14 Cmo 45/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „společnost“), na prominutí zmeškání lhůty.2. Soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. C 244945/RD276/MSPH, Fj 276212/2022/MSPH, rozhodl o zahájení řízení bez návrhu (výrok I.), o zápisu změny v subjektech společníků společnosti (výrok II.), a o uložení povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) [dále jen „předmětné usnesení“]. Předmětné usnesení bylo doručeno do datové schránky společnosti (fikcí) dne 20. 2. 2023, právní moci nabylo dne 8. 3. 2023. Dne 15. 3. 2023 (i dne 20. 3. 2023) podala společnost proti předmětnému usnesení odvolání, současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti předmětnému usnesení. K žádosti předložila potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti jejího jednatele za dobu od 2. 3. 2023 do 13. 3. 2023. S odkazem na § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně uvedl, že omluvitelným důvodem je pouze taková překážka či jiná okolnost, která může s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů ospravedlnit zmeškání lhůty. Zdravotní problémy účastníka negativně ovlivňující jeho soustředěnost, koncentraci a orientaci v problému by byly důvodem pro prominutí zmeškání lhůty jen tehdy, pokud by byly objektivně způsobilé účastníka ze zmeškaného úkonu zcela vyloučit. Je při tom nutno zohlednit nejen povahu zdravotních problémů, ale i charakter úkonu a možnost učinit jej prostřednictvím zástupce (odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 5 Cmo 338/2011). Jelikož společnost přes výzvu netvrdila a nepředložila povahu zdravotních problémů jejího jednatele, nebylo možno jejímu návrhu vyhovět, neboť nemohl seznat, zda potíže jejího jednatele byly takové rázu, aby jej zcela vyloučily z možnosti daný úkon provést.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhoví, anebo aby napadené usnesení zrušil.4. Odvolatelka považuje napadené usnesení za přinejmenším předčasné. Soud prvního stupně dovozoval nesplnění povinnosti jednatele společnosti z chybných lhůt a dat. Není totiž pravdou, že by lhůta k doplnění originálu nebo úřední kopie soudem požadované listiny uplynula 22. 8. 2023. Tento den, kdy mělo být odvolatelce doručeno fikcí, totiž připadá na sobotu, proto koncem lhůty je pondělí 24. 8. 2023. Jelikož odvolatelka doručila soudu prvního stupně „odvolání“ proti usnesení (výzvě) dne 22. 8. 2023 (e-mailem) a 24. 8. 2023 (datovou schránkou), tedy v 15denní lhůtě. Nedodání požadované listiny proto nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Poukazuje i na „nepřípustnost“ usnesení „RD 276“, argumentuje důvody, pro něž nemělo být vydáno.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 120 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř., soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.7. Prominutí zmeškání lhůty je výjimečným opatřením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019). Posuzování návrhu na prominutí zmeškání lhůty se děje vždy se zohledněním zásady „každý nechť si střeží svá práva“. Je tedy na účastnících, aby využili své možnosti svá práva před soudem řádně uplatňovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1452/10).8. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. III. ÚS 291/99 (na které odkazuje i sama odvolatelka), se podává, že jestliže v době dlouhodobé pracovní neschopnosti činil právní zástupce právní úkony ve věci samé, nelze u dalšího podobného právního úkonu mít bez dalšího za to, že jej nemohl pro špatný zdravotní stav učinit. Dle odvolacího soudu není důvod nevztáhnout tento závěr i na jednatele společnosti a pracovní neschopnost, která není dlouhodobá.9. Z obsahu spisu se podává, že jednatel společnosti byl shledán dočasně práce neschopným od 2. 3. 2023 do 13. 3. 2023, přesto dne 10. 3. 2023 učinil za společnost vůči soudu prvního stupně procesní úkon, konkrétně návrh na osvobození od soudního poplatku (č. j. C 244945/RD282/MSPH, Fj 276212/2022/MSPH), a dne 13. 3. 2023 doplnění tohoto návrhu (č. j. C 244945/RD282/MSPH, Fj 276212/2022/MSPH), přičemž obě listiny jsou datovány dnem 10. 3. 2023 a podepsány právě jednatelem společnosti. Činil-li tedy jednatel společnosti uvedené úkony v době své dočasné pracovní neschopnosti, nelze (bez dalšího) uzavřít, že v této době nebyl schopen kvůli svému zdravotnímu stavit činit jiné (procesní) úkony (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. III. ÚS 291/99), např. podat odvolání proti předmětnému usnesení.10. Důvodná není (nemůže být) ani odvolací námitka týkající se namítaného časového úseku ke sdělení (doložení) soudem požadovaných informací. Odvolatelka totiž ani v průběhu odvolacího řízení, ač k tomu měla dostatek časového prostoru (tj. od srpna 2023 do září 2024), povahu zdravotních problémů svého jednatele, které by mu bránily příslušný procesní úkon (odvolání) ve výše uvedenou dobu učinit, nesdělila (ani nedoložila).11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů došel k závěru, že předpoklady § 58 o. s. ř. nebyly v daném případě naplněny.12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).