2 Cmo 31/2024-162 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 20. 9. 2023, č. j. 55 Cm 145/2022-118, který v této věci činí 20 000 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný je rozvedený a žije sám. Nemá žádný významný majetek. Uvedl jediný příjem ve výši 7 914 Kč měsíčně. Soud uzavřel, že žalovaný svoje tvrzení o příjmu neprokázal, nepředložil o něm žádné potvrzení. Předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od 13. 11. 2023 vystavené , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, z , právnická osoba, . Nebylo doloženo, že pracovní neschopnost nadále trvá. Při tom žalovaný neuvedl, že pobírá jakékoliv dávky, ale v pracovní neschopnosti měl nárok na nemocenskou dávku. Neuvedl žádné výdaje, a to ani výdaje spojené s bydlením.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo alespoň částečně. Navrhl rovněž, aby odvolací rozhodl, že jsou podmínky podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, a aby řízení ve věci samé nezastavil pro nezaplacení soudního poplatku s tím, že povinnost zaplatit příslušný soudní poplatek mu bude stanovena až v konečném rozhodnutí ve věci anebo mu bude povoleno postupné splácení soudního poplatku. Domnívá se, že návrh na osvobození od soudních poplatků řádně odůvodnil a příjem doložil výplatní páskou. Je nemajetný, což prohlásil s tím, že čestné prohlášení je pro potřeby rozhodování o návrhu podle § 138 o. s. ř. dostačující. Bydlí v domě, který vlastní jeho syn , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Uvedl, že je závislý na pomoci tohoto syna a dále syna Tomáše Těšínského. Doložil také pracovní neschopnost, která i nadále trvá. Osvědčil tedy, že nemá prostředky na úhradu předmětného soudního poplatku. Napadeným usnesením je mu ve skutečnosti znemožněno hájit svoje práva před soudem a je jím zasaženo do práva na rovné postavení účastníků řízení. Soud porušil povinnost posoudit objektivně jeho schopnost zaplatit předmětný soudní poplatek, který násobně převyšuje jeho příjmy, které jsou omezené pro trvající pracovní neschopnost. Svůj návrh na postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích opírá o usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.4. Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně vyzval žalovaného k zaplacení předmětného soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy usnesením ze dne 15. 11. 2023, č. j. 55 Cm 145/2022-130, které bylo žalovanému doručeno dne 20. 11. 2023. Soudem stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku tak skončila dnem 5. 12.2023. Podáním z téhož dne požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků. Neuvedl nic konkrétního o jeho poměrech a tím méně cokoliv o nich osvědčil.5. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, jak ji zjistil již soud prvního stupně, vyplývá, že je vyplněna i rubrika označená: „Neschopen práce do“. Rámečky, kde je uvedeno datum ukončení neschopnosti a datum rozhodnutí, jsou sice přetištěny razítky, ale lze i tak zjistit, že k ukončení pracovní neschopnosti došlo nejpozději ke dni 8. 12. 2023. Jiné potvrzení o pracovní neschopnosti žalovaného nebylo předložené.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Je ovšem nutné zaznamenat, že teze obsažená v odvolání, tedy, že směnku vydanou ve formě cenného papíru na řad, je v očividném rozporu s ustanovením § 1103 odst. 2 o. z. Nicméně není možné v tomto okamžiku jednoznačně uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také dosti dobře možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně nepožadoval, aby žalovaný jím uváděnou nemajetnost zvláště potvrzoval. Proto odvolací soud vychází z jeho údajů uvedených v Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, a tedy z toho, že žalovaný žádný významný majetek nevlastní.10. Zcela je nutné souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že příjmy žalovaného nebyly osvědčeny žádným způsobem. Také žalovaný je si vědom, že příjmy ze závislého poměru musí být potvrzené, že nepostačuje je pouze tvrdit, byť formou čestného prohlášení. Bylo by možné souhlasit s tím, že takové potvrzení nemusí být nezbytně uvedeno přímo v tiskopise Prohlášení a že by mohlo mít podobu i samostatné listiny. Je však nutné trvat na tom, aby zaměstnavatel svým podpisem verifikoval správnost poplatníkem soudního poplatku tvrzeného příjmu. V Prohlášení není potvrzeno ohledně příjmu žalovaného nic a listina, kterou žalovaný označuje jako výplatní pásku, žádnou verifikaci příjmu žalovaného nepředstavuje. Nic tedy neosvědčuje a nelze na ní postavit rozhodnutí o přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.11. Nelze také přehlédnout, že tiskopis Prohlášení požaduje potvrdit průměrný měsíční příjem za kalendářní čtvrtletí. Tím se předchází tomu, aby potvrzení zachycovalo pouze jeden měsíc, ve kterém mohlo dojít ke zcela náhodné odchylce od příjmů jinak pobíraných. Tedy, i kdyby bylo možné se spolehnout na pravdivost listiny označované žalovaným jako výplatní páska, šlo by ověření příjmu jen v jediném měsíci, a nikoliv o osvědčení příjmu průměrného. Ostatně proč žalovaný k Prohlášení, které podal v lednu 2024, přikládá listinu, jež má, jak tvrdí, osvědčovat příjmy za květen 2023. Tedy příjmy žalovaného nijak osvědčené nejsou.12. Soud prvního stupně si správně povšiml, že z tvrzených příjmů lze jen těžko uspokojit základní životní potřeby žalovaného. Jejich běžnou výši nebylo samozřejmě nutné dokládat, obecnou představu o jejich nezbytné výši si učiní snadno každý sám ze svojí zkušenosti. Žalovaný neprohlásil, že mu v tomto směru vypomáhají jeho synové. To tvrdí až nyní pouze jeho právní zástupce, tedy jde o tvrzení zcela nezávazné. Není tedy největším problémem, že se jedná o tvrzení, které není nijak doložené.13. Součástí nezbytných životních potřeb je i potřeba bytu. Zde již je rozptyl možností, jak tuto potřebu uspokojit, značný. Nemá-li žalovaný v souvislosti s bydlením žádné výdaje, což je v praxi dosti dobře možné, měl to zmínit. Opět platí, že nezávazné tvrzení právního zástupce žalovaného v projednávaném odvolání velkou cenu nemá.14. Tedy i ve světle toho, co vyšlo najevo až v odvolacím řízení, nadále zcela obstojí jako přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neosvědčil druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, a to i co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká.15. O zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro poplatkovou překážku je vždy příslušný rozhodnout soud prvního stupně jako soud poplatkový. To platí rovněž o zastavení řízení odvolacího anebo dovolacího. Výjimka představovaná ustanovením § 9 odst. 2 stejného zákona zde nenastala. Tedy také soud prvního stupně by rozhodoval o tom, že příslušné řízení pro poplatkovou překážku zastavené nebude podle § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích.16. Proto jen na okraj odvolací soud podotýká, že postup podle § 9 odst. 4 písm. c) uvedeného zákona je podmíněn tím, že poplatník soudního poplatku ve lhůtě stanovené soudem podle § 9 odst. 1 anebo 2 zákona o soudníc