2 Cmo 136/2024-48 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal podle § 7 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb., dále jen nařízení, likvidátorovi odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 57 Kč (výrok II.) a návrh na schválení hotových výdajů ve výši 2 178 Kč a 726 Kč zamítl (výrok III.), přičemž stanovil, že odměna a hotové výdaje budou vyplaceny státem z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Zároveň zamítl návrh na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace z 4. 6. 2024 (výrok I.).2. Vzhledem k tomu, že v rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek, soud podle § 7 odst. 1 nařízení přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč, kterou považoval s ohledem na ustálenou judikaturní praxi a s ohledem na nezjištění jakéhokoliv majetku, a tudíž nemožnosti stanovení likvidačního zůstatku, za přiměřenou. Hotové výdaje sestávající se z inzerce v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč neshledal (s ohledem na výše uvedené) jako účelně vynaložený výdaj, když je nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., neboť oznámení likvidace nemohlo mít na její průběh žádný vliv. Rovněž zamítl návrh za výdaje za účetní služby ve výši 726 Kč, které považoval za nehospodárné, vzhledem k tomu, že společnost byla neaktivní, nedisponovala žádným majetkem, zpracování účetních závěrek či daňového přiznání s nulovými položkami bylo rutinní a nevyžadovalo žádnou odbornou ani časovou zátěž. Jedná se proto o jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou zahrnuty v odměně likvidátora. Nadto likvidátor, který je uveden v seznamu insolvenčních správců, musí v rámci odborné zkoušky prokázat znalost v oblasti účetnictví a financování podniku a lze tak po něm spravedlivě požadovat, aby vyplnil daňové přiznání a zrekonstruoval účetnictví neaktivní společnosti bez majetku a závazků a nenajímal si k tomu další osobu.3. Likvidátor ve včasném odvolání do výroku III., v rozsahu nepřiznání částky 726 Kč, navrhl, aby mu soud přiznal náhradu hotových výdajů za služby spojené s účetnictvím v jím požadované výši 726 Kč. Pro služby spojené s účetnictvím využil společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , když tato společnost se specializuje na účetní a daňovou agendu. Úplata za všechny úkony byla sjednána ve výši 600 Kč + DPH, přičemž takovou částku považuje za obvyklou, ne-li nižší než obvyklou v době a místě uplatnění tohoto hotového výdaje. S premisou soudu prvního stupně, že vedení účetnictví u likvidované a neaktivní společnosti je rutinní záležitostí nesouhlasí, nemá oporu v žádném z důkazů soudu předložených. Likvidátor nemá zakázáno, aby si k provedení odborných prací najal třetí osobu. Společnost podnikající v oblasti účetnictví a daní má k dispozici příslušné účetní programy a jiné podklady. Navíc rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s jinými rozhodnutími odvolacího soudu (č. j. 14 Cmo 265/2022-82 z 2. 3. 2023, nebo č. j. 7 Cmo 169/2020-68 z 21. 12. 2020). Odvolatel tím, že si na odborné práce najal třetí sobou, jednal s péčí řádného hospodáře.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.5. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo také na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů, tj. zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Dle ust. § 9 odst. 3 nařízení pak hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.6. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpj 203/2023 platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.7. Z obsahu spisu se podává, že návrh na zrušení korporace byl podán jejím společníkem s tím, že uvedená společnost nezačala nikdy podnikat, nemá žádný majetek, žádné účty, ničeho nevlastnila, nemá žádné pohledávky, věřitele, zaměstnance. Z čestného prohlášení (č. l. 9) spisu pak vyplývá, že účetní závěrka společnost za období 2015-2018 byla nulová, společnost neprovozovala žádnou činnost.8. Odvolací soud dále zjistil, že ve Sbírce listin rejstříkového soudu nebyly (vyjma písemností založených likvidátorem a čestného prohlášení výše uvedeného) zveřejněny žádné listiny.9. Je tedy zřejmé, že likvidace výše uvedené korporace byla nenáročná a nelze mít za účelně vynaložené náklady, náklady za třetí osobu, která pro likvidátora činila úkony likvidace spočívající v účetních pracích. Likvidátor může provedení části činnosti zajistit třetí osobou za odměnu, ale z pohledu přiznání náhrady takových výdajů se musí jednat o výdaje účelně vynaložené a hospodárné. Likvidátor v dané věci netvrdil, jaké okolnosti jej vedly k pověření třetí osoby provedením účetních prací v rámci společnosti nemajetné a nefunkční. Pro účely likvidace bylo plně dostačující zpracovat, pokud je to možné, nebo pro průběh likvidace nezbytné, úvodní účetní závěrku ke dni předcházejícímu vstupu korporace do likvidace, zjistit majetková aktiva a v případě zjištěné nemajetnosti zpracovat prohlášení, na jehož základě dojde k výmazu likvidované společnosti z obchodního rejstříku. Není tak třeba vést účetnictví likvidované společnosti.10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., pokud jím nebyly přiznány hotové výdaje ve výši 726 Kč za služby spojené s účetnictvím, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. Odvolací soud pouze pro úplnost uvádí, že rozhodnout o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je úřední povinností soudu prvního stupně; nejde o návrhové řízení; jde o obdobu rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem nebo rozhodování soudu o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Soud tedy svým rozhodnutím pouze přizná částky ve výši, kterou považuje za správnou, aniž by o rozdílu mezi výší odměny a hotových výdajů, kterou vyúčtoval likvidátor, a výší odměny a hotových výdajů, které přiznává, vydával zamítavý výrok. Důvody, proč přiznal odměnu a hotové výdaje v nižší než účtované výši, vyplynou z odůvodnění rozhodnutí.