2 Cmo 7/2024-41 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením schválil soud prvního stupně konečnou zprávu o průběhu likvidace ze dne 4.10.2023 (výrok I.). Likvidátorce přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 4 690,85 Kč (výrok II.). Výši odůvodnil odkazem na § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení). Výrokem III. usnesení zamítl soud návrh likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů co do částky 3 233,56 Kč a likvidátorka byla vyzvána, aby sdělila soudu ve stanovené lhůtě číslo účtu, na který má být odměna a náhrada hotových výdajů vyplacena (výrok IV.). V odůvodnění soud ještě uvedl, že likvidátorovi náleží odměna ve výši 1 000 Kč za situace, že skončí likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora. Podle okolností případu lze navýšit odměnu až do výše 20 000 Kč. V projednávané věci soud nezjistil v rámci likvidace spolku žádný majetek, nelze tedy stanovit likvidační zůstatek. V takovém případě, podle rozhodovací praxe, je třeba s ohledem na náročnost práce likvidátora a požadavků kladených na jeho osobu, stanovit likvidátorovi odměnu ve výši 10 000 Kč. Podáním ze dne 4.10.2023 likvidátorka vyúčtovala své hotové výdaje tak, že požadovala náhradu nákladů na cestovné ve výši 4 562,91 Kč, datových služeb a konverze ve výši 518 Kč, hovorného ve výši 302,50 Kč, kopírování ve výši 363 Kč a inzerce v obchodním rejstříku ve výši 2 178 Kč. Podle rozhodovací praxe má likvidátor právo na cestové z místa provozovny, na jejímž základě byl ustanoven. Dokonce podle rozhodovací praxe je namístě při náhradě nákladů cestovného vycházet zásadně z toho, že insolvenční správce bude svou funkci vykonávat z místa, kde má pobočku nejbližší místu bydliště či sídla dlužníka. Soud prvního stupně veden touto úvahou, aplikoval přiměřeně § 9 odst. 1 nařízení i v předmětném řízení, a tudíž hotové výdaje likvidátorky snížil. Likvidátorka je ohlášeným společníkem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Cestovné bude spočteno z místa nejbližší provozovny v , adresa, , Smiřických, , adresa, . Cesta z provozovny v , adresa, je do sídle spolku , adresa, vzdálena cca 67 km. Likvidátorce tak náleží cestovné ve výši 1 329,35 Kč. Ze všech uvedených důvodů soud přiznal likvidátorce veškeré řádně doložené výdaje, avšak cestovné přiměřeně snížil na částku 1 329,35 Kč. Ve zbývající části ve výši 3 233,56 Kč spočívající v neúčelně a nehospodárně vynaložených hotových výdajích za cestovné, návrh na přiznání náhrady hotových výdajů zamítl.2. Ve včas podaném odvolání proti výroku II. a III. napadeného usnesení likvidátorka uvedla, že rozhodnutí soudu ohledně výše cestovní náhrady ve výši 1 329,35 Kč spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Do funkce likvidátora byla odvolatelka ustanovena jako fyzická osoba, tedy jako , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, . Mimo uvedeného sídla měla a má provozovnu na adrese , adresa, . Jinou provozovnu nemá, ani provozovnu v , adresa, . Provozovnu v , adresa, má právnická osoba , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Tato osoba však nebyla do funkce likvidátora ustanovena, ani ji nevykonávala a nevykonávala ji ani , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako ohlášený společník. Potvrdila, že rozhodovací praxe je sjednocena v závěru, že insolvenční správce má právo na cestovné z místa provozovny, na jejímž základě byl ustanoven. Dokonce je namístě při náhradě nákladů za cestovné vycházet zásadně z toho, že insolvenční správce bude vykonávat svou funkci z místa, kde má pobočku nejbližší místu bydliště či sídla dlužníka. V projednávané věci však soud prvního stupně v souladu s uvedeným závěrem nepostupoval. Hotové výdaje likvidátorky na cestovné ve výši 3 233,56 Kč nesprávně snížil o tuto částku a nedůvodně jí přiznal pouze 1 329,35 Kč. Likvidátorka navrhla zrušení usnesení v odvoláním napadeném rozsahu, případně změnu ve stejném rozsahu, a to tak, že likvidátorce bude přiznána cestovní náhrada v plné výši.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.) a odvolání likvidátorky shledal zčásti nepřípustným a zčásti důvodným.4. K odvolání likvidátorky proti výroku II. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přiznání odměny ve výši 10 000 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 4 690,85 Kč likvidátorce, s tím že odměna a náhrada hotových výdajů bude vyplacena z rozpočtových prostředků soudu, je třeba uvést, že k podání odvolání jsou subjektivně legitimováni především účastníci řízení, jimž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně vyhověno, případně jím byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech (§ 201 o. s. ř.). Právo podat odvolání je vázáno na to, že napadené rozhodnutí určitým způsobem negativně zasáhlo do práv či oprávněných zájmů odvolatele. V poměrech projednávané věci je však nutno konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně v předmětné části, podle které byla likvidátorce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů (byť v odlišné výši, než bylo požadováno) nemohlo mít na sféru práv likvidátorky žádný dopad a to zejména proto, že část hotových výdajů na cestovné, která přiznána nebyla, byla zamítnuta pod výrokem III. usnesení, proti kterému se likvidátorka rovněž odvolala.5. Odvolací soud proto odvolání likvidátorky proti výroku II. usnesení podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.6. Podle § 9 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náleží likvidátorovi cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště likvidátora se považuje jeho sídlo, případně bydliště.7. Pokud jde o výši náhrady cestovních výdajů odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že likvidátorka jako insolvenční správkyně má zapsáno sídlo , adresa, . Pokud bylo argumentováno tím, že je likvidátorka ohlášeným společníkem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . se sídlem provozovny v , adresa, a proto likvidátorce bude přiznána náhrada cestovného z této provozovny, nejedná se o případnou argumentaci. Likvidátorka - , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (podle bodu II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3.5.2023, č. j. 16 Cm 148/2022-9) byla do této funkce jmenována jako fyzická osoba, ze sídlem , adresa, a má tedy právo na náhradu za cestu z této adresy. Soud prvního stupně proto pochybil, když nepřiznal likvidátorce náhradu za cestu na trase z místa zapsaného sídla v plném rozsahu.8. Cesta ze sídla v Kladně je do sídla spolku na adrese , adresa, , , adresa, malá Úpa a zpět vzdálena 230 Km. Likvidátorce tak náleží cestovné ve výši 4 562,91 Kč (při doložené spotřebě 6,8 l/100 km, ceně za palivo 44.10 kč /l a vzdálenosti 460 km s připočtením amortizace 5,20 Kč /km).9. Z vyložených důvodů odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.