2 Cmo 145/2024-50 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč (výrok I.) a náhradu hotových výdajů ve výši 7 094 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč (výrok II.) a likvidátorce uložil zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací ve výši 2 906 Kč, a to na účet soudu prvního stupně (výrok III.).2. V odůvodnění soud uvedl, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla jmenována likvidátorkou společnosti , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen Společnost), a to usnesením soudu ze dne 22. 2. 2008, č. j. 73 Cm 172/2006-3. Podáním došlým soudu dne 11.3.2024 ve spojení s podáním ze dne 21. 6. 2024 podala likvidátorka návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Předložila soudu rozpis cestovného za roky 2009 a 2010 (celkem 3 717,14 Kč), příjmové doklady vystavené na celkovou částku 520 Kč za ověření podpisů, podací lístek a příjmové doklady poskytovatele poštovních služeb (cena služby 194 Kč), daňový doklad (vč. odpovídajícího příjmového dokladu(vystavený na celkovou částku 7 000 Kč (z toho 4 000 Kč za archivaci dokumentů Společnosti a 3 000 Kč za vedení účetnictví Společnosti(a konečně technický průkaz vozidla. Protože likvidátorka nepředložila listinu k prokázání vynaloženého výdaje ve výši 2 380 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, měl soud vynaložení tohoto výdaje za prokázané po nahlédnutí do Obchodního věstníku a ceníku.3. Vzhledem k tomu, že likvidátorka ukončila likvidaci Společnosti a ta byla ke dni 20. 3. 2024 vymazána z obchodního rejstříku, vznikl likvidátorce nárok přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, které v souvislosti s likvidací vznikly. V průběhu likvidace nebyl zjištěn žádný majetek.4. Soud prvního stupně postupoval podle § 3043 odst. 2 o. z., § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku, § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 479/200 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.5. Pokud jde o odměnu likvidátorky za provedenou likvidaci Společnosti zohlednil soud míru její odborné kvalifikace, jakož i míru její odpovědnosti. S přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoli, soud přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč (výrok I.)6. Při určení náhrady hotových výdajů vyšel soud z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku), položku ve výši 194 Kč (poštovné), položku 520 Kč (správní poplatky) a položku ve výši 4 000 Kč (archivace).7. Pokud jde o hotový výdaj ve výši 3 000 Kč (účetní služby) soud jej neshledal účelně vynaložený, neboť je-li likvidovaná společnost neaktivní (nevyvíjí žádnou činnost) a nevlastní-li žádný majetek, pak je již zpracování (vyplnění) daňových přiznání a účetních uzávěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné s prováděním likvidace, které jsou již zahrnuty v odměně likvidátora. Pokud, jde o cestovní výdaje, soud jejich náhradu rovněž nepřiznal, když je nepovažoval za účelně vynaložené. Za účelně vynaložený výdaj nelze bez dalšího považovat výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v nichž má likvidátor sídlo (, adresa, ), existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejně dopravy). Pokud jde o cesty mimo město, v němž měla likvidátorka sídlo, pak ani přes výzvu soudu nesdělila, proč nebylo možno účelu cesty dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací) a proto nebylo možné tuto položku likvidátorce přiznat. Soud se neztotožnil s náhledem likvidátorky, podle kterého je třeba ponechat na zodpovědnosti likvidátora, jaké úkony ke splnění své povinnosti učiní a tedy i rozhodnutí, kterých úkonů se osobně zúčastní a které stačí vyřídit telefonicky či písemně. Pakliže likvidátor není schopen účelnost hotového výdaje odůvodnit, nezbývá, než aby je likvidátor nesl ze svého v rámci přiznané odměny, když totiž likvidátorovi přísluší náhrada pouze účelně vynaložených nákladů. Soud proto přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 7 094 Kč (výrok II.) s tím, že likvidátorka má povinnost