2 Cmo 25/2024-56 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s 6% úrokem od 7.9.2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 451,20 Kč v téže lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II.).2. Z odůvodnění se podává, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovanou na částku 30 000 Kč na řad žalobce dne 6.9.2018 v Praze splatnou 6.9.2020. Směnka nebyly zaplacena.3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem soudu prvního stupně z 17.4.2023, č. j. 76 Cm 47/2023-11, který by usnesením z 18.5.2023, č. j. 76 Cm 47/2023-14 zrušen pro nedoručení do vlastních rukou žalované.4. Opatrovnice žalované, která jí byla ustanovena z důvodu neznámého pobytu, namítla promlčení nároku, když splatnost směnky nastala 6.9.2020, právo uplynulo 7.9.2023 a nebylo tak u soudu uplatněno včas.5. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že nárok byl uplatněn z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ a přestavuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalované k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci vůči žalované nárok na zaplacení postižních práv podle čl. I § 48 ZSŠ.6. Námitku promlčení shledal nedůvodnou, neboť směnka se stala splatnou 7.9.2020, žaloba byla podána k soudu 27.3.2023, tj. před uplynutím tříleté promlčecí doby počítané od splatnosti směnky. Pokud opatrovnice žalované poukazovala na výzvu k zaplacení, která byla dle jejího tvrzení zaslána 25.10.2023, pak se jedná o písařskou chybu. Výzva k plnění nadto nemá vliv na běh promlčecí doby.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení, jak konkretizováno v bodě 11 odůvodnění.8. Žalovaná ve včasném odvolání navrhla zamítnutí žaloby. Směnku považuje za neplatnou pro neurčitost vymezení místa placení, sporuje pravost svého podpisu na směnce. Pokud je u údaje místa placení uveden údaj , adresa, , pak tím je určeno místo, kde má být za směnku zaplaceno ve smyslu § 75 bod 4 ZSŠ. Údaj , adresa, je uveden i v řádku „splatno u“ nad nápisem „místo“, pod těmito údaji následuje předtištěný nápis „banka“ a za tím doplněná adresa , adresa, “. Z údajů vyplývá, že směnka měla být ve smyslu § 4 ZSŠ splatná u třetí osoby, která však není identifikována. Žalobce kromě směnky nepředložil jiný důkaz o tom, že žalovaná směnku skutečně vystavila. Neposkytl žádné tvrzení o tom, z jakých důvodů byla směnka vystavena, jaká byla případně kauza směnky. Podpis žalované není na směnce ověřen, žalovaná je nekontaktní, a proto by soud neměl žalobci nárok přiznat.9. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. K namítané neurčitosti místa placení poukázal na judikaturu soudů vyšších stupňů, z níž vyplývá, že k naplnění požadavku určitosti postačí jeho specifikace uvedením obce, nebo města. Údaj o platebním místu nesmí být rozporný a nelze akceptovat ani uvedení místa placení alternativním způsobem. Adresa , adresa, uvedená na směnce se vztahuje k bydlišti výstavce. Údaj není uveden na místě určeném pro zapsání místa placení. Poukázal nato, že k námitkám uplatněným až v odvolacím řízení nelze přihlížet.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu či zrušení napadeného rozsudku. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.11. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok uplatněný žalobou je nárokem na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) z titulu platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti předpokládané v čl. I § 75 ZSŠ a představuje tak přímý, nesporný závazek žalované na zaplacení směnečné sumy, úroku a směnečné odměny.12. I když z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, jakými úvahami se řídil soud prvního stupně ve vztahu k pravomoci soudu, kterou bylo na místě zkoumat s ohledem na bydliště žalované, ale tím, že ve věci rozhodl, lze předpokládat, že dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout. Pouze pro úplnost tak odvolací soud uvádí, že příslušnost českých soudů je dána dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském stát žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Judikaturní praxe pak stojí na závěru, že směnečné spory spadají pod čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 473/2008, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3306/2018 z 27.5.2020).13. Předmětem řízení nárok uplatněný ze směnky. Směnka představuje abstraktní, nesporný závazek výstavce směnky uhradit vůči remitentu směnky směnečnou sumu na ní uvedenou, kdy povinností žalobce je pouze předložit soudu originál směnky, z níž dovozuje svůj nárok. Neobstojí proto námitka, že žalobce nepředložil žádný jiný důkaz prokazující, že žalovaná spornou směnku vystavila. Povinností žalobce bylo k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu předložit originál směnky, z níž je nárok odvozen, mající veškeré náležitosti stanovené v č. I § 75 ZSŠ. Tuto povinnost žalobce splnil. Ze stejného důvodu nebylo ani povinností žalobce tvrdit důvod vystavení směnky.14. Pokud opatrovnice žalované v odvolacím řízení namítla nepravost podpisu žalované na směnce s poukazem, že podpis žalované není úředně ověřen, pak taková námitka byla uplatněna opožděně, když mohla být uplatněna nejpozději do skončení jednání ve věci samé dne 21.11.2023, resp. předtím, než bylo účastníkům dáno poučení podle § 119a o. s. ř. a nelze k ní s ohledem na princip neúplné apelace přihlédnout. Podpis výstavce na směnce nemusí být úředně ověřen.15. Námitka neplatnosti směnky pro neurčitost místa placení neobstojí. Místo placení je v pravém horním rohu směnky vymezeno dostatečně určitě, když je uvedeno údajem , adresa, . Platí přitom, že označení platebního místa s přesností obce je dostatečně určité (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 11.11.1997, sp. zn. 5 Cmo 551/96, nebo Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3106/2009 z 20.1.2011, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008 z 31.3.2010). Pokud je u údaje „splatno u“ uvedeno , adresa, , pak se jedná o údaj o domicilu ve smyslu čl. I § 4 ZSŠ. Označit na směnce domicil, tj. určit třetí osobu, u níž má být placeno, je právem výstavce směnky. Případná neplatnost takové doložky nemá vliv na platnost směnky. Adresa , adresa, je údajem graficky související s identifikací výstavce směnky.16. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, jak specifikováno v bodě 11 napadeného rozsudku.17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalobci náleží náhrada za právní zastoupení sestávající se z dvou úkonů právní služby po 2 340 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, vše podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 1 108,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.