2 Cmo 171/2024-217 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 53 Cm 166/2021-186, který v této věci činí 40 682 Kč.2. Konstatoval, že důvodnost zmíněného odvolání nelze předem zcela vyloučit, a proto se soustředil na poměry žalovaného. Vzal za prokázáno, že žalovaný je rozvedený a žije se svojí dcerou ve společné domácnosti. Vedle toho má ještě další dceru, které platí výživné 7 000 Kč. Vykázal čistý měsíční příjem ve společnosti , právnická osoba, . ve výši 17 250 Kč a měsíční čistý příjem od společnosti , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 491 EUR, to je 12 200 Kč. Přiznal také jednorázový příjem v lednu 2023 ve výší 1 800 000 Kč. Je vlastníkem bytu v , adresa, o velikosti 3+1 v ceně asi osm milionů korun, chaty v katastrálním území , adresa, , která má hodnotu asi pět milionů korun a dvou garáží v , adresa, o hodnotě asi jednoho milionu korun. Má účet u , Anonymizováno, a.s. Z výpisů z tohoto účtu neučinil soud žádná zjištění. Z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . zjistil, že k 1. 2. 2024 byl zůstatek na tomto účtu 12 517,94 Kč. V únoru 2024 činily příjmy na tento účet 65 000 Kč a výdaje 32 235,91 Kč. V březnu 2024 došlo na tento účet 100 000 Kč a v dubnu 2024 45 000 Kč. Konečně na účet žalovaného u , právnická osoba, . došlo v únoru 2024 5 156 064,37 Kč, v březnu 2024 402 239,15 Kč, v dubnu 2024 1 164 545 Kč, v květnu 2024 šlo o příchozí platby ve výši 859 883,16 Kč a za měsíc červen 2024 se jednalo o 2 073 642 Kč. Vedle výše zmíněného výživného uvedl žalovaný výdaje na hypotéku u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . s měsíční splátkou 32 413 Kč, úvěr u , právnická osoba, . s měsíční splátkou 12 888 Kč a půjčku u , právnická osoba, ve výši 4 000 000 Kč splatnou 28.2.2025. Na daň z nemovitostí hradí žalovaný 1 500 Kč a na nájemném 8 000 Kč.3. Soud prvního stupně sám zjistil, že žalovaný je předsedou představenstva ve společnosti , právnická osoba, ., kde je také zaměstnán, je členem představenstva ve společnosti , právnická osoba, ., jednatelem ve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, a společníkem ve společnosti , právnická osoba, .4. Soud konstatoval, že žalovaný neuvedl všechny rozhodné okolnosti. Nelze si v současné době představit, že bude někdo vykonávat náročné a odpovědné funkce v obchodních společnostech bez toho, aby měl z toho nějaký příjem. Angažmá žalovaného v jím neuvedených obchodních společnostech může představovat značnou hodnotu a být zdrojem značných příjmů. Také konstatoval, že závazky žalovaného nemohou mít přednost před jeho zákonnou poplatkovou povinností.5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že účast ve společnostech neuvedl proto, že z nich nemá žádné příjmy. Při tom v roce 2023 společnost , právnická osoba, . hospodařila se ztrátou 102 000 Kč a společnost , právnická osoba, . se ztrátou 1 000 Kč. Společnost , právnická osoba, . sice dosáhla ve stejném roce zisku 1 530 000 Kč, ten však nestačil na pokrytí předchozí ztráty a závazků společnosti. O činnosti společnosti , právnická osoba, . není žalovanému nic známo. Rozhodně však od této společností žádné příjmy nepobírá.6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel především z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.7. V rámci odvolacího řízení doložil žalovaný výsledky hospodaření výše uvedených společností účetními uzávěrkami, ze kterých se podávají skutečnosti tvrzené v odvolání. Užití zisku společnosti , právnická osoba, . ale osvědčeno není.8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.11. Co se týká poměrů účastníka, je nutno především konstatovat, že účastník řízení, který se domáhá přiznání úlevy na soudních poplatcích, je vždy povinen v úplnosti a zcela pravdivě popsat svoje poměry a tvrzené osvědčit potřebnými doklady. Soud v žádném případě není povinen rozhodné okolnosti za účastníka řízení vyhledávat, a to ani co se týká skutečností, jež lze zjistit z obecně přístupných zdrojů. Soud se k těmto zdrojům může vždy obrátit, povinen k tomu nijak není.12. Proto je nutné souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že bylo chybou žalovaného, že se o angažovanosti v uvedených společnostech nezmínil. Funkce ve statutárních orgánech obchodních společností samozřejmě není ze zákona úplatná, i zde je však nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že ve zdejších a současných reálných poměrech by bylo nutné považovat za překvapivé, kdyby z takových angažmá neplynuly těmto funkcionářům zcela konkrétní hmotné výhody. Ty nemusí být vůbec vázány jen na výsledek hospodaření jednotlivých obchodních společností. Nicméně s ohledem na níže uvedené odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, na těchto účastech žalovaného v obchodních společnostech nijak zásadně nestaví.13. Soud prvního stupně provedl dostatečně široká zjištění o poměrech žalovaného, ale při jejich hodnocení zmínil jen letmo otázku výdajů žalovaného a svoje rozhodnutí postavil především na zamlčení údajů o účasti žalovaného na zmíněných obchodních společnostech. Nebylo však možné přehlédnout několik okolností.14. Předně nelze pominout, že žalovaným tvrzené příjmy ani zdaleka nedostačují na jím uváděné výdaje. K těmto je nutno ještě připočíst výdaje nutné na pokrytí nezbytných základních životních potřeb. Navíc mezi žalovaným uváděnými výdaji je nejasné, ke které nemovitosti se vztahuje jím uváděný hypotéční úvěr, když z jím předložených výpisů z katastru nemovitostí se k žádné z jím vlastněných nemovitostí žádné zatížení nepodává. Druhým nejasným výdajem je nájemné za okolnosti, kdy žalovaný vlastní bytovou jednotku. Tedy je zřejmé, že příjmy žalovaného nejsou tvrzené v jejich úplnosti. Jím uváděné výdaje předpokládají příjmy mnohem vyšší, než jak je uvádí. Mimoto je pravdou, jak uvedl soud prvního stupně, že výdaje žalovaného nemají žádnou přednost před jeho zákonnou poplatkovou povinností, snad jen s výjimkou jím hrazeného výživného.15. S tím úzce souvisí druhá okolnost a tou jsou obraty na jeho bankovních účtech, Zejména výpisy z účtu žalovaného u , právnická osoba, . prokazují, že běžně disponuje s mnohem většími částkami, než jsou jím uváděné příjmy a také s mnohem vyššími částkami, než kolik činí předmětný soudní poplatek. Původ těchto částek je nejasný. Tedy z těchto zjištění je patrné, že je plně v možnostech žalovaného předmětný soudní poplatek uhradit.16. Konečně soud nepochopitelně se nijak nezabýval majetkovou situací žalovaného. Pominout můžeme vlastnictví bytu, když ten je uváděn zároveň jako bydliště žalovaného a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby se svého bydliště zbavil. Je zde i zásadní nepoměr mezi cenou předmětného bytu a výši soudního poplatku v této věci. Vedle toho je však žalovaný vlastníkem dalších nemovitostí, a to nemovitostí zcela zbytných, tedy chaty a garáží. Potom o nemajetnosti žalovaného nelze vůbec uvažovat.17. Je proto nutné shrnout, že soud prvního stupně případně poukázal na mezery ve vylíčení rozhodných okolností, které se týkají poměrů žalovaného. Nad okolnosti uváděné soude