2 Cmo 14/2024-193 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 3. 11. 2022, č. j. 55 Cm 192/2022-12 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 100 732,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).2. Z odůvodnění se podává, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobce dne 12. 8. 2021 na částku 700 000 Kč opatřené doložkou bez protestu splatné 31. 12. 2021 v Dobrém Poli. Žalovaný směnku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní výzvy z 23. 7. 2022, doručené mu 27. 7. 2022.3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem výše uvedeným.4. Ve včasných námitkách žalovaný namítl, že žalobci ničeho nedluží. Směnka plnila funkci zajišťovací ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi účastníky, kdy žalobce půjčil žalovanému na doplatek kupní ceny domu, který kupoval žalovaný od dalšího bratra. Žalovaný žalobci směnečnou sumu zaplatil dne 30. 9. 2021 bankovním převodem na jeho účet. Předpokládal, že půjčenou částku zaplatí z kupní ceny za prodej bytu na Ukrajině, který realizovala jeho manželka, což se také stalo. Proplacení směnky bylo vyžadováno , právnická osoba, . jako podmínka poskytnutí hypotéčního úvěru. Žalobce začal zpochybňovat úhradu zápůjčky v souvislosti se spory, které mezi bratry vznikly v souvislosti s vypořádáním majetku otce. Pokud žalobce tvrdí, že platba se vztahuje ke směnce z 12. 8. 2020, pak taková směnka nebyla mezi účastníky nikdy vystavena. Použití takového údaje jako důvodu platby je pouze písařskou chybou. Žalovaný ve prospěch žalobce vystavil pouze směnku, jejíž zaplacení je předmětem řízení.5. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že mu žalovaný sice na jeho účet zaslal částku 700 000 Kč, nicméně on ji obratem přeposlal na účet třetí osoby, jehož identifikaci mu sdělil žalovaný. Důvodem takového postupu bylo to, že žalovaný potřeboval zajistit svojí „bezdlužnost“ proto, aby mu banka poskytla hypoteční úvěr. Takový postup byl realizován po poradě s finančním poradcem panem Wernerem. Vrácení půjčky tak bylo pouze fiktivní. Peníze mu žalovaný „vrátil“ , Datum narození žalobce B, . K řádnému vrácení půjčky tak nedošlo.6. Žalovaný popřel výše uvedený způsob transakce, tvrdil, že částka 700 000 Kč zaslaná žalovaným na účet třetí osoby byla částkou za vypořádání majetkových vztahů mezi bratry v souvislosti s vypořádáním majetku otce účastníků.7. Soud vzal za prokázané, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 12. 8. 2021 směnku, na jejímž základě se zavázal zaplatit směnečný peníz ve výši 700 000 Kč dne 31. 12. 2021 v platebním místě , Jméno žalobce B, , ta byla opatřena doložkou bez protestu. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky na 700 000 Kč. Částka byla převedena z účtu žalobce na účet žalovaného.8. Tvrzení žalovaného, že převodem částky 700 000 Kč na účet žalobce dne 30. 9. 2021 zanikla pohledávka žalobce za žalovaným, byla vyvrácena dalšími důkazy v řízení provedenými. Bylo prokázáno, že peníze byly zaslány žalovaným na účet žalobce a pak převedeny na předem (se žalovaným) dohodnutý účet za účelem zajištění bonity žalovaného pro , právnická osoba, . kvůli poskytnutí hypotéky. Takový postup byl realizován za součinnosti hypotečního poradce Daniela Wernera. K zaplacení půjčky poskytnuté žalobcem žalovanému tak nedošlo. Svědkyně , Anonymizováno, vypověděla, že žalovanému půjčila peníze získané za prodej „ukrajinského bytu“, nicméně neví, jakým způsobem došlo k podpisu směnky, kdy a jakým způsobem byly peníze předány. Tvrzení svědkyně o prodeji jejího bytu na Ukrajině bylo vyvráceno listinnými důkazy v řízení provedenými, z nichž vyplynulo, že prodávaný byt nebyl jejím vlastnictvím, ale vlastnictvím její matky. Nesrovnalosti ve výpovědi žalovaného a jeho manželky byly shledány i ohledně převodu částek ukrajinská hřivna/ USD/Kč, z nichž vyplývá, že z prodeje ukrajinského bytu nebyla získána částka celkem 700 000 Kč. V řízení bylo zjištěno, že v rámci rodiny existovaly rodinné rozpory v souvislosti s majetkem po otci, nicméně dle soudu takové zjištění nemá vliv na projednávanou věc.9. Soud prvního stupně poukázal na abstraktnost a nespornost směnečného závazku. Konstatoval, že zajišťovací směnka není zajišťovacím závazkem, je pouze prostředkem k zajištění. Existence závazku ze směnky tak není závislá na existenci zajištěné pohledávky. Dlužník ze směnky se může bránit jen kauzální námitkou, že zajištěná pohledávka zanikla a tím zanikl i důvod směnky.10. S ohledem na nedůvodnost uplatněných námitek ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.11. