2 Cmo 176/2023-72 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečného peníze 150 000 Kč s úrokem 6% od 1. 1. 2017 do zaplacení a s odměnou 500 Kč. Přiznal také žalovanému proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25 858,09 Kč.2. Proti tomuto nároku se žalovaný bránil předně námitkou promlčení nároku. Dále namítal, že byl insolvenčním soudem osvobozen také od této pohledávky v důsledku splnění oddlužení soudem stanoveným způsobem.3. Soud zjistil, že byla vystavena směnka tvrzená v žalobě podané dne 9. 12. 2019. Směnka byla splatná dne 31. 12. 2016. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2020, č. j. KSUL 43 INS 9380/2020-A-8 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení. Stejným usnesením byli věřitelé vyzvání, aby, jestliže tak doposud neučinili, přihlásili své pohledávky ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku. Usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. KSUL 43 INS 9380-B-53 Krajský soud v Ústí nad Labem vzal na vědomí splnění oddlužení splátkovým kalendářem a zpeněžením podstaty. Současně na tomto základě osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu v jakém dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.4. Ohledně námitky promlčení soud konstatoval, že nárok ze sporné směnky byl uplatněn v rámci tříleté promlčecí lhůty, jak tato vyplývá z čl. I. § 70 odst. 1 zákona. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Co se týká důsledků splnění oddlužení, poukázal na výše uvedené rozhodnutí insolvenčního soudu, které bylo vydáno, pokud se týká výroku o osvobození od pohledávek v rámci oddlužení neuspokojených, v souladu s předpisem § 414 odst. 1 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).5. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o úspěch ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení na straně žalovaného jsou představovány náklady právního zastoupení. Zahrnují odměnu za tři hlavní úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast na jednání) po 7140 Kč, dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč, náhradu za deset půlhodin ztráty času v souvislosti s účastí právního zástupce žalovaného na jednání před soudem po 100 Kč a konečně náhradu cestovného za cestu stejného zástupce na totéž jednání v částce 2 538,09 Kč.6. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce, a to v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení. Navrhuje jeho změnu tak, že náhrada nákladů řízení nebude přiznána žádnému z účastníků. Uvedl, že žalovanou jistinu zapůjčil žalovanému v dobré víře, že zápůjčku vrátí. Nic nenasvědčovalo tomu, že je žalovaný v úpadku. Žalovaný dluh zajistil spornou směnkou a ujišťoval žalobce do poslední chvíle, že peníze vrátí. Nikterak žalobci nesdělil, že je v insolvenčním řízení, který proto svou pohledávku v insolvenčním řízení nepřihlásil. Až se o něm dozvěděl, přihlášková lhůta již uplynula. Žalobce byl žalovaným i nadále ujišťován, že dluh splatí. Z pracovních důvodů se nemohl dostavit k soudem nařízenému jednání. Kdyby bylo z předvolání patrné, že je žalovaný právně zastoupen, také by vyhledal právní pomoc. Vytýká žalovanému, že ačkoliv byl sám po úpadku, použil svoje prostředky na odměnu advokátovi, namísto toho, aby alespoň zčásti dostál svému dluhu. I když byl oddlužen, měl alespoň dostát svému slibu. Přiznání náhrady nákladů považuje za odporující dobrým mravům.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.8. Vyšel přitom předně ze zjištění, na kterých postavil své rozhodnutí soud prvního stupně. Tyto okolnosti nejsou nijak sporné.9. Z obsahu spisu se podává, že po skončení insolvenčního řízení výše označeného vydal soud prvního stupně usnesení ze dne 16. 6. 2023, č. j. 24 Cm 68/2020-35, kterým žádá žalobce o vyjádření, zda trvá na žalobě. V odůvodnění pak výslovně poukázal na usnesení ze dne 8. 2. 2023, č. j. KSUL 43 INS 9380-B-53, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem mimo jiné osvobodil žalovaného od dosud nesplacených pohledávek. Když žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval, nařídil soud prvního stupně jednání ve věci, a to předvoláním ze dne 7. 8. 2023. Žalovaný prostřednictvím právního zástupce, jehož si před tím ustanovil, podal vyjádření k žalobě. Toto vyjádření, ze kterého je patrné, že bylo učiněno prostřednictvím právního zástupce žalovaného, bylo žalobci doručené dne 9. 