2 Cmo 39/2024-383 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 12.9.2023, č. j. 76 Cm 2/2021-324, který v této věci činí 323 382 Kč, nakolik tento poplatek přesahuje částku 15 000 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný 2. je rozvedený. Tvrdí, že platí výživné na dceru ve výši 5 000 Kč měsíčně, což nedoložil. Bylo osvědčené, že má průměrný měsíční plat 44 383 Kč. Má rovněž úvěr u , právnická osoba, . ve výši 394 135 Kč ke dni 25.10.2021 s měsíční splátkou 5 036 Kč. Na účtu u stejné banky má zůstatky v řádu stovek korun.2. Soud konstatoval, že s ohledem na výši příjmu žalovaného 2., s ohledem na tvrzené výživné, i když jeho úhrada nebyly osvědčena, a s ohledem na osvědčený úvěr je namístě přiznat mu částečné osvobození od soudního poplatku.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že po zaplacení výživného, splátky úvěru a dalších závazků vůči fyzickým osobám mu nezbývá z příjmů vůbec nic. Nevlastní žádný významnější movitý majetek. Spoluvlastnický podíl na bytě je zatížen předběžným opatřením soudu prvního stupně. Kromě toho v rámci vypořádání společného jmění manželů s bývalou manželkou připadl celý byt do výlučného vlastnictví bývalé manželky, což se nepromítlo v katastru nemovitostí jen s ohledem na zmíněné předběžné opatření. Fakticky tedy nevlastní ani žádný nemovitý majetek. Proto také podstatně redukovaná poplatková povinnost představuje značný zásah do jeho hospodaření. Znamenal by nutnost dalšího spotřebitelského úvěru.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud již prvního stupně. Ani v rámci odvolacího řízení nebylo osvědčené, že žalovaný 2. hradí tvrzené výživné. Před soudem prvního stupně žalovaný 2. žádné jiné závazky, oproti úvěru, neuváděl, a tím méně osvědčil Právně nezávazné odvolací tvrzení jeho právního zástupce je samozřejmě bezvýznamné. Soud prvního stupně nevycházel z toho, že žalovaný 2. vlastní nějaký v této souvislosti významný majetek a ani soud odvolací nevychází z majetnosti žalovaného 2.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným 2. uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 2., jak byla uplatněna již před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým bylo v této věci vyhověno podané žalobě, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 2. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaný 2. sám za sebe neprohlásil o svých poměrech prakticky nic. Jeho Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech neobsahuje téměř žádné významné okolnosti. Naprostou většinu částí Prohlášení nechal zcela nedotčenou. Netvrdí žádné závazky a netvrdí v něm dokonce ani výživné. Je osvědčené, že je rozvedený, ale o vypořádání společného jmění manželů není osvědčeno nic. Proto jen s ohledem na to, že spoluvlastnický podíl žalovaného 2. je dotčen předběžným opatřením vydaným soudem prvního stupně v této věci, je otázka jeho vlastnických práv k nemovitostem v té věci bezvýznamná. Úvěr u , právnická osoba, . byl osvědčen k době dávno minulé, a tedy ani jeho současný zůstatek nijak osvědčen není. Je samozřejmě nutné vycházet z toho, že žalovaný 2. má, tak jako každý, určité nezbytné výdaje spojené s uspokojováním nutných životních potřeb.9. Osvědčené příjmy žalovaného 2. jsou na úrovni příjmů průměrných. Ani jeho závazky nejsou nijak mimořádné. Odvolací soud přes výše popsané výhrady vychází ze stejných výdajů žalovaného, jak z nich vycházel soud prvního stupně. Při tom v souvislosti s otázkou závazku z úvěru jde o přístup velmi benevolentní, protože nelze o nic opřít názor, že by snad závazky z úvěru žalovaného 2. mohly mít jakoukoliv přednost před jeho zákonnými povinnostmi poplatkovými. Nicméně i při zohlednění jeho závazků, jak je zohlednil soud prvního stupně, zbývá žalovanému 2. ještě částka více než dostatečná.10. Není pochybností o tom, že poplatková povinnost v zákonné výši je v této věci zjevně nad možnostmi žalovaného 2. Potom přiznání úlevy na soudních poplatcích soudem prvního stupně bylo v tomto případě namístě. Úplné osvobození od předmětné poplatkové povinnosti však nepřicházelo v úvahu již proto, že poměry žalovaného 2. rozhodně nevykazují onu míru mimořádnosti, jakou předpokládá § 138 odst. 1 o. s. ř. Navíc je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že ani při zohlednění výdajů žalovaným 2. tvrzených a jen dílčím způsobem, a tedy nedostatečně, osvědčených, nelze považovat soudní poplatek ve výši, na kterou byl soudem prvního stupně snížen, za ležící mimo možností žalovaného 2. Sluší se připomenout, že výše soudního poplatku (v soudem prvního stupně redukované výši) představuje jenom přibližně dvacetinu celkové zákonné poplatkové povinnosti v této věci. Tedy žalovaný 2. byl soudem prvního stupně osvobozen od daného soudního poplatku v rozhodujícím rozsahu.11. V rámci tohoto odvolacího řízení se na okolnostech, ze kterých vycházel již soud prvního stupně, nezměnilo vůbec nic. Tedy i nadále napadené usnesení soudu prvního stupně odpovídá tomu, co bylo v této věci žalovaným 2. osvědčeno anebo jinak vyšlo v této věci najevo.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.