2 Cmo 167/2024-100 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o opakovaném návrhu žalovaného 2. na přiznání osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že druhý žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2024, č. j. 7 Cm 105/2024-78, kterým byl ponechán v platnosti dříve vydaný směnečný platební rozkaz. Usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 7 Cm 105/2023-84 byl druhý žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku, který činí 17 013 Kč.2. Soud konstatoval, že v rámci tohoto řízení bylo již jednou rozhodnuto o návrhu žalovaného 2. o návrhu na osvobození od soudních poplatků, když předcházející návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2024, č. j. 7 Cm 105/2023-54. Vysvětlil, že také ve vztahu k rozhodnutím soudu o návrzích podle § 138 odst. 1 o. s. ř. se uplatní překážka věci rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Opakovaný návrh na osvobození od soudních poplatků pak lze věcně projednat a rozhodnout o něm jen za předpokladu, že se po právní moci původního rozhodnutí soudu o návrhu na osvobození od soudních poplatků objeví nové skutečnosti svědčící o podstatné změně poměrů na straně poplatníka soudních poplatků. Není-li taková změna tvrzena a případná tvrzení osvědčena, je nutné řízení o opakovaném návrhu zastavit pro překážku výše uvedenou.3. Druhý žalovaný korigoval v souvislosti s opakovaným návrhem některé okolnosti, které neuvedl v původním návrhu na přiznání poplatkové úlevy, zejména co se týká společnosti , právnická osoba, . Dále nyní uváděl, že prodělal v roce 2022 těžkou formu Covidu, trpí cukrovkou, těžkou neuropatii a retinopatií a v letech 2023 a 2024 podstoupil tři operace očí. V roce 2023 opustil institucionální léčbu a léčí se formou alternativní medicíny. Doložil lékařské zprávy z roku 2023.4. Vycházeje z výše uvedených úvah dospěl soud k závěru, že druhý žalovaný nepřinesl v souvislosti s opakovaným návrhem žádné přípustné novoty. Předkládá lékařská potvrzení ke zdravotním problémům, které uplatňoval již při předcházejícím návrhu, a které tehdy nijak nedoložil. Tvrzenou operaci očí, ke které mělo dojít v roce 2024, nedoložil. A také další nyní předkládané doklady, např. potvrzení od úřadu práce se týkají již doby před vydáním předcházejícího soudního rozhodnutí o obdobném návrhu. Soud nepovažoval za významné, že poplatková povinnost druhého žalovaného činila původně 4 000 Kč, když ani současná výše soudního poplatku není nijak výrazně vysoká. Nadbytečně, když se jedná o okolnosti nastalé již v roce 2023, soud prvního stupně vyvracel nynější tvrzení druhé žalovaného, která se týkají jeho vztahům ke společnosti , právnická osoba, .5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu, že dostatečně nezhodnotil, že původní žádost se týkala soudního poplatku 4 000 Kč, kdežto nyní se jedná o výši 17 013 Kč. Doložil zdravotní komplikace, které mu brání získat dostatečný příjem pro úhradu soudního poplatku. Soud také nevzal v úvahu, že od společnosti , právnická osoba, . nepobírá druhý žalovaný příjmy, nýbrž se jedná o zápůjčky, čímž se zvyšují jeho závazky. Soud odpovídajícím způsobem nehodnotil předložené doklady.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.7. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení přiléhavě vysvětlil, že projednání opakovaných návrhů na přiznání osvobození do soudních poplatků a rozhodování o nich brání neodstranitelná překážka věci rozhodnuté. Vysvětlil také, za jakých předpokladů se tato překážka neuplatní v řízení.8. K tomu je nutné dodat, že novoty, které by případně umožňovaly věcné projednání opakovaného návrhu na přiznání poplatkové úlevy, musí nastat poté, kdy bylo o původním návrhu pravomocně rozhodnuto. Takovými přípustnými novotami nejsou předně okolnosti, které zde byly již před původním rozhodnutím soudu, a které jsou nově uplatňovány až nyní. Přípustnými novotami pak nejsou ani okolnosti, které sice byly při projednávání předcházejícího návrhu u soudu uplatněny, ale nebyly tehdy doloženy, a tyto doklady jsou předkládány až nyní. V rámci rozhodování o novém návrhu na osvobození od soudních poplatků také nelze žádným způsobem, a to ani nepřímo, přezkoumávat správnost již pravomocného rozhodnutí soudu o původním návrhu. To platí rovněž v tom případě, že předcházející, leč již pravomocné, rozhodnutí soudu by snad trpělo vadami, jež by je činily nesprávným.9. V tomto případě to znamená, že v úvahu lze v souvislosti s novým návrhem na přiznání úlevy na soudních poplatcích uvažovat pouze s okolnostmi, které nastaly po právní mocí usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2024, č. j. 7 Cm 105/2023-54, a které byly řádně osvědčeny. Uvedené usnesení nabylo právní moci dnem 24. 