidátora (jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců) i ke skutečnosti, že společnost je nečinná, nemajetná a bez zaměstnanců, je likvidátorovi třeba přiznat zvýšenou odměnu v částce 7 000 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že výkon činností potřebných k dokončení likvidace tohoto typu společnosti si průměrně vyžádá 15 hodin. Toto číslo vynásobil částkou odpovídající průměrné hodinové mzdě administrativního pracovníka (300 Kč dle dat , právnická osoba, ), čímž došel k částce 4 500 Kč. Následně shrnul vývoj judikatury ve věci výše odměny přiznávané likvidátorům nemajetných a nečinných společností. Uvedl, že se neztotožňuje s ustálenou praxí Vrchního soudu v Praze, který v obdobných případech přiznává likvidátorům odměnu ve výši 10 000 Kč. Takto zvýšená odměna má podle soudu prvního stupně být likvidátorům nemajetných společností přiznávána, jen pokud ji odůvodňuje další okolnost. V dané věci se však z konečné zprávy likvidátora nepodává, že by likvidátor činil cokoli nad rámec obvyklé činnosti. I vzhledem k tomu, že šlo o typově méně náročnou likvidaci, shledal soud prvního stupně za přiměřenou odměnu ve výši 7 000 Kč, k níž připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty (s odůvodněním, že likvidátor je plátcem daně z přidané hodnoty).3. Výrok III. usnesení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 9 nařízení tím, že hotový výdaj v podobě dvojího zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku shledal za účelně vynaložený a doložený, jeho náhradu tak likvidátorovi přiznal. Výrok IV. usnesení odůvodnil soud prvního stupně tím, že jelikož byla likvidátorovi přiznána záloha na hotové výdaje ve výši 6 000 Kč, bude jemu přiznána náhrada hotových výdajů uhrazena z této zálohy. Zároveň soud prvního stupně likvidátorovi uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy vrátit. Jelikož byla záloha poskytnula na hotové výdaje, nelze z ní likvidátorovi uhradit i přiznanou odměnu.4. Proti výrokům II. a IV. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně buď zrušil a soudu prvního stupně vrátil, anebo je změnil tak, že likvidátorovi přizná odměnu ve výši 12 000 Kč.5. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně přiznání odměny za provedenou likvidaci toliko ve výši 7 000 Kč. Odvolatel nesouhlasí s tím, že by likvidace zahrnovala pouze běžnou administrativní činnost nevyžadující žádnou zvláštní odbornost. Namítá, že činnost likvidátora je činností odbornou vyžadující pečlivost a znalosti z několika oborů, proto zákon umožňuje jmenovat likvidátorem osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, a to i bez jejího souhlasu. S ohledem na uvedené je nemístné srovnání se mzdou v oboru administrativy. Přitom i ze srovnání s odměnou, resp. se mzdou dosahovanou v oborech s menšími nároky na vzdělání a odbornost vychází likvidátorovi přiznaná výše odměny jako nepřiměřené nízká. Činnosti likvidátora je bližší činnosti likvidačních správců, jejichž odměna je násobně vyšší. Během likvidace jsou navíc poměrně běžná zdržení, která odměnu, zahrnující také paušální náhradu (provozních) nákladů, likvidátora v důsledku dále snižují.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.7. V poměrech projednávané věci byl odvolatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 38 Cm 59/2020-34, které nabylo právní moci dne 25. 8. 2020. Odvolací soud tedy posuzoval nárok likvidátora na odměnu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).8. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.9. Podle § 7 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (odstavec 1). Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku (odstavec 2).10. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a likvidátorem předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích likvidátora (§ 195, § 205 a § 207 o. z.).11. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Při určování výše odměny za provedenou likvidaci je třeba zohlednit též výběr likvidátora z řad insolvenčních správců. Odvolací soud vychází pravidelně z toho, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenovat insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při určení výše jeho odměny. Na druhou stranu je třeba při určení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti dané likvidace. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty atd. O takový případ ale v poměrech projednávané věci nejde. Je na místě připomenout i to, že likvidátor okamžikem svého povolání nabývá působnosti statutárního orgánu a má povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře (srov. § 193 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z.). I pro něj sice platí, že nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi potřebnými pro výkon veškerých činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nemá-li však pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit výkon takové činnosti osobou, která potřebné znalosti má (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1791/2023, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 287/2023). Zejména se však třeba zohlednit, že v obdobných případech je rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálená na odměně likvidátora ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 14 Cmo 194/2024, ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 14 Cmo 176/2024, ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023, ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 8 Cmo 30/2022, či ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021). Odvolací soud nevidí důvodu se od této částky ve zde projednávané věci odchylovat.12. Soud prvního stupně však pochybil i v tom, že likvidátorovi přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty. V otázce přiznávání náhrady za da