2 Cmo 162/2024-199 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaných 1. a 2. zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovanou 1. dne 14. 9. 2021 se splatností dne 15. 11. 2022.2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 23. 2. 2023 směnečný platební rozkaz, proti kterému podali oba žalovaní v zákonné lhůtě shodné námitky, ve kterých uvedli, že předmětná směnka, která byla původně blankosměnkou, zajišťovala revolvingový úvěr ve výši 4 000 000 Kč, který žalobkyně poskytla žalované 1. na základě smlouvy č. 773 21 002401 ze dne 14. 9. 2021 s tím, že žalovaná 1. čerpala od žalobkyně ještě další úvěr č. 773 20 003980 ve výši 3 000 000 Kč. Žalovaná 1. zaslala ve prospěch úvěru č. 773 21 002401 dne 30. 11. 2022 částku ve výši 252 203 Kč, dne 8. 12. 2022 částku ve výši 100 000 Kč, dne 15. 12. 2022 částku ve výši 74 629,07 Kč a dne 16. 12. 2022 částku ve výši 2 412 939,62 Kč. S výjimkou částky 200 647,46 Kč byly veškeré výše uvedené platby žalobkyní zaúčtovány na úvěr č. 773 20 003980, i když žalovaná 1. výslovně žádala žalobkyni o zaúčtování ve prospěch účtu zajištěného předmětnou směnkou. Žalobkyně následně uvedla, že na úvěru č. 773 21 002401 je zůstatek dluhu ve výši 220 370,69 Kč. Současně žalobkyně zabavila žalované 1. veškeré stroje a auta v pořizovací hodnotě cca 4 000 000 Kč s tím, že v případě prodeje těchto zabavených věcí budou zbývající finance po uhrazení splátky jistiny leasingu použity na splátku úvěru. Žalovaná 1. rovněž vlastní nemovitost, jejíž prodejní cena činí cca 4,4 až 4,5 mil. Kč, na které vázne zástava žalobkyně ve výši 1 381 341 Kč. Na základě výše uvedeného uplatnili žalovaní námitku zániku důvodu směnky, když bylo na dluh zaplaceno 1 799 352,54 Kč a žalobkyně zabavila žalované 1. její movité věci.3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 31. 3. 2023 zejména uvedla, že plnění ze dne 30. 11. 2022 ve výši 252 203 Kč a plnění ze dne 15. 12. 2022 ve výši 74 629,07 Kč nepoukázali žalovaní 1. a 2., neboť tyto finanční prostředky započetla žalobkyně na vrub běžného účtu žalované 1. č. , č. účtu, ve prospěch účtu č. 773 20 003980 a to v souladu s čl. 28 Všeobecných produktových podmínek. Platbu ve výši 100 000 Kč poukázal žalovaný 1. na technický účet žalobkyně, když do variabilního symbolu uvedl své identifikační číslo. Žalobkyně v takovém případě zaúčtovala platbu ve prospěch úvěru č. 773 20 003980. Platbu ve výši 2 412 939,62 Kč žalobkyně přijala z titulu záruky od , právnická osoba, fondu na úvěr č. 773 20 003980. I když je úvěr č. 773 21 002401 vedle směnky také zajištěn ručením , právnická osoba, ., od které také přijala plnění ve výši 3 600 000 Kč, pak tato úvěrová pohledávka stále trvá a nezanikla s tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou k jejímu vymáhání. I když aktuální zůstatek nesplaceného úvěru činí 3 765 371,02 Kč, tak výrazně převyšuje žalovaný směnečný peníz.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz ve vztahu k oběma žalovaným v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 100 672 Kč. Předně konstatoval, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále ZSŠ). Na základě výsledku provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že tvrzenou platbu ve výši 2 412 939,62 Kč nepoukázali žalovaní, nýbrž , právnická osoba, fond a to ve prospěch úvěru č. 773 20 003980, který s předmětnou zajišťovací směnkou nikterak nesouvisí. Pokud žalovaná 1. poukázala platbu ve výši 100 000 Kč s uvedením svého identifikačního čísla jako variabilního symbolu, pak byla žalobkyně oprávněna zaúčtovat platbu na jakýkoliv úvěr. V případě částek 74 629,07 Kč a 252 203 Kč se nejednalo o platby poukázané žalovanými, ale o zápočty žalobkyně proti běžnému účtu žalované 1. Ve svém souhrnu tyto tří platby představují částku 426 832,07 Kč, jež je nižší než rozdíl mezi výší směnečného závazku a žalobou uplatněným nárokem. Ohledně zabavených movitých věci soud prvního stupně uvedl, že se jedná o vztah mezi žalovanou 1. a společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., jež nikterak nesouvisí s uplatněným směnečným nárokem.5. Žalovaná 1. podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnila písemným podáním ze dne 2. 2. 