2 Cmo 20/2024-336 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 9.5.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-246, který v této věci činí 97 431 Kč. První žalovaný uváděl, že nemá bankovní účet a nevlastní žádný významnější majetek. Tvrdil také ztrátu 128 477 Kč. Doložil pouze dluh vůči , právnická osoba, . ve výši přesahující 500 000 Kč. Jiné okolnosti nedoložil, přestože mu byla k tomu opakovaně soudem prodloužena lhůta. Neprokázal tedy potřebné skutečnosti a neosvědčil tak, že jeho poměry odůvodňují přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že ustanovení § 138 o. s. ř. je spojeno s uplatněním ústavního práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejde tedy o zcela volné uvážení soudu a posouzení předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích nemůže být libovolné. Nesouhlasí s tím, že první žalovaný nevylíčil svoje poměry a že ty nebyly doloženy listinami. Soud sám zjistil, že první žalovaný je společností v likvidaci hospodařící se ztrátou. Důvodem vstupu do likvidace, jak první žalovaný uvedl, byl útlum cestovního ruchu v souvislosti s pandemií COVID-19. Činnost prvního žalovaného spočívá výhradně ve vypořádání závazků. Nesouhlasí s tím, že si soud nemohl vytvořit představu o poměrech prvního žalovaného, když je tomuto vytýkáno pouze nedoložení výpisu z katastru nemovitostí, registru silničních vozidel a účetních uzávěrek, případně pravomocných platebních výměrů. Některé z těchto listin si mohl soud opatřit sám z veřejně přístupných zdrojů. Stav majetku prvního žalovaného považuje za osvědčený obsahem spisu a z veřejně dostupných zdrojů. Požadavky soudu považuje za přehnaně formální. V souvislosti s návrhem na osvobození od soudních poplatků také nepřichází v úvahu dokazování v pravém slova smyslu, nýbrž jen osvědčení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Není při tom pravdou, že soud prvního stupně zjistil, že první žalovaný hospodaří se ztrátou, pouze vzal v úvahu, že žalovaný 1. tuto okolnost tvrdí. Jedinou osvědčenou okolností bylo jen tvrzení o závazku vůči , právnická osoba, .5. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 3.8.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-279 uložil soud prvního stupně prvnímu žalovanému předložit platební výměry v souvislosti s daní z příjmů, účetní uzávěrky, výpisy z katastru nemovitostí a z registru silničních vozidel.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 1. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že není pochybností o tom, že možnost přiznat úlevu na soudních poplatcích je jednou z cest k zajištění ústavního práva na volný přístup k soudům. To však nic nemění na tom, že jde o přiznání výjimky ze zákonné poplatkové povinnosti a že pak ten, kdo se této výjimky domáhá, musí doložit, že jeho poměry jsou takové, že si v zájmu naplnění zmíněného ústavního práva vyžadují moderaci uvedené zákonné povinnosti. Není v žádném případě povinností soudů, aby za účastníka řízení opatřovaly doklady potřebné k osvětlení poměrů poplatníka soudních poplatků, který navrhuje přiznání osvobození do soudních poplatků. To platí i v případě, že se jedná o skutečnosti, které je možné zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Je tedy výlučně povinností účastníků řízení, kteří se domáhají poplatkové výhody, potažmo jejich zástupců, aby své poměry úplně a pravdivě vylíčili a aby vylíčené okolnosti doložili. Že v této souvislosti nejde o dokazování, nýbrž že se vylíčené okolností osvědčují, je samozřejmé. Nicméně osvědčeny být musí.10. Z tohoto pohledu je zcela evidentní, že doklady, které uložil soud prvního stupně doložit výše zmíněným usnesením ze dne 3.8.2023, jsou takové povahy, že jsou sto osvědčit, jaké jsou příjmové a majetkové poměry prvního žalovaného. Je stejně tak evidentní, že bez jejich předložení není možné ověřit, že první žalovaný splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.11. Přes toto jasné a zřetelné poučení dané soudem prvního stupně, doložil první žalovaný pouze rozsudek dokládající jeho závazek k , právnická osoba, . Nic jiného doloženo nebylo.12. Navíc je zde okolnost, že společnost prvního žalovaného je v likvidaci. V této souvislosti je nutné poukázat na povinnost likvidátora, jak ta plyne z § 199 o. z., sestavit při vstupu do likvidace vstupní rozvahu a soupis jmění likvidované právnické osoby. Jestliže likvidátor prvního žalovaného tuto povinnost splnil, bylo by pro prvního žalovaného zcela snadné jeho poměry doložit. Tento soupis jmění je likvidátor navíc povinen proti úhradě nákladů poskytnout každému z věřitelů, který o něj likvidátora požádá. Potom ani požadavky soudu prvního stupně na doložení potřebných dokladů, jak je soud prvního stupně formuloval v unesení ze dne 3.8.2023, nejsou nijak nadměrně zatěžující prvního žalovaného a již vůbec ne formalistické. Jde o osvědčení okolností, které jsou nezbytné pro posouzení, zda jsou anebo nejsou dány podmínky pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků na straně prvního žalovaného.13. První žalovaný však s výjimkou soudního rozhodnutí, které se týká jím tvrzené pohledávky, nedoložil o svých poměrech vůbec nic. Není ani pravdou, že cokoliv podstatného o jeho poměrech je patrné z obsahu spisu anebo že by vyšlo během řízení jinak najevo. Situace se v tomto směru nezměnila ani v průběhu tohoto odvolacího řízení.14. Tedy první žalovaný v určitém rozsahu vylíčil své poměry, ale neosvědčil je s výjimkou výše zmíněnou. Potom nelze ani ve světle tohoto odvolacího řízení uzavřít, že první žalovaný splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká. Na správnosti závěru soudu prvního stupně, že první žalovaný neosvědčil v dostatečné míře jeho poměry, se tedy nic nezměnilo .15. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.