2 Cmo 137/2023-709 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 436 675 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), přiznal žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 302 665,43 Kč (výrok II. rozsudku) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu – České republice ve výši 14 144,30 Kč (výrok III. rozsudku).2. Předmětem sporu byl původně nárok žalobkyně ve výši 300 074,92 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vyplacení vypořádacího podílu. V průběhu řízení žalobkyně dvakrát podala návrh na změnu žaloby. Podáním ze dne 14.3.2017 rozšířila žalobu o 72 848 Kč a podáním ze dne 11.4.2017 o 117 221,08 Kč, v obou případech s příslušenstvím. Po připuštěných změnách žaloby se žalobkyně domáhala celkové částky ve výši 490 144 Kč s příslušenstvím, z toho částky ve výši 461 677 Kč s příslušenstvím se domáhala z titulu nároku na vyplacení vypořádacího podílu a částky 28 467 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení vkladu do rizikového fondu žalovaného.3. Pokud jde o částku 28 467 Kč s příslušenstvím, o této bylo řízení již pravomocně skončeno, a to tak, že žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno (rozsudek soudu prvního stupně čj. 38 Cm 16/2016-272 ze dne 16.4.2018 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. 6 Cmo 322/2018-328 ze dne 22.5.2019, právní moc nastala 27.6.2019).4. Pokud jde o částku ve výši 461 677 Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně tento nárok v části 25 002 Kč s příslušenstvím zamítl, v tomto rozsahu nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno odvoláním a nabylo právní moci dne 13.8.2019. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně ve výši 436 675 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vyplacení vypořádacího podílu.5. Napadeným rozsudkem, jak shora již uvedeno, byl nárok žalobkyně v tomto rozsahu zamítnut a o nákladech řízení bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně a státu, s tím že povinnost k zaplacení byla uložena žalovanému.6. Podstatou zamítnutí nároku žalobkyně ve výši 436 675 Kč s příslušenstvím byl závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni svědčila vůči žalovanému z titulu nároku na vypořádací podíl splatná pohledávka na zaplacení ve výši 436 675 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1.7.2014 do zaplacení. V době vyhlášení rozhodnutí soudu bylo najisto postaveno, že žalobkyně měla pohledávku v plné výši uhrazenu (720 878,24 Kč) a proto byl nárok žalobkyně v plném rozsahu zamítnut.7. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud úspěchem ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch jen částečný. Soud vycházel z toho, že žalobkyni svědčil nárok na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 436 675 Kč s příslušenstvím, kdy tak žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 94,90% (465 142 Kč z částky 490 144 Kč, 28 467 Kč + 436 675 Kč), a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 5,10 %(25 002 Kč z částky 490 144 Kč), a kdy tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 89,80 %.8. Náklady řízení na straně žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 24 508 Kč a za odvolání ve výši 4 616, 80 Kč (když žalobkyně byla v rozsahu 80% osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek). Náklady řízení žalobkyně jsou dále představovány náklady právního zastoupení podle § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Zahrnují odměnu za 23 (24 úkonů pro účelu výpočtu odměny) hlavních úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, 2. písemné podání ve věci samé ze dne 11.4.2017, 3. písemné podání ve věci samé ze dne 29.5.2017, 4.-5. účast na jednání dne 8.9.2017 v délce dvou započatých dvouhodin, 6. písemné podání ve věci samé ze dne 5.10.2017, 7. účast na jednání dne 8.11.2017, 8. písemné podání ve věci samé ze dne 30.11. 