2 Cmo 21/2024-339 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 9.5.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-246, který v této věci činí 97 431 Kč. Vyšel z toho, že druhá žalovaná je rozvedená a pečuje o nezletilého syna (ročník 2014). Druhá žalovaná uváděla, že nemá žádné příjmy a že náklady na živobytí jí pomáhají hradit její rodiče. Uváděla zůstatky na bankovních účtech 56,02 Kč a – 25 848,78 Kč. K tomu doložila snímek, který zřejmě zachycuje domovskou stránku mobilního bankovnictví k blíže neurčenému dni. V Prohlášení o osobních , majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že nevlastní žádný významný majetek, ale v ostatním nechala tiskopis Prohlášení nevyplněný. Soud uvedl, že druhá žalovaná neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila prakticky žádné listiny, které by její poměry osvědčovaly. Vyslovil podiv, že druhá žalovaná vzdor situaci, kterou popisuje, nemá žádný příjem ze sociálního zabezpečení. Hradí-li její nutné výdaje rodiče, jde o osoby, na kterých je závislá, ale přesto o jejich poměrech není uváděno ani osvědčeno ničeho.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná 2. a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Uvedla, že ustanovení § 138 o. s. ř. je spojeno s uplatněním ústavního práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejde tedy o zcela volné uvážení soudu a posouzení předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích nemůže být libovolné. Vytýká soudu, že nesprávně staví na tom, co je snad příčinou neutěšených poměrů druhé žalované. Při tom soud zjistil, že druhá žalovaná nemá žádné příjmy, pečuje o nezletilého syna, náklady na živobytí ji pomáhají hradit rodiče, nemá žádný majetek větší hodnoty a má nedostatečné zůstatky na účtech. Soud tak staví povinnost zaplatit soudní poplatek na stejnou úroveň jakou je zajištění vlastní obživy, což odporuje samotné podstatě osvobození od soudních poplatků. Nesouhlasí také s tím, že druhá žalovaná nevylíčila pravdivě a úplně svoje poměry, což je v rozporu se zjištěními samotného soudu. Nakolik je vytýkáno nedoložení výpisu z katastru nemovitostí a dalších listin, domnívá se, že samotné nedoložení těchto listin nemůže samo o sobě vést k nepřiznání osvobození od soudních poplatků . Druhá žalovaná také nikdy netvrdila, že zajišťuje svoje bydlení prostřednictvím nájmu. Považuje také za dostatečné, když v Prohlášení uvedla ohledně jednotlivých okolností údaj „0“. Postup soud považuje v této souvislosti za přehnaně formální.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně. V této souvislosti není pravdivé odvolací tvrzení, že soud zjistil, že druhá žalovaná nemá žádné příjmy. Soud pouze toto tvrzení druhé žalované konstatoval. Totéž platí o tvrzení, že jí nutné životní náhrady pomáhají hradit rodiče, anebo že nemá žádný majetek. Není také pravdivé odvolací tvrzení, že druhá žalovaná uvedla v Prohlášení údaj „0“. Nic takového soudu předložený tiskopis Prohlášení neobsahuje. Pouze v části VIII. Prohlášení, tedy v souvislosti s osobním majetkem, uvedla druhá žalovaná „NEMÁM“.5. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 3.8.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-280 uložil soud prvního stupně druhé žalované předložit výpisy z účtů za posledních šest měsíců, platební výměry v souvislosti s daní z příjmů, výpisy z katastru nemovitostí a z registru silničních vozidel. Požadoval též předložení nájemní smlouvy na byt.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří druhou žalovanou uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalované 2., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaná 2. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že není pochybností o tom, že možnost přiznat úlevu na soudních poplatcích je jednou z cest k zajištění ústavního práva na volný přístup k soudům. To však nic nemění na tom, že jde o přiznání výjimky ze zákonné poplatkové povinnosti a že pak ten, kdo se této výjimky domáhá, musí doložit, že jeho poměry jsou takové, že si v zájmu naplnění zmíněného ústavního práva vyžadují moderaci uvedené zákonné povinnosti. Není v žádném případě povinností soudů, aby za účastníka řízení opatřovaly doklady potřebné k osvětlení poměrů poplatníka soudních poplatků, který navrhuje přiznání osvobození od soudních poplatků. To platí i v případě, že se jedná o skutečnosti, které je možné zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Je tedy výlučně povinností účastníků řízení, kteří se domáhají poplatkové výhody, potažmo jejich zástupců, aby své poměry úplně a pravdivě vylíčili a aby vylíčené okolnosti doložili. Že v této souvislosti nejde o dokazování, nýbrž že se vylíčené okolností osvědčují, je samozřejmé. Nicméně osvědčeny být musí.9. Z tohoto pohledu je zcela evidentní, že doklady, které uložil soud prvního stupně doložit výše zmíněným usnesením ze dne 3.8.2023, jsou takové povahy, že jsou sto osvědčit, jaké jsou příjmové a majetkové poměry druhé žalované. Je stejně tak evidentní, že bez jejich předložení není možné ověřit, že druhá žalovaná splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.10. Co se týká nezbytných životních potřeb, je notoricky známé, že tyto každý vynakládat musí. Je rovněž obecně známé, jaká je přibližně jejich standardní výše. Není je tedy nutné zvláště vyčíslovat. Mezi životní nezbytnosti patří samozřejmě i zajištění bydlení. Zde ovšem je rozptyl možných způsobů zajištění této elementární potřeby velmi široký. Je stejně tak samozřejmé, že zajištění bydlení prostřednictvím nájmu bytu je sice velmi obvyklým způsobem, jistě však nikoliv výlučným možným způsobem zajištění této potřeby. Druhá žalovaná sice netvrdila, že bydlí v nájemním bytě, ale také nijak neosvětlila nic o tom, jak jinak tuto potřebu svou a jejího nezletilého syna uspokojuje. Tedy nepředložení nájemní smlouvy samo o sobě nemusí nic znamenat. Je vskutku možné, že druhá žalovaná takovou listinou ani nedisponuje. I tak je však tato významná oblast jejích poměrů zcela neobjasněná.11. Nelze se divit soudu prvního stupně, když vyslovil překvapení, že druhá žalovaná, která tvrdí, že nemá žádné příjmy, není nijak účastná dávek sociálního zabezpečení, a to i s ohledem na zájmy jejího nezletilého syna. Výpomoc v rámci rodiny anebo mezi příbuznými by jistě nebyla ničím překvapivým. Přece však i tak se jedná o určitý příjem, který zůstal v případě druhé žalované pouhým tvrzením, které nebylo vůbec nijak doložené. Jen na tvrzeních nelze samozřejmě přiznání úlevy na soudních poplatcích, tedy přiznat výjimku ze zákonné poplatkové povinnosti, postavit.12. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 3.8.2023 výslovně požaduje výpisy z účtů. To je doklad každému majiteli bankovního účtu bez dalšího přístupný. Z fotografie předložené druhou žalovanou nelze zjistit téměř nic. Není jasné ani to, zda vůbec jde o její účet. Není zřejmé, ke kterému dni je zůstatek vykazován. Navíc okamžitá hodnota zůstatku vůbec nemusí nic vypovídat o tom, jaké obraty na účtu probíhají. Může jít o zcela náhodnou situaci, jež mohla být před tím i následně zcela odlišná. Proto je požadováno soudem prvního stupně zcela případně předložení výpisů za delší období. Touto fotografií tedy není osvědčeno prakticky nic.13. Nelze říci, že by druhá žalovaná o svých poměrech nic netvrdila. Je ovšem