2024, ve kterém zejména uvedla, že v případě postoupení pohledávky ve výši 3 600 000 Kč na , právnická osoba, . a k následnému zpětnému postoupení na žalobkyni, mělo také dojít k převodu dané směnky, neboť tuto nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky. Soud prvního stupně neprovedl veškeré navržené důkazy a to telefonickou komunikaci mezi žalovaným 2. a zaměstnancem žalobkyně p. Beldou, z níž vyplynula dohoda, že veškeré platby žalované 1. budou směřovat na úvěr zajištěný předmětnou směnkou, v níž vystupuje žalovaný 2. jako rukojmí. Soud prvního stupně dospěl rovněž k nesprávným zjištěním ohledně zpeněžení stavebních strojů a osobního vozidla, neboť finanční prostředky byly vyplaceny na účet žalované 1. u žalobkyně, z něhož byly následně žalobkyní staženy, i když na základě dohody měly být použity na splátku předmětného úvěru.6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2024 k odvolání žalované 1. opětovně vysvětlila realizaci jednotlivých plateb, na které poukázala žalovaná 1. ve svých námitkách. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanými existovala dohoda ohledně plateb ve prospěch účtu č. 773 21 002401 s tím, že neexistují ani žádné záznamy telefonické komunikace mezi žalovaným 2. a Lukášem Beldou. Žalobkyně zopakovala, že pro bližší identifikaci platby měla žalovaná 1. použít číslo úvěrové smlouvy do specifického symbolu. Bylo rovněž zcela na volbě žalobkyně, vůči které své pohledávce započte pohledávku žalované 1. z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u žalobkyně.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované 1. není důvodné.8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ.9. V průběhu řízení u soudu prvního stupně bylo prokázáno, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou vystavenou žalovanou 1. dne 14. 9. 2021 k zajištění pohledávek žalobkyně z úvěrové smlouvy č. 773 21 002401, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované 1. úvěr ve výši 4 000 000 Kč. Žalovaná 1. ve svých námitkách nezpochybnila zajišťovací funkci směnky k čerpanému úvěru č. 773 21 002401 i právo žalobkyně jako majitelky směnky k jejímu vyplnění. Stěžejní námitkou žalované 1. je tvrzení, že poskytla na úhradu zajištěného úvěru č. 773 21 002401 celkem 4 platby v částkách 100 000 Kč, 74 629,07 Kč, 252 203 Kč a 2 412 939,62 Kč, které však byly zaúčtovány na úhradu jiného úvěru č. 773 20 003980. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně je třeba konstatovat, že plnění ve výši 2 412 939,62 Kč od , právnická osoba, fondu žalobkyně správně zaúčtovala na úvěr č. 773 20 003980 s tím, že nemohla postupovat ani jinak, neboť ve smyslu čl. V/1 písm. b) této smlouvy přijal , právnická osoba, fond zajištění tohoto závazku. Pokud žalovaná 1. poukázala žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč, bylo také její povinností uvést řádnou specifikaci platby, tj. na jaký účet (úvěr) platba směřuje. Za situace, že tak žalovaná 1. neučinila a do specifického symbolu platby vepsala své identifikační číslo, pak bylo zcela na vůli a rozhodnutí žalobkyně v postavení věřitele, na který závazkový vztah přiřadí tuto platbu. V případě plateb ve výši 74 629,07 Kč a 252 203 Kč žalovaný 1. neprokázal, že tyto částky zaslal na úhradu účtu č. 773 21 002401, bylo však právem žalobkyně provést zápočty pohledávek plateb oproti běžnému účtu žalované 1. za sjednaných podmínek, jak výše uvedeno. Soud prvního stupně správně dovodil, že všechny tři výše uvedené platby (s výjimkou platby 2 412 939,62 Kč) představují částku 426 832,07 Kč, jež zdaleka nedosahuje částky 2 021 045 Kč, jež vyplývá ze směnečné sumy, jejíž zaplacení není předmětem žaloby, neboť žalobkyně uplatnila necelou polovinu směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč. Ohledně námitky týkající se prodeje movitých věcí žalobkyně ve svém vyjádření věrohodně vysvětlila započtení jejích pohledávek z jednotlivých úvěrových vztahů, jak výše uvedeno. Ve shodě s tvrzením žalované 1. byl z prodeje movitých věcí získán výtěžek ve výši 1 534 145,69 Kč, z něhož částka 1 333 471,23 Kč byla předmětem zápočtu a to ve výši 1 081 268,23 Kč ve prospěch úvěru č. , č. účtu, , jež byl tímto zcela splacen a zbývající částka 252 203 Kč byla také předmětem zápočtu, jak výše uvedeno. Rozdíl mezi výtěžkem z prodeje ve výši 1 534 145,69 Kč a započtenou částkou 1 333 471,23 Kč představuje částku 200 674,46 Kč, která byla předmětem zápočtu ve prospěch úvěru č. 773 21 002401. K tvrzení žalované 1. ohledně