2 Cmo 155/2023-741 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti vůči žalovanému 2. směnečný platební rozkaz téhož soudu z 3.5.2019, č. j. 38 Cm 23/2019-690 (výrok I.), žalovanému 1. uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s 6% úrokem ročně od 1.10.2018 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovanému 1. uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do vydání směnečného platebního rozkazu výše uvedeného částku 95 738 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), povinnost uvedenou v výrocích II. a III. uložil žalovanému 1. zaplatit společně a nerozdílně s povinnostmi žalovaného 2. uložené výše uvedeným směnečným platebním rozkazem (výrok IV.), oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení vzniklé po vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 225 117 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně státu částku 3 154 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).2. Konstatoval, že se jedná o již druhé rozhodnutí v projednávané věci, kdy původní rozsudek ze dne 22.7.2021, č. j. 38 Cm 23/2019-502 ve znění opravných a doplňujících usnesení byl s ohledem na procesní pochybení soudu prvního stupně zrušen odvolacím soudem usnesením z 24.1.2023, č. j. 2 Cmo 117/2022-650.3. Ve věci byla oběma žalovaným směnečným platebním rozkazem z 3.5.2019, č. j. 38 Cm 23/2019-18 uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč s 6% úrokem od 1.10.2018 do zaplacení, soudní poplatek ve výši 50 000 Kč a náhradu právního zastoupení ve výši 45 738 Kč. Ve vztahu k žalovanému 1. byl vydaný směnečný platební rozkaz zrušen usnesením z 27.6.2019, č. j. 38 Cm 23/2019-99 pro jeho nedoručení do vlastních rukou.4. Žalovaný 2. ve včasných námitkách namítl, že byla vystavena směnka na úplně jinou částku, sloužila k zajištění budoucí kupní smlouvy, namítl nepravost svého podpisu, neoprávněnou úpravu směnky, namítl, že nebyla předložena k placení ani protestována, i když na ní nebyla uvedena doložka bez protestu. Měl zájem směnku uhradit, ale byl odkázán na právníka s tím, že ji lze vyplatit v náhradním termínu, z čehož dovozoval existenci dvou směnek. Povinnost zajištěná směnkou zanikla, neboť žalobce nesplnil svoji povinnost, ke které se zavázal. Žalobce jednal vědomě ke škodě dlužníka, uvedl ho v omyl, těží ze svého nepoctivého jednání. Směnka měla zajišťovací charakter za splnění závazku třetí osobou. Žalovaní nepřijali žádné plnění. Později došlo k dohodě o následném zajištění nové smlouvy. Podáním z 20. 5. 2019 doplnil, že v roce 2018 došlo k dohodě ohledně odkupu areálu v , adresa, za kupní cenu 100 000 Kč se zajištěním směnkou za jednání společnosti , právnická osoba, .5. Žalovaný 1. ve vyjádření zopakoval stejná tvrzení jako žalovaný 2., v jím podaných námitkách.6. Žalobce popřel zajišťovací charakter směnky. Žalobce byl věřitelem žalovaného 1., jeho společnost měla dluhy, které se žalovaný 1. rozhodl vyrovnat prodejem předmětného areálu. Upozornil, že v námitkách žalovaného 2. tento potvrdil podpis směnky svobodně a vážně.7. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný 1. vystavil na řad žalobce směnku vlastní dne 18. 5. 2018 v , adresa, , kterou se zavázal zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 1 000 000 Kč dne 30. 9. 2018 s 0,1% úrokem denně počítaným od splatnosti směnky do zaplacení, s místem placení v , adresa, , přičemž tato byla podepsána žalovaným 1. (identifikován rodným číslem, místem bydliště) jako výstavcem a žalovaným 2. (jako avalem, identifikovaným datem narození, místem bydliště). Výzvou z 8. 3. 2019 byli oba žalovaní vyzváni k zaplacení směnečné sumy ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, přičemž zásilky byly podány na poštu 12. 3. 2019. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, bylo zjištěno, že podpis žalovaného 1. na směnce je kategoricky pravým podpisem žalovaného 1. a podpis žalovaného 2. velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného 2. Ve své výpovědi pak znalkyně potvrdila své závěry. V doplnění znaleckého posudku tato konstatovala, že v bezprostředním okolí zkoumaných sporných podpisů nebyly nalezeny znaky svědčící pro možnost technického padělání listin. Ke stejným závěrům dospěl ve svém posudku i znalec ing. Korynta, tj. že nebyly zjištěny znaky svědčící o pozměňujících zásazích či úpravách v oblasti slovní či číselném vyjádření směnečné sumy, když u směnky není patrné porušení celistvosti směnky. Mailová komunikace z období let 2018-2019 vedená mezi žalobcem a žalovaným 1. řeší otázku prodeje předmětného areálu. O existenci směnky na částku 100 000 Kč vypovídala svědkyně , Anonymizováno, a svědek , Anonymizováno, . Vystavení sporné směnky a důsledky s tím související byly předmětem šetření Policie ČR č. j. KRPH-45201-18/TČ-2020, věc byla odložena. Žalovaný 1. své účastnické výpovědi potvrdil svůj podpis na směnce vystavené na částku 100 000 Kč. Svědek , Anonymizováno, potvrdil jednání o prodeji areálu, nepotvrdil, že byl přítomen podpisu sporné směnky.8. Soud uzavřel, že nárok žalobce se opírá o platnou směnku vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v č. I § 75 ZSŠ, z níž je dovozen nárok žalobce na zaplacení postižních práv podle čl. I § 48 ZSŠ, přičemž závazek žalovaného 2. jako avala směnky, je závazkem akcesorickým k závazku žalovaného 1. jako výstavce směnky (čl. I § 30 a násl. ZSŠ).9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1. i žalovaný 2. opatřili spornou směnku svým pravým podpisem, nebyla zjištěna žádná manipulace se směnkou, resp. nebyly zjištěny znaky padělání nebo pozměňování na sporné listině.10. Neobstojí námitka nepředložení směnky k placení. Žalovaní byli k zaplacení vyzváni předžalobní výzvou, kdy doručení žaloby spolu s kopií směnky má účinky prezentace směnky. Oba žalovaní byli vyzváni k zaplacení dluhu.11. Ohledně kauzálních námitek dospěl k závěru, že žalovaní neusnesli důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek. Značná část kauzálních námitek se vztahuje k jiné směnce (na 100 000 Kč), než která je předmětem řízení. Nadto námitky žalovaného 2. a vyjádření žalovaného 1. si při vymezení kauzálních námitek odporují. Ve vyjádření z 14.10.2019 tvrdili předání částky 100 000 Kč jako zálohy na kupní cenu areálu mezi společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., jež byla zajištěna směnkou znějící na uvedenou částku. Oproti tomu v námitkách bylo tvrzeno žalovaným 2., že směnka byla emitována jako zajišťovací k budoucí kupní smlouvě. S ohledem na rozporná tvrzení výše uvedená vyhodnotil obranu žalovaných, že jim byla směnka podstrčena jako směnka jiná, jako účelovou.12. S ohledem na neprokázání oprávněnosti námitek žalovaného 2. ponechal směnečný platební rozkaz vůči němu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a žalovanému 1., vůči kterému byl směnečný platební rozkaz zrušen, uložil povinnost k úhradě žalované částky. V souladu s čl. I § 47 ZSŠ pak byli oba žalovaní zavázáni společně a nerozdílně.13. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Jejich výše byla vyčíslena v bodě 57, 58 odůvodnění napadeného rozsudku, která odpovídá stavu spisu.14. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy podle výsledku řízení jsou povinni je hradit žalovaní, a to společně a nerozdílně. Jsou představovány znalečným, přiznaným znalkyni za účast u jednání soudu na základě usnesení z 2.9.2021.15. Ve včasných odvoláních oba žalovaní navrhli napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vůle žalovaných směřovala k podpisu zajišťovací směnky, která měla zajišťovat vzájemná práva a povinnosti. Z provedeného dokazování nevyplynulo, jak tvrdí soud, že by byly uzavřeny dvě směnky. Obě strany potvrdily, že byla uzavřena směnka jedna s funkcí zajišťovací. Povinností žalobce bylo prokázat, zda se jedná o směnku platební nebo zajišťovací. Důkazní břemeno k tomu leží na žalobci. Naopak žalovaní prokázali, že žalovaná směnka je směnkou zajišťovací a je propojena s nákupem areálu v , adresa, . Bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovanému poskytl částku 1 000 000 Kč, aby tak prokázal, že směnka je platidlem. Žalobce mimo směnku nepředložil ničeho, bylo na něm, aby prokázal jinou kauzu směnky, než tvrdil žalovaný. Nebylo tak na místě uložit žalovaným povinnost zaplatit směnečný peníz, neboť zajišťované povinnosti zanikly a tím zanikl v kontextu § 17 ZSŠ důvod směnky (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 569/1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997). Nároku žalobce nelze přisvědčit ani v kontextu s § 6 obč. zák., podle kterého má každý povinnost jednat poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Kauzální obrana žalovaných signalizuje, že nejsou splněny předpoklady pro výkon práva, uplatnění směnečného nároku je tak nepoctivé a ne