2 Cmo 183/2023-151 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o pokračování v přerušeném řízení, Dále vyzval žalovaného, aby sdělil aktuální procesní stanovisko. Uvedl, že usnesením ze dne 7.2.2023, č. j. 7 Cm 2/2020-119 bylo toto řízení přerušeno do pravomocného skončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 27 Cdo 3333/2022. Toto dovolací řízení skončilo rozsudkem dovolacího soudu ze dne 19.9.2023, č. j. 27 Cdo 3333/2022-335. Tím odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno a soud prvního stupně proto postupoval podle § 111 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl o pokračování v řízení.Proti usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a nahrazení výrokem, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalovaného proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu. V odůvodnění odvolání, které zároveň označuje jako svoje procesní stanovisko, dovozuje, v čem považuje rozhodnutí dovolacího soudu za vadné s tím, že se jedná o takové vady, které porušují ústavní právo žalovaného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto žalovaný podává ústavní stížnost.Žalobce navrhl potvrzení napadeného usnesení. Zdůrazňuje, že řízení bylo přerušeno do skončení konkrétního řízení u dovolacího soudu a když Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení pravomocně rozhodl, odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušené a soud tak měl v řízení pokračovat. Snahu žalovaného o opětovné přerušení řízení považuje za snahu o oddálení konečného rozhodnutí v této věci.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.Napadené usnesení soudu prvního obsahuje dva výroky. Návrh žalovaného na to, jak má odvolací soud rozhodnout, je nijak nerozlišuje. Nicméně z bodu 3. odůvodnění odvolání a konečně i z celé argumentace odvolatele považuje odvolací soud za nepochybné, že napaden tímto odvoláním je pouze výrok o pokračování v řízení. Ostatně výrok obsahující výzvu k podání procesního stanoviska je rozhodnutím o vedení řízení a proto by ani odvoláním účinně nemohl být napaden podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.Není pochybností o tom, že toto řízení bylo soudem prvního stupně podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do pravomocného skončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 27 Cdo 3333/2022. Stejně tak není pochybností o tom, že toto dovolací řízení bylo pravomocně skončeno. Potom skutečně odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno a soud prvního stupně byl povinen podle § 111 o. s. ř. v řízení pokračovat.Je třeba zdůraznit, že přerušení řízení z toho důvodu, že probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro toto řízení, je důvodem pro přerušení řízení jen fakultativním a soud mohl by si takovou otázku vyřešit i sám jako otázku prejudiciální.Tedy bude jen na úvaze soudu prvního stupně, zda toto řízení znovu přeruší pro případně vedené řízení před Ústavním soudem. Do tohoto suverénního práva soudu prvního stupně rozhodnout o tom, jak bude v řízení nadále pokračovat, nelze z pozice soudů vyšších stupňů nijak zasahovat. Proto také nelze ani odvolacím soudem za soud prvního stupně řízení znovu přerušit ze zcela jiného důvodu, než byl ten, pro který bylo řízení přerušeno doposud. Odvolací soud může případně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, ale nemůže rozhodovat za něj o otázce, ke které soud prvního stupně zatím nezaujal žádné stanovisko. Nelze také přehlédnout, že v souvislosti s rozhodováním soudu prvního stupně v otázce přerušení řízení podle § 109 o. s. ř. lze v odvolacím řízení přezkoumat jen rozhodnutí, kterým soud prvního stupně řízení přerušil [§ 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř.]. Negativní stanovisko soudu prvního stupně o otázce přerušení řízení vůbec přezkoumat nelze a jedná se o výhradní rozhodovací pravomoc soudu prvního stupně. Tento procesní princip by se tedy obcházel, kdyby odvolací soud řízení ze žalovaným navrhovaného důvodu sám přerušil namísto soudu prvního stupně. Proto je z hlediska rozhodování odvolacího soudu bezvýznamné, že podání ústavní stížnosti je zatím jen pouhým tvrzením a že nebylo označeno žádné konkrétní řízení vedené u Ústavního soudu o ústavní stížnosti podané v této věci.Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení řízení podle jeho výsledku.