10. 2023. Jednání se uskutečnilo dne 20. 10. 2023 a byl na něm vyhlášen i napadený rozsudek. Žaloba v této věci byla zamítnuta, a rovněž žalobci je nyní zřejmě, že se tak stalo právem. S ohledem na tento výsledek řízení postupoval soud prvního stupně řádně, když podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému nutné náklady řízení podle jeho úspěchu ve věci samé. Jinak bylo by možné rozhodnout pouze podle § 150 o. s. ř. V době, kdy soud prvního stupně rozhodoval v této věci nebyly uplatněny do té doby procesně pasivním žalobcem žádné okolnosti, které by byly způsobilé odůvodnit použití tohoto mimořádného oprávnění soudu. Takové okolnosti nevyšly v tomto řízení najevo ani jinak.10. Ani ve světle toho, co uvádí žalobce v odvolání, však není možné uzavřít, že jsou dány podmínky pro použití výše uvedeného mimořádného oprávnění soudu. Žalobce uvádí dvě skupiny důvodů. První se týká vztahů k insolvenčnímu řízení, druhá skupina těchto výhrad se vztahuje k právnímu zastoupení žalovaného.11. Insolvenční řízení je koncipováno tak, že kromě účastníků řízení oznamují se všechny významné okolnosti, a to včetně samotného zahájení insolvenčního řízení jen prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný pro kohokoliv prostřednictvím webových stránek Ministerstva spravedlnosti. Žalobce účastníkem insolvenčního řízení nebyl na jeho počátku a nestal se ani přihlášeným věřitelem za majetkovou podstatou. Insolvenční soud mu tedy nemohl ani žádné soudní písemnosti doručovat. Insolvenční zákon a ani jiný právní předpis nestanoví ani úpadci, aby sděloval svým věřitelům, že bylo zahájeno insolvenční řízení a jak toto řízení postupuje. Zásadním důvodem je i zde veřejná přístupnost insolvenčního rejstříku, ze kterého je vše podstatné patrné včetně plného textu insolvenčním soudem vydávaných usnesení. Jestliže se žalobce, jak tvrdí, o insolvenčním řízení nedozvěděl, pak jen pro nevyužití zákonem daných možností k tomuto seznámení. Navíc soud prvního stupně v rámci usnesení ze dne 16. 6. 2023 žalobce se zásadním usnesením insolvenčního soudu o splnění podmínek oddlužení žalovaným a o jeho osvobození od nesplacených závazků informoval.12. Z výše uvedených zjištění učiněných odvolacím soudem z obsahu spisu je dále zřejmé, že žalovaný prezentoval zastoupení advokátem až v době, kdy bylo po skončení insolvenčního řízení nařízeno soudem jednání ve věci a kdy byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Do té doby nebylo právní zastoupení žalovaného prezentováno ani soudu. Proto tato okolnost nemohla být obsažena ani v soudních písemnostech, včetně předvolání k jednání. Nicméně okolnost, že je žalovaný v této věci právně zastoupen, byla soudem žalobci sdělena ještě před konáním jednání doručením stejnopisu vyjádření žalovaného k žalobě. Sama okolnost, že se žalovaný nechal v této věci právně zastupovat, nemůže být nijak překvapivá. Žalovaný měl v rukou pravomocné rozhodnutí soudu, kterým byl osvobozen od placení pohledávek, mezi nimiž byla zjevně zahrnuta i pohledávka uplatněná v tomto řízení. Následně se navzdory tomu dozví, že žaloba v této věci bude přesto soudem věcně projednávána. Za této situace je zcela přirozené, že účastník řízení nacházející se v této situaci se opírá o právního zástupce. Navíc usnesením ze dne 16. 6. 2023 byl žalobce soudem upozorněn na usnesení insolvenčního soudu, kterým byl mimo jiné žalovaný osvobozen od do té doby nesplacených pohledávek. Kdyby se s tímto usnesením žalobce seznámil a nepokračoval z tohoto důvodu v tomto řízení, když bylo zřejmé, že v důsledku tohoto usnesení insolvenčního soudu nelze očekávat úspěch v této projednávané věci, soud by nenařizoval jednání a žalovaný by neměl důvod využít služeb právního zástupce. Tak by ani nevznikly žalovanému předmětné náklady řízení spočívající výlučně právě v nákladech právního zastoupení.13. Tedy i ve světle okolností, jež byly uplatněny žalobcem až v tomto odvolacím řízení, zůstává napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení odpovídající tomu, co bylo v tomto řízení zjištěno anebo jinak vyšlo najevo.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Protože žalovanému, který byl v tomto odvolacím řízení úspěšný, nevznikly žádné nutné náklady řízení, když v tomto řízení neprovedl žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvol