2 Cmo 107/2024-712 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně tak, že na straně žalobce bude v řízení pokračováno s , tituly před jménem, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , , adresa, . Z výroku napadeného usnesení se podává, že po zahájení řízení a dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, žalobce zemřel, usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 19.4.2024, č. j. 12 D 889/2023-291, které nabylo téhož dne právní moci, byl , tituly před jménem, , Anonymizováno, jmenován správcem pozůstalosti po zemřelém žalobci, soud prvního stupně postupoval podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř.2. Žalovaný ve včasném odvolání navrhl jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud má rozhodnout o přerušení řízení do skončení dědického řízení po zemřelém žalobci. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení má být bez přerušení řízení pokračováno s , tituly před jménem, , Anonymizováno, jako správcem pozůstalosti po zemřelém žalobci a jako s procesním nástupcem, navrhuje, aby odvolací soud jasně vymezil, co je v napadeném usnesení výrokem a co odůvodněním, a aby ve výroku uvedl, že s , tituly před jménem, , Anonymizováno, je pokračováno jako se správcem pozůstalosti po , Anonymizováno, . Předně uvádí, že pro případ, že je správný závěr soudu o postupu podle § 107 o. s. ř. v souvislosti se správci pozůstalosti, je nezbytné, aby bylo zřejmé, že procesním nástupcem je takový správce pozůstalosti právě jen jako správce pozůstalosti. Proto nestačí tohoto správce označit pouze jeho jménem a dalšími údaji o něm, nýbrž musí být již ve výroku výslovně uvedeno, že je procesním nástupcem zemřelého žalobce právě jako správce pozůstalosti. Považuje za možné, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, může být zároveň testamentárním dědicem, kdy by pak mohl být procesním nástupcem žalovaného jako jeho dědic, a nikoliv jako správce pozůstalosti. Dále vytýká soudu, že není zřejmé, co je výrokem a co je odůvodněním usnesení. Při tom soud nezkoumal, zda již není určen dědickým soudem nebo soudním komisařem oprávněný dědic. Pak by bylo nutné pokračovat v řízení s ním, a nikoliv se správcem pozůstalosti. Konečně právním nástupcem zemřelého žalobce může být právě jen soudem potvrzený dědic.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Z obsahu spisu při tom zjistil, že přípisem ze dne 7.5.2024 se soud prvního stupně dotázal soudní komisařky , tituly před jménem, , Anonymizováno, , notářky v , Anonymizováno, na stav dědického řízení o pozůstalosti po zemřelém , Anonymizováno, , které je vedeno u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 D 889/2023. Notářka sdělila dopisem ze dne 7.5.2024, že dědické řízení skončeno není a nelze ani odhadnout, kdy k jeho skončení dojde. Současně upozornila soud prvního stupně na okolnost, že správcem dědictví byl ustanoven , tituly před jménem, , Anonymizováno, . K tomu předložila pravomocné usnesení Okresního soudu v Písku z 19.4.2024, č. j. 12 D 889/2023-291.5. Z tohoto usnesení vyplývá, že dědický soud jmenoval správcem pozůstalosti po , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta AK , adresa, , pobočka , adresa, (část I. výroku). Dále rozhodl, že spravovaným majetkem je veškerý majetek zůstavitele (část II. výroku) a že správce pozůstalosti má při výkonu své funkce taková práva a povinnosti, které ke svěřenému majetku zůstavitele příslušely zůstaviteli (část III. výroku). Z odůvodnění usnesení se podává, že dědici jsou pouze zákonní dědici první třídy, to je pozůstalá manželka a pozůstalé tři děti zůstavitele. Soud jmenoval správce pozůstalosti na návrh dědiců s ohledem na vedení a dokončení sporných soudních řízení vedených dosud zůstavitelem u různých soudů v České republice. Sám zůstavitel žádného správce dědictví neustanovil. Proto soud ustanovil správce pozůstalosti jako neodkladné opatření.6. Je nepochybné, že v průběhu tohoto řízení, které nebylo ještě skončeno, žalobce zemřel. Nárok uplatněný v tomto řízení je takové povahy, že není spojen výlučně s osobou zemřelého žalobce a že tedy může přejít na dědice zůstavitele. Těmi jsou jen zákonní dědici zůstavitele. Žádný testamentární dědic nebyl dědickým soudem zjištěn. Dědické řízení doposud probíhá a žádnému z dědiců nebylo dědickým soudem nic z dědictví potvrzeno.7. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že žalobce (jako účastník řízení v této věci) v důsledku úmrtí ztratil způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Se soudem prvního stupně je nutné souhlasit také v tom, když vyšel mlčky v souladu s § 107 odst. 1 o. s. ř. z toho, že nebylo nutné v této věci řízení přerušit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, č. j. 24 Cdo 2335/2021-228 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2022 pod pořadovým číslem 68).8. Bylo proto nutné usnesením podle § 107 odst. 1 o. s. ř., rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Že takovou osobou má být správce pozůstalosti vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu výše specifikovaného.9. Jestliže ovšem soud využil možnosti dané ustanovením § 169 odst. 2, poslední věta o. s. ř. a v souladu s ním zahrnul do výroku napadeného usnesení rovněž ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř., pak v tomto se soudem prvního stupně souhlasit nelze. Uvedené ustanovení předpokládá, že procesním nástupcem může být v případě fyzických osob ten, kdo vstoupil do práv a povinností zemřelého účastníka řízení, o kterého v daném řízení jde. Zde ovšem nelze přehlédnout, že k pozůstalosti získávají práva dědicové zůstavitele. Dědické právo jim vzniká již samotnou smrtí zůstavitele podle § 1479 o. z., ale kolik a čeho z pozůstalosti dědici nabydou, vyplyne ovšem až z rozhodnutí soudu o potvrzení dědictví podle § 1670 o. z. Tedy dokud není soudem pravomocně rozhodnuto o potvrzení dědictví, nelze říci, na koho přešla práva a povinnosti, o které v jednotlivém řízení jde. Zejména nemohou tato práva nebo povinnosti přejít na správce pozůstalosti jen proto, že je ustanoven (zůstavitelem anebo soudem) tímto správcem. Tedy správce pozůstalosti spravuje majetkovou podstatu pozůstalosti sice svým jménem, ale jedná se o správu svěřeného majetku ve prospěch jiných osob (§ 1400 o. z.). Nelze tedy rozhodnout o pokračování v řízení se správcem pozůstalosti podle § 107 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí o tom, že s ním bude v řízení nadále pokračováno se opírá jen o ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. a také o ustanovení o správě cizího majetku, zejména § 1405 až 1408 o. z. Správce pozůstalosti musí být vtažen do řízení právě proto, aby mohl řádně vykonávat prostou správu cizího majetku, tedy majetkové podstaty pozůstalosti.10. Pro posuzovanou věc z toho vyplývá, že nebylo nezbytné řízení přerušit a bylo nezbytné rozhodnout o tom, s kým bude v tomto řízení pokračováno na místě žalobce, přičemž jediným možným subjektem, s nímž by mělo být v řízení pokračováno, je správce pozůstalosti po zemřelém dosavadním žalobci. Pokračování v řízení s , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jako správcem pozůstalosti po , Anonymizováno, je nejen v souladu s usnesením dědického soudu, kterým byl jmenovaný správcem pozůstalosti jmenován, nýbrž i elementárním důvodem, proč se tak stalo, jak plyne z odůvodnění předmětného usnesení dědického soudu.11. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné s výjimkou použití ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř.12. Usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem změněno podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.