1. 2024.10. Jak soud prvního stupně správně vystihl, uplatnil druhý žalovaný v souvislosti s opakovaným návrhem na osvobození od soudních poplatků nově jen tu okolnost, že se v roce 2024 podrobil operaci oka. Bližší časové určení ovšem druhý žalovaný neposkytl. Zásadní ovšem je to, že toto nové tvrzení žádným způsobem nedoložil. Nelze proto uzavřít, že z tohoto důvodu se poměry druhého žalovaného nově zhoršily.11. V souvislosti s opakovaným návrhem na přiznání poplatkové výhody předložil druhý žalovaný několik lékařských osvědčení. Ta se však všechna vztahují k tomu, co se událo v roce 2023. Tedy jen dokládají zdravotní stav, který již byl druhým žalovaným dříve tvrzen a který ale nebyl osvědčen při projednávání jeho prvního návrhu na osvobození od soudních poplatků. Jestliže by tyto doklady byly vzaty v úvahu při projednávání opakovaného návrhu, došlo by tím k nepřípustnému přezkoumání původního již pravomocného usnesení soudu prvního stupně o původním návrhu druhého žalovaného na osvobození od soudních poplatků. Zcela správně soud prvního stupně také konstatoval, že ani okolnost, že druhý žalovaný případně vyhledává neortodoxní léčebné postupy, nemění nic na tom, že dovolává-li se zdravotních problémů, musí je také doložit.12. Totéž platí o vztazích druhého žalovaného ke společnosti , právnická osoba, . I kdyby bylo osvědčeno, že částky získané od této společnosti druhým žalovaným nejsou jeho příjmem, jak v původním usnesení uzavřel soud prvního stupně, ale jedná se o zápůjčku, kterou bude nutné vrátit, šlo by právě opět o nepřípustné přezkoumání předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně. Stále jde o okolnosti, jež se týkají doby před tím, než soud prvního stupně rozhodl o původním návrhu druhého žalovaného. Jak již zmíněno výše, není podstatné, že v napadeném usnesení soud prvního stupně dovozuje, že se jednalo o příjem.13. Skutečnost, že při rozhodování soudu o původním návrhu na osvobození od soudních poplatků byla poplatková povinnost nižší, než je poplatková povinnost současná, může mít pro posouzení poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků v obecné rovině význam. Soud prvního stupně také této otázce věnoval pozornost. Výše předmětného soudního poplatku za odvolání je nyní více než čtyřnásobkem předcházející poplatkové povinnosti. Nicméně ani tak nejde o soudní poplatek nijak zvláště vysoký. Lidé běžně s částkami, které odpovídají současné poplatkové povinnosti, hospodaří. Nejedná se tedy o okolnost, která by byla sama o sobě v této věci významná, jak soud prvního stupně přiléhavě konstatoval.14. Aktuální výše soudního poplatku mohla by být významná pouze ve vztahu zejména k příjmovým poměrům druhého žalovaného. Ty však byly nejasné již při rozhodování soudu o jeho prvním návrhu na osvobození od soudních poplatků. Nejzásadnějším důvodem, proč soud prvního stupně původnímu návrhu druhého žalovaného nevyhověl, bylo právě to, že se především jeho příjmové poměry nepodařilo plně rozkrýt. V tomto směru je situace nezměněná i nyní. Pro tuto nejasnost nelze uzavřít, že současný vyšší soudní poplatek je mimo možnosti druhého žalovaného, a že současná výše poplatkové povinnosti tak představuje podstatnou změnu poměrů na jeho straně. V tomto směru je nutné argumentaci soudu prvního stupně doplnit.15. Z výše uvedených důvodů je správný závěr soudu prvního stupně, že nebyla osvědčena žádná podstatná změna poměrů druhého žalovaného nastalá po právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2024, č. j. 7 Cm 105/2023-54. Novému posouzení předpokladů druhého žalovaného pro přiznání osvobození od soudních poplatků a rozhodnutí o takovém novém návrhu tak brání překážka věci již jednou rozhodnuté. Pro tuto nepřekonatelnou překážku řízení nelze v řízení o opakovaném návrhu na přiznání poplatkové úlevy pokračovat a toto řízení bylo nutné soudem prvního stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.