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v námitkovém řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení, jak vyčíslena v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku.12. Žalobce ve včasném odvolání do výroku II. napadeného rozsudku navrhl jeho změnu tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů námitkového řízení ve výši 110 228,58 Kč. Soud prvního stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, nicméně tato skutečnost není početně reflektována v přiznané částce. Soud opomněl přiznat žalobci šest paušálních náhrad včetně DPH, náhradu cestovních výdajů včetně DPH a náhradu za promeškaný čas. Z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by soud některé žalobcem požadované náklady nepřiznal.13. Žalovaný ve včasném odvolání navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz zruší a uloží žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů námitkového řízení nebo zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí soudu považuje za tendenční. Soud provedené důkazy hodnotil rozporně, odůvodnění rozsudku je nelogické. Výpovědi svědků Zezulkové a Wernera hodnotí tendenčně, a nikoliv v celém kontextu. Jejich výpovědi vytrhává z kontextu. Soud založil své rozhodnutí na závěru, že platba z 30. 9. 2021 nebyla platbou na spornou směnku. Neumožnil žalovanému klást dotazy k vyjasnění důvodu plateb dne 1. 10. 2021, která je splátkou na majetkové vyrovnání. Soudu také vytknul nedostatečnou protokolaci ústních jednání, kdy pro posouzení celé věci je třeba si poslechnout zvukový záznam z jednání dne 12. 4. 2023 a 6. 9. 2023. Hodnocení důkazů nelze považovat za přesvědčivé a úplné. Právo volby, na jaký dluh plní má dlužník. Ten platbu z 30. 9. 2021 označil jako plnění na směnku, a tak je třeba k ní přistupovat. Jakákoliv další transakce dále provedená nemá spojitost s plněním na směnku.14. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení výroku I. napadeného rozsudku. Skutkové závěry soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování. V řízení bylo prokázáno, že skutečným důvodem převodu částky 700 000 Kč žalovaným na účet žalobce dne 30. 9. 2021 nebylo vrácení zápůjčky nebo zaplacení směnečné sumy ze zajišťovací směnky, nýbrž to, že se žalovaný v rozhodné době ucházel o hypoteční úvěr u , Anonymizováno, a.s. a platba s označením „směnka“ byla bankou považována za závazek, v důsledku čehož by žalovanému neposkytla hypoteční úvěr. Proto žalovaný požádal o přeposlání této částky na jím označený účet odlišný od toho, na který byly prostředky původně poslány. Poukázal na to, že žalovaný ve svých tvrzeních nerozlišuje mezi námitkou zaplacení směnky a námitkou zaplacení pohledávky zajištěné směnkou, ačkoliv obrana každé z nich měla být založena na odlišných skutkových tvrzeních. Ve svých námitkových tvrzeních pak výslovně uvádí, že mělo dojít k vrácení zápůjčky dne 1. 10. 2021. Skutkový děj popsaný žalovaným je nelogický. Důkazní materiál předložený žalovaným k prokázání existence dohody o vypořádání mezi účastníky řízení nikterak nesvědčí o existenci ústní dohody o takovém vypořádání ani o existenci pohledávky žalovaného vůči žalobci z toho důvodu. Vůbec nesvědčí o úmyslu žalovaného splnit dluh vůči žalobci a důvodu zpětné transakce ze dne 1. 10. 2021. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se zabýval okolnostmi spojenými s prodejem ukrajinského bytu, když v řízení bylo žalovaným tvrzeno, že zápůjčku vrátil poté, kdy obdržel prostředky za prodej tohoto bytu. Neobstojí argumentace žalovaného ohledně práva dlužníka zvolit si, na jaký dluh plní. Ta nemůže obstát, neboť předpokladem takové volby je skutečná vůle dlužníka dluh splnit. Z dokazování však vyplynul opak. Nebylo by také možné usuzovat na přijetí plnění ze strany věřitele, neboť ten, jak vyplynulo z dokazování, poukázal obdržené plnění zpět žalovanému, na jím specifikovaný účet.15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu či zrušení napadeného rozsudku. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočí