2 Cmo 175/2024-153 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 79 Cm 101/2023-101, který v této věci činí 118 771 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný má čistý měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 38 030 Kč. Protože je žalovaný zaměstnán, nevzal soud prvního stupně v úvahu jeho tvrzení ohledně výdajů na daně a sociální a zdravotní pojištění, když tyto částky odvádí za zaměstnance zaměstnavatel a čistá mzda již tento odvod zohledňuje. Tuto nejasnost žalovaný neobjasnil ani na výzvu soudu prvního stupně. Nebylo doloženo tvrzené nájemné ve výši 11 654 Kč a tvrzené uznání dluhu u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ve výši 69 635,44 Kč. Přes výzvu soudu nedoložil žalovaný výpis z katastru nemovitostí, z registru silničních vozidel a výpisy z účtů. Žalovaný tak nedoložil řádně a v celém rozsahu svoje poměry a neosvědčil tak, že jeho poměry odůvodňují přiznat osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo alespoň zčásti. Uvedl, že doložil řádně vyplněný tiskopis Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ke kterému přiložil doklad prokazující dohodu o uznání dluhu a splátkách. Domnívá se, že již potvrzení jeho zaměstnavatele o průměrném měsíčním výdělku žalovaného ve výši 38 030 Kč dokládá, že není schopen uhradit soudní poplatek v trojnásobné výši. Připouští, že nepřesně zahrnul do výdajů též výdaje na odvody ze mzdy a na sociální a zdravotní pojištění. Nájemné však hradí, když bydlí v domě jeho přítelkyně, a jedná se o náklady spojené s bydlením ve výši 11 654 Kč. Odkazuje na čestné prohlášení , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Nedisponuje také žádným majetkem, jak plyne i z potvrzení z katastru nemovitostí. Považuje za nemyslitelné, aby si pro uplatnění svého ústavního práva na přístup k soudům vzal zápůjčku.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Ten považoval za zjištěný jen čistý měsíční příjem žalovaného.4. Se soudem prvního stupně je nutné souhlasit v tom, že nebyl doložen závazek žalovaného u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . ve výši 69 635,44 Kč, když byla předložena jen listina nikým nepodepsaná. To se nezměnilo ani za tohoto odvolacího řízení.5. V jeho rámci bylo nově poukazováno na čestné prohlášení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ohledně výdaje žalovaného na nájemné. Předloženo však nebylo. Naopak s odvoláním bylo nově předloženo potvrzení katastru nemovitostí o tom, že žalovaný nevlastní žádnou nemovitost.6. Nic více o poměrech žalovaného nebylo osvědčeno ani v odvolacím řízení, přestože soud prvního stupně v usnesení ze dne 6. 8. 2024, č. j. 79 Cm 101/2023-127 dal žalovanému jasný pokyn, co je třeba k jím před tím předloženému Prohlášení doplnit.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná, jakkoliv není příliš přesvědčivá. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že účastník občanského soudního řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, a který se domáhá snížení této poplatkové povinnosti anebo úplného osvobození od ní, je povinen zcela pravdivě a v úplnosti popsat své poměry a tvrzené bezpečně doložit. To platí také ohledně okolností, jež jsou patrné z veřejně přístupných zdrojů, třeba z veřejných rejstříků. Ani v nich není soud povinen nic dohledávat za účastníka řízení.11. Z tohoto pohledu žalovaný osvědčil výši příjmů ze závislé pracovní činnosti. Výdaje neosvědčil žádné. Vzhledem k tomu, že žalovaný osvědčil, že nevlastní žádné nemovitosti, je zřejmé, že potřebu bytu musí uspokojovat prostřednictvím nemovitosti v cizím vlastnictví a že je s tím nutně spojen náklad představovaný nájemným. Proto odvolací soud vychází z toho, že žalovaný vynakládá určitou částku na nájemné. Při tom výše tvrzeného nájemného sice osvědčena nebyla, ale protože se nevymyká nijak nájemnému obecně uplatňovanému, odvolací soud vychází z toho, že žalovaný tvrzenou částku na nájemné vynakládá. K tomu je nutno uvažovat rovněž výdaje nezbytné pro zajištění základních životních potřeb. Jedná se o výdaj u každého člověka zcela samozřejmý, aniž by musel být žalovaným tvrzen a prokazován. Z důvodů, které uvedl již soud prvního stupně nelze považovat za osvědčený závazek žalovaného ke společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ve výši 69 635,44 Kč. Ani v průběhu odvolacího řízení nebyl předložen doklad, který by jej osvědčoval. Je ovšem nutné poznamenat, že ani v případě, že by tento závazek osvědčen byl, nemělo by to na rozhodnutí odvolacího soudu žádný podstatný vliv. Nelze totiž uzavřít, že jiné závazky žalovaného mohou mít přednost před zákonnou poplatkovou povinností.12. Navzdory jasnému pokynu soudu prvního stupně nebyly před soudem prvního stupně žádným způsobem osvětleny majetkové poměry žalovaného. Teprve v odvolacím řízení žalovaný osvědčil, že nevlastní žádnou nemovitost. Stejně jako je možný negativní výpis z katastru nemovitostí, je bez problémů dosažitelný i negativní výpis z registru silničních vozidel. Ten nebyl předložen ani v rámci odvolacího řízení.13. Vůbec žádnou zmínku žalovaný nevěnoval bankovním a jiným účtům. Při tom z obecné zkušenosti plyne, že se pouze výjimečně najdou osoby, které vůbec žádný účet nemají. Je to však velmi neobvyklé, protože v současné době lze si jen obtížně představit běžný život v mnoha jeho stránkách bez bezhotovostního placení, a tedy i nejméně bez účtu oběžné povahy. Proto pominutí této oblasti, na kterou také již soud prvního stupně upozorňoval žalovaného v usnesení ze dne 6. 8. 2024, nelze považovat poměry žalovaného za dostatečně objasněné.14. Bylo-li by možné konstatovat, že žalovaný je zcela nemajetný a že lze uvažovat pouze s jeho příjmem z pracovního poměru, jak jej osvědčil, bylo by namístě uvažovat o moderaci jeho poplatkové povinnosti. Jak vyloženo již shora, je úplné osvobozené vyhrazené jen okolnostem zcela mimořádným, tedy mohlo by se jednat o poplatkovou úlevu nejvýše jen částečnou. Jestliže však byly poměry žalovaného objasněny jen částečně, pak platí, jak konstatoval již soud prvního stupně, že nelze-li tyto poměry poznat a zhodnotit v jejich úplnosti, nelze ani uzavřít, že poměry poplatníka soudního poplatku vyžadují, aby mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno zcela anebo alespoň zčásti.15. Nadále tedy obstojí závěr soudu prvního stupně, když ten dospěl k závěru, že druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození do soudních poplatků žalovaným v této věci osvědčeno nebyl.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.