2 Cmo 158/2024-107 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 47 Cm 111/2023-29 pro nezaplacení soudního poplatku v soudem stanovené lhůtě.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že řízení se nezastavuje. Uvádí, že poté, kdy bylo definitivně rozhodnuto o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, došlo na straně žalovaného k významnému zhoršení zdravotního stavu. V červnu a v červenci 2024 podstoupil dva operativní zákroky s tím, že po druhé operaci byl hospitalizován do 17. 7. 2024 a nyní je v ambulantní péči. Až do 25. 9. 2024 má naplánovánu radioterapii, když se jedná o diagnózu metastáz karcinomu s doposud neidentifikovaným primárním ložiskem. S radioterapií jsou spojeny vedlejší účinky, jako je únava, ospalost, nechutenství a nevolnost. Žalovaný se cítí po zdravotní stránce velmi zle a je stále v pracovní neschopnosti. Z těchto vážných důvodů nemohl soudní poplatek bez své viny zaplatit v soudem stanovené době. Neprojednáním odvolání mu může vzniknout újma spočívající v povinnosti nahradit státu náklady řízení ve výši 750 000 Kč, jak mu bylo uloženo odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně. Jsou tak dány předpoklady dané ustanovením § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud zjistil z obsahu spisu, že žalovaný podáním ze dne 15. 11. 2023, kterým doplnil svoje odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2023, č. j. 47 Cm 111/2023-29, požádal o osvobození od soudních poplatků. Tento návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 47 Cm 111/2023-74 ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 2 Cmo 45/2024-82.5. Usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 47 Cm 111/2023-86, které bylo žalované straně doručeno dne 8. 7. 2024 a které bylo opraveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 22.7.2024, č. j. 47 Cm 111/2023-89 doručeným dne 29. 7. 2024, vyzval soud prvního stupně žalovaného k zaplacení soudního poplatku 750 000 Kč do patnácti dnů od právní moci opravného usnesení. Právní moc opravného usnesení nastala dne 13. 8. 2024. Lhůta k úhradě soudního poplatku tak uplynula dnem 28. 8. 2024.6. Žalovaný doložil propouštěcí zprávu kliniky ORL Ústřední vojenské nemocnice ze dne 17. 7. 2024, ze které vyplývá, že byl v uvedeném nemocničním zařízení hospitalizován od 8. do 17. 7. 2024 a že se dne 9. 7. 2024 podrobil dvojí operaci krku. Zjištěny metastázy karcinomu.7. Hospitalizaci výše uvedené předcházela návštěva ambulance interny Nemocnice na Františku dne 23. 5. 2024 s doporučením operativního řešení nálezu na krku žalovaného. Po výše zmíněné operaci byl žalovaný ambulantně vyšetřen na ORL klinice Ústřední vojenské nemocnice dne 25. 7. 2024.8. Od 12. 8. do 25. 9. 2024 se žalovaný podrobil radioterapii krku v , právnická osoba, v , adresa, .9. Dne 11. 6. 2024 vznikla dočasná pracovní neschopnost žalovaného, která trvala ještě dne 31. 8. 2024.10. Ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., dále jen ZSOP, předepisuje, že soud řízení nezastaví pro nezaplacení soudního poplatku, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma a zároveň poplatník ve lhůtě určené soudem pro zaplacení soudního poplatku v dodatečné lhůtě, sdělí soudu okolnosti, které to osvědčují a současně doloží, že soudní poplatek nemohl doposud zaplatit bez svého zavinění.11. Z obsahu nyní projednávaného odvolání nelze dovodit jinou tvrzenou újmu, než je povinnost nahradit státu soudní poplatek, od kterého je žalovaný (jako odvolatel) ve věci samé ze zákona osvobozen. Jestliže však dospěly soudy obou stupňů k závěru, že poměry žalovaného mu nebrání uhradit soudní poplatek za odvolání, potom nemůže povinnost nahradit soudní poplatek státu podle § 2 odst. 3 ZSOP představovat na straně žalovaného žádnou zásadní újmu. V čem má spočívat nebezpečí z prodlení není ani naznačeno. Při tom, jak již odvolací soud jednou konstatoval, důvody odvolání žalovaného proti shora uvedeném rozsudku pro uznání, nejsou sice zjevně nesmyslné a nemožné, není ovšem samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda by žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěl. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Tedy úspěch odvolání proti rozsudku ve věci samé nelze jednoznačně předvídat.12. Soudní poplatek doposud zaplacen nebyl. Není však ani naznačeno, že se tak sice nestalo doposud, ale, že se tak stane v budoucnu, bude-li k tomu žalovaný případně zavázán podle § 9 odst. 6 ZSOP. Žalovaný naopak zatím tvrdil svoji úplnou a trvalou neschopnost soudní poplatek uhradit, když se domáhal přiznání osvobození od soudních poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř.13. Konečně k tomu, že soudní poplatek nebyl až dosud zaplacen bez jeho viny, žalovaný svými tvrzeními odkazuje na svůj zdravotní stav. Již v usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 2 Cno 45/2024-82 zabýval se odvolací soud zdravotním stavem žalovaného. Z nyní předkládaných lékařských zpráv je zcela zřejmé, že zdravotní obtíže žalovaného se dále zhoršily, a to významným způsobem.14. Nicméně odvolací soud ve výše uvedeném usnesení konstatoval, že i sám majetek, který žalovaný přiznal, a dále i majetek, který byl soudy dohledán, ukazují na to, že žalovaný je osobou zámožnou. Tedy nejen s ohledem na jeho příjmy, nýbrž i s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům nepřichází v úvahu přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků. K tomu navíc přistupovala odůvodněná pochybnost o tom, zda žalovaný zpřístupnil své poměry pravdivě a v celém rozsahu. K tomu je nutné uvést, že ani stávající a jistě závažný zdravotní stav žalovaného, který považuje odvolací soud za žalovaným plně osvědčený, nemohl na jeho zámožnosti nic podstatného změnit. Nelze tedy uzavřít, že soudní poplatek nemohl být doposud uhrazen bez viny žalovaného.15. Nelze přejít ani skutečnost, že okolnosti významné z hlediska § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP bylo nezbytné sdělit soudu nejpozději do konce lhůty stanovené soudem pro úhradu soudního poplatku v dodatečné lhůtě podle § 9 odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k vydání opravného usnesení skončila tato lhůta 28. 8. 2024. Projednávané odvolání, kde jsou poprvé tyto okolnosti žalovaným uvedeny, ovšem došlo na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze až 10. 9. 2024, tedy opožděně. Proto ani z tohoto časového hlediska, nejsou dány předpoklady pro pokračování v odvolacím řízení bez toho, aby byla odstraněna poplatková překážka. Při tom všechny uváděné okolnosti nastaly a byly známé již před tím, než uvedená lhůta vůbec začala běžet.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy, i s ohledem na okolnosti nově uplatněné v odůvodnění projednávaného odvolání, věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem potvrzeno podle § 219 o. s. ř.17. Protože žalující straně, jež měla by právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, žádné nutné náklady nevznikly, když v tomto řízení neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada stejného řízení přiznána ani jí.