14 Cmo 37/2024-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh, aby soud rozhodl, že 1. účastnice , Jméno advokáta B, (dále též jen „1. účastnice“) nesmí do vydání pravomocného rozhodnutí v řízení o jejím vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu vykonávat funkci člena jakéhokoliv voleného orgánu 2. účastnice , právnická osoba, a. s. (dále též jen „společnost“), zamítl (výrok I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze za návrh na nařízení předběžného opaření soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně po zhodnocení tvrzení navrhovatelky uzavřel, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nebyly. V případě vyhovění návrhu by za situace, kdy 1. účastnice je jedinou jednatelkou společnosti, došlo zcela k ochromení činnosti společnosti, neboť by nebylo osoby oprávněné za společnost jednat. V zásadě je vyloučena situace, kdy by bylo třeba poměry účastníka upravit tím způsobem, že bude členovi statutárního orgánu zcela znemožněn výkon jeho funkce, a to pro přílišnou obecnost takto formulovaného zákazu. Z tvrzení navrhovatelky a z přiložených důkazů se současně nepodává důvod, proč by měl být 1. účastnici kromě funkce jednatele zakázán i výkon funkce člena dozorčí rady, pokud by tato funkce byla v budoucnu zřízena. O povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 5 Sazebníku poplatků.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání. Domáhá se jeho zrušení.4. Odvolatelka namítá, že diskvalifikační řízení podle § 63 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, je obecně řízením poměrně zdlouhavým, v němž zpravidla existuje důvodná obava o osud dotčených obchodních korporací. Navrhovatelka uvedla konkrétní důvody pro nařízení předběžného opatření, a to a) nefunkční vedení společnosti ze strany 1. účastnice (jakožto jednatele), jež vyvrcholily svoláním zcela bezpředmětné valné hromady s nedostatečným programem a chybějícími návrhy usnesení k příslušným bodům programu, včetně schválení účetní závěrky a vyřešení otázky sídla společnosti, b) protiprávní odmítání poskytnutí informací navrhovatelce (jako společníkovi společnosti), c) nákup fiktivních pohledávek bez relevantního hospodářského důvodu a jejich eventuální uplatnění jakožto neoprávněné procesní obrany v dalších civilních sporech, které společnost vede, potažmo v budoucnu vůči jiným věřitelům, čímž vzniká další újma společnosti a jejím společníkům, d) nemožnost řešení nastalé situace jinými právními prostředky, jelikož navrhovatelka nedisponuje potřebnou nadpoloviční většinou práv ve společnosti potřebných k bezodkladnému odvolání 1. účastnice z funkce jednatelky. Navrhovatelkou tvrzená a doložená porušení povinností 1. účastnicí ohrožují zcela bezprostředně a jednoznačně řádný chod společnosti. K pokračujícímu nepřijatelnému vedení společnosti 1. účastnicí navrhovatelka přikládá pozvánku na valnou hromadu společnosti ze dne 15. prosince 2023 s plánovaným datem konání 11. ledna 2024 (ve vztahu k níž podrobněji argumentuje). Názor soudu prvního stupně o tom, že by vydáním předběžného opatření došlo k ochromení činnosti společnosti, je nelogický, protože by v případě obchodních korporací s jediným členem statutárního orgánu vedl k vyprázdnění účelu institutu vyloučení osoby z funkce statutárního orgánu ve smyslu § 63 z. o. k. a pomíjí možnost ustanovit společnosti opatrovníka dle § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), což navrhovatelka výslovně navrhla. Společnost má dva společníky, kteří mohou v rámci valné hromady záležitosti společnosti spravovat. Společnost nemá jiný volený orgán než orgán statutární a na zákaz výkonu této funkce návrh také míří. Soudu prvního stupně je dále vytýkáno i to, že se nevypořádal s žádnými skutkovými tvrzeními a důkazy (v odvolání shrnutými). Usnesení vydané soudem prvního stupně je tak nesprávné, nepřezkoumatelné a vykazuje znaky libovůle.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se právnické osoby dle § 85 písm. b) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.6. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.7. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.8. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.9. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí. Jedním z obecných předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23). S ohledem na obsah podaného odvolání je zřejmé, že namítané nedostatky odůvodnění usnesení soudu prvního stupně nejsou na újmu práv navrhovatelky, protože je proti důvodům zamítnutí jejího návrhu schopna argumentovat.10. Pro nařízení předběžného opatření musí být prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení nebo důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, a alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, jakož i to, že nařízení předběžného opatření musí být přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného z předběžného opatření.11. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1, ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné právní zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webové stránce www.nsoud.cz). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci (navrhovateli) nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatření