2 Cmo 174/2024-355 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z jeho odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 10. 4. 2024, č. j. 53 Cm 38/2021-276, který v této věci činí 27 962 Kč. Soud nevyloučil, že odvolání druhého žalovaného nemůže být úspěšné. Druhý žalovaný tvrzení, že za roky 2016 až 2018 končilo jeho hospodaření se ztrátou 820 000 Kč a že má závazky ke společníkům ve výši 720 000 Kč, osvědčil účetními uzávěrkami za stejné roky. Soud zjistil, že od roku 2019 nezakládá druhý žalovaný do sbírky listin obchodního rejstříku účetní uzávěrky. Zejména nebyly doloženy účetní závěrky za roky 2021 a 2022. Protože nebyly předloženy ani jiné soudem požadované doklady, to je zejména výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru silničních vozidel a výpisy z bankovních účtů, nelze si učinit žádnou představu o poměrech druhého žalovaného a nelze tedy ani uzavřít, že poměry druhého žalovaného odůvodňují přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že druhý žalovaný je v této věci zastoupen opatrovníkem na základě rozhodnutí soudu prvního stupně, protože nemá od 10. 8. 2016 statutární orgán, to je jednatele. Opatrovník poukázal na okolnosti, které jsou patrné z účetních uzávěrek, jak jsou uloženy ve sbírce listin obchodního rejstříku, když k jiným dokladům nemá přístup. Druhý žalovaný soudu sdělil, že nemá žádný majetek a předložením soudem požadovaných výpisů, o nichž připouští, že předloženy nebyly, by vedlo ke stejným závěrům, jak plynou již ze sdělení druhého žalovaného.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně. Sám odvolací soud ověřil, že ve sbírce listin obchodního rejstříku je v případě druhého žalovaného naposledy uložena účetní uzávěrka za rok 2018.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří druhým žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana druhého žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda druhý žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný, jak uzavřel již soud prvního stupně.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že účastník řízení, který je poplatníkem soudního poplatku a který se domáhá úlevy na této poplatkové povinnosti, je povinen zcela pravdivě a zejména úplně popsat svoje poměry a uváděné skutečnosti spolehlivě doložit. Má-li účastník řízení tuto zákonnou poplatkovou povinnost, pak nelze jen na základě okolností, které jsou pouze tvrzené a nejsou nijak doložené, konstatovat, že mu lze přiznat výjimku ze zmíněné zákonné poplatkové povinnosti.9. Odvolací soud je si samozřejmě zcela vědom, a jistě to platilo i pro soud prvního stupně, když vydával napadené usnesení, že postavení účastníka řízení, který je před soudem zastupován soudem ustanoveným opatrovníkem z důvodu, že toho času nemá statutární orgán, je obtížné a že ustanovený opatrovník je zcela závislý na tom, co mu zastupovaný účastník řízení poskytne. Zda ten je vůbec kontaktní. Jinak zbývají již pouze okolnosti, které jsou patrné ze zdrojů veřejně dostupných. Nicméně ani tyto dobře představitelné obtíže nemohou nic změnit na tom, jak to bylo zmíněno již výše, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků musí být osvědčeny zcela spolehlivě.10. Chybějící statutární orgán samozřejmě vyžaduje nezbytně ustanovení opatrovníka, protože jinak by neměl, kdo by za právnickou osobou bez statutárního orgánu před soudem jednal. Nelze však zapomínat, že nejde o překážku neodstranitelné povahy, nýbrž že je zcela v silách v tomto případě společníků obchodní společnosti si nový statutární orgán ustanovit. Potom přiznat osvobození od soudních poplatků právnické osobě zastupované soudem určeným opatrovníkem by bylo vlastně jakousi odměnou společníkům za tento nežádoucí stav. Snadno by to pak mohlo svádět i ke zneužívání této nesprávné pasivity společníků k získání neoprávněné poplatkové výhody v soudních řízeních.11. Proto i při vědomí obtížné situace opatrovníka druhého žalovaného v této věci je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že o poměrech druhého žalovaného toho bylo osvědčeno jen velmi málo. Navíc osvědčené okolnosti se vztahují k situaci v letech již dávno uplynulých a o aktuálních poměrech druhého žalovaného nebylo osvědčené vůbec nic.12. Je proto nutné shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že nebylo osvědčeno, že druhý žalovaný splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození dotýká.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.