2017, 9. písemné podání ve věci samé ze dne 13.12.2017, 10. -11. účast na jednání dne 17.1.2018 a 16.4.2018, 12. odvolání do rozsudku ze dne 19.6.2018, 13. písemné podání ve věci samé ze dne 12.10.2018- vyjádření k odvolání žalovaného, 14. účast na jednání před odvolacím soudem dne 22.5.2019, 15. účast na jednání dne 15.7.2019, 16. písemné podání ve věci samé ze dne 11.9.2019- vyjádření k odvolání žalovaného, 17. písemné podání ve věci samé v odvolacím řízení ze dne 23.6.2020, 18. písemné podání ve věci samé ze dne 31.8.2020, 19. účast na jednání dne 19.4.2021, 20. písemné podání ve věci ze dne 16.7.2021- vyjádření k odvolání žalovaného, 21. písemné podání ve věci samé ze dne 30.5.2022 - vyjádření v odvolacím řízení k podání žalovaného s doplněním odvolání ze dne 21.4.2022, 22. účast na jednání před odvolacím soudem dne 28.6.2022, 23. písemné podání ve věci samé ze dne 21.9.2022- vyjádření k dovolání žalovaného a 24. účast na jednání ze dne 12.6.2023, a to za 3 úkony právní služby po 9 540 Kč, 11 úkonů právní služby po 10 300 Kč, 1 úkon právní služby po 10 180 Kč, 7 úkonů právní služby po 10 060 Kč, celkem se jedná o částku 242 520 Kč, dále 23 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč tj. celkem 6 900 Kč, náhradu za 12 půlhodin ztráty času v souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně na jednání před soudem po 100 Kč a konečně náhradu cestovného za dvě cesty , adresa, a zpět ve výši 1 355,35 Kč a 1 603,91 Kč. Dále pak odměna za 3 úkony právní služby podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč (900 Kč), celkem náklady řízení žalobkyně činí 283 603,26 Kč, vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila, že je plátcem DPH byla k nákladům řízení přičtena 21% daň z přidané hodnoty ve výši 53 440,64 Kč a výsledná částka nákladů řízení žalobkyně činí 337 043,90 Kč, z toho 89,80 % úspěchu žalobkyně činí 302 665,43 Kč. Při výpočtu odměny za jednotlivé úkony právní služby byly zohledněna měnící se výše pohledávky, jak byla v řízení postupně měněna.9. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.. Vzhledem k tomu, že stát platil v řízení odměnu a náhradu hotových výdajů znalkyni , tituly před jménem, Blance Vorlíčkové ve výši 14 144,30 Kč, byla tato povinnost k náhradě uložena žalovanému, který nebyl v řízení osvobozen od soudních poplatků.10. Proti rozsudku se včas odvolal žalovaný, nejprve podal blanketní odvolání a napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. V doplnění odvolání, které učinil podáním ze dne 4.9.2023, vzal žalovaný své odvolání proti výroku I. rozsudku zpět s tím, že odvolací soud bude rozhodovat pouze o výrocích II. a III. napadeného rozsudku, v nichž zdůvodní odůvodnění zamítnutí žaloby, tedy zda k zamítnutí došlo v důsledku existujícího nároku žalobkyně (a v jakém rozsahu) a jeho následného splnění žalovanou nebo v důsledku neexistence nároku žalobkyně. Obsahem podaného odvolání je shrnutí posouzení nároku žalobkyně soudem, vyslovený nesouhlas s hodnocení jednotlivých znaleckých posudků, kdy tyto se podstatně liší a žalovaný se domnívá, že žalobkyni měla být přiznána na vypořádací podíl částka nižší - 275 473 Kč nikoli částka 436 675 Kč. Žalovaný soudu vytýká i nesprávné právní posouzení námitky započtení. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. K odvolání žalovaného se vyjádřila písemným podáním žalobkyně. Úvodem konstatovala, že předmětem přezkumu před odvolacím soudem je pouze výrok II. a III. rozsudku, u nichž žalovaný očekává, že odvolací soud zohlední zamítnutí žaloby v důsledku existujícího nároku žalobkyně a jeho následného splnění žalovanou nebo v důsledku neexistence nároku. Žalovaný zdůraznil, že odvolací soud bude posuzovat správnost toliko výroků o nákladech řízení, nikoli meritorní rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu považuje věcnou argumentaci žalovaného za bezpředmětnou. Žalobkyně však považuje odvolání za nedůvodné i pokud se týká merita věci. Soud prvního stupně se zcela vypořádal s popisem výpočtu splaceného členského vkladu, znalecké posudky hodnotil správně. Vypořádal se i s námitkou započtení. Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.12. Odvolací soud nejprve podle § 207 o. s ř. zastavil odvolací řízení v rozsahu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, když v této části vzal žalovaný své odvolání výslovně zpět a trval nadále pouze na projednání odvolání v rozsahu výroku II. a III. rozsudku.13. Odvolací soud dále pak přezkoumal napadený rozsudek ve výroku II. a III. o nákladech řízení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.14. Vyšel přitom předně ze zjištění, na kterých v této části postavil své rozhodnutí soud prvního stupně. Ze strany žalovaného jako odvolatele není zpochybňován rozsah právní pomoci, ani výsledná částka, které byla žalobkyní požadována a žalovanému k úhradě uložena. Zpochybňován je de facto závěr soudu prvního stupně o tom, že to byla žalobkyně, která byla v převážné části ve sporu úspěšná. Žalovaný se dovolává zohlednění odůvodnění zamítnutí žaloby, tedy zda k zamítnutí došlo v důsledku existujícího nároku ža