2 Cmo 159/2024-181 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala na společnosti , právnická osoba, . a na žalovaných 1. a 2. zaplacení směnečné pohledávky ve výši 628 837,23 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 28. 12. 2016 se splatností dne 20. 4. 2022.2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 8. 8. 2022 směnečný platební rozkaz, proti kterému podali oba žalovaní v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedli, že podpisy na směnce nejsou jejich pravými podpisy, neboť si nejsou vědomi, že by danou listinu viděli a podepsali. Vzhledem k výši směnečné sumy na směnce (2 023 678,99 Kč) jsou přesvědčeni o tom, že by si podpisu takové listiny byli vědomi.3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 31. 10. 2022 zejména uvedla, že předmětná směnka sloužila k zajištění pohledávek ze Smlouvy o úvěru č. 4155/16/021/SME/PRP ze dne 28. 12. 2016 s tím, že v době vystavení byla blankosměnkou bez vyplněné směnečné sumy a data splatnosti. Vyplněná směnečná suma odpovídá výši neuhrazených pohledávek žalobkyně vůči společnosti , právnická osoba, . K uvedené směnce byla také uzavřena Dohoda o vyplňovacím právu směnečném, ve které společnost , právnická osoba, . udělila žalobkyni právo k vyplnění směnečné sumy a data splatnosti. Uplatněné námitky žalovaných týkající nepravosti jejich podpisů na směnce považuje žalobkyně za účelové.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovaným v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 12 900 Kč. Ve výroku III. uložil žalovaným povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 3 006,12 Kč. Předně konstatoval, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Provedeným dokazováním (znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) byla vyvrácena námitka žalovaných týkající se nepravosti jejich podpisů na směnce. Kladný závěr o pravosti podpisů na směnce byl podpořen i dalšími důkazy a to úvěrovou smlouvou, kterou žalovaný 1. podepsal ve shodný den jako směnku, a dohodou o vyplňovacím právu směnečném uzavřenou také shodného dne.5. Žalovaná 2. podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnila písemným podáním ze dne 19. 10. 2023, ve kterém zejména uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že podpisy žalovaných 1. a 2. v postavení avalistů jsou jejich skutečnými pravými podpisy s tím, že znalecký závěr o pravosti podpisu žalovaného 1. byl vysloven pouze ve střední rovině pravděpodobnosti.6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2023 k odvolání žalované 2. uvedla, že z výpisu z úvěrového účtu za období od , Datum narození advokátky, do 1. 7. 2022 plyne, že úvěr byl splácen společností , právnická osoba, . ale také žalovaným 1. s tím, že čerpání úvěru bylo podmíněno vystavením směnky.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2. není důvodné.8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. V průběhu řízení u soudu prvního stupně bylo prokázáno, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou vystavenou společností , právnická osoba, . dne 28. 12. 2016 k zajištění pohledávek žalobkyně z úvěrové smlouvy č. 4155/16/021/SME/PRP, na jejímž základě poskytla žalobkyně společnosti , právnická osoba, . finanční prostředky v příslušné specifikaci, což nebylo ze strany žalovaných zpochybněno. Zcela zásadní námitkou žalovaných zůstalo posouzení pravosti jejich podpisů na směnce. Soud prvního stupně postupoval zcela standardně, když zadal vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, ze kterého ve vztahu k žalované 2. vyplynul zcela jednoznačný kategorický závěr o pravosti jejího podpisu na směnce v postavení směnečného rukojmího (pokud ve vztahu k žalovanému 1. by byl tento závěr vysloven pouze ve střední rovině pravděpodobnosti, pak z důvodu omezeného množství identifikačně významných znaků v důsledku méně složité struktury podpisu). Na podporu výše uvedeného závěru však svědčí samotná úvěrová smlouva č. 4155/16/021/SME/PRP, jejíž existenci žalovaní nezpochybnili. Její součástí je i ujednání v čl. 5 bodu 1 o zajišťovacím charakteru blankosměnky vystavené klientem a to společnost , právnická osoba, . a avalované žalovanými 1. a 2.9. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení ve vztahu k žalované 2. jako věcně správný potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 7. 11. 2023 k odvolání žalované 2. a za 1 účast na soudním jednání dne 9. 12. 2024 dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.