na účet soudu prvního stupně povinnost vrátit část nespotřebované zálohy ve výši 2 906 Kč (výrok III.).8. Likvidátor ve včasném odvolání do výroku II. a III. navrhl změnu této části výroku rozhodnutí soudu s tím, že by mu měla být soudem přiznána náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce 13 811,14 Kč s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč je soud povinen uhradit likvidátorce 3 811,14 Kč.9. V podrobnostech v odvolání uvedla, že přiznána nebyla náhrada za účetní služby. Při posouzení této položky je však třeba vycházet z toho, že se nejedná pouze o vypracování daňových přiznání, ale i s tím souvisejících výkazů, odborné konzultační činnosti, když je třeba řešit řadu let se vlekoucí spory a nedořešené situace, ve vztahu k finančním úřadům, pojišťovnám, státním úřadům, Policii ČR a i věřitelům. Dále pak dořešit vztahy zaměstnanců, jednat se zdravotními pojišťovnami a orgány sociální péče. Odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze. Za rozhodující považuje míru odpovědnosti likvidátora s tím, že plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy a to, že nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže vzít odbornou firmu k provedení svého úkolu. Pokud jde o cestovní výdaje, opakuje argumentaci, se kterou pracoval již soud prvního stupně. Tedy, že jedině likvidátor může rozhodnout, kterých úkonů se osobně zúčastní, a které vyřídí jinou formou. Pokud jde o posouzení účelnosti vynaložených cestovních výdajů, soud měl postupovat výlučně podle § 8 vyhlášky č. 479/2000 Sb. Použití osobního motorového vozidla při jízdách z místa bydliště likvidátorky do jiných míst v Praze, považuje likvidátorka za účelné, když soud si patrně neuvědomil, o jak časově náročné jízdy se jedná. Navíc likvidátorka je osobou, která má průkaz ZTP a cestování hromadnými prostředky s přestupy jí činí značné potíže.10. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.11. Z obsahu spisu, zejména pak ze závěrečné zprávy likvidátora, odvolací soud zjistil, že likvidátorka požádala o přiznání úhrady nákladů likvidace v souvislosti s prováděním likvidace v celkové výši 13 811,14 Kč. Vzhledem k tomu, že jí byla poskytnuta záloha, zbývá vyplatit 3 811,14 Kč na nákladech a odměnu likvidátorky. Výdaje se skládaly z částek 2 380 Kč (zveřejnění inzerátu v obchodním rejstříku), 3 717,14 Kč (cestovné a parkovné), 3 000 Kč (účetní služby), 194 Kč (poštovné), 520 Kč (správní poplatky) a 4 000 Kč (archivace).12. Výdaje za inzerci v Obchodním rejstříku, znalecký posudek, poštovné a správní poplatky, a archivaci (součet částek 2 380 Kč, 194 Kč, 520 Kč, 4 000 Kč(soud prvního stupně přiznal v účtovaném rozsahu. Nepřiznal jako účelně vynaložený výdaj za účetní služby ve výši 3 000 Kč a výdaj za cestovné a parkovné ve výši 3 717,14 Kč. Předmětem odvolacího řízení je nepřiznaná výše likvidátorkou vynaložených výdajů (tedy 3 000 Kč za účetní služby a 3 717,14 Kč jako výdaje na cestovné a parkovné).13. Předně, vzhledem k tomu, že ke zrušení společnosti došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postupoval soud správně při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů podle § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku ve spojení s § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb.14. Pokud jde o částku 3 000 Kč účtovanou jako výdaj za účetní služby, odvolací soud odkazuje na závěrečnou zprávu likvidátorky, ze které bylo zjištěno, že nebyl dohledán žádný majetek. V takovém případě je správný závěr soudu, že výdaj za účetní služby není účelně vynaloženým výdajem v souvislosti s prováděnou likvidací. Za situace, že bylo zjištěno, že likvidovaná společnost je neaktivní a nevlastní žádný majetek, pak je zpracování daňových přiznání a účetních uzávěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou zahrnuty již v odměně likvidátora.15. Navíc v této souvislosti odvolací soud i odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024 sp. zn. Cpj 203/2023 platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona up