2 Cmo 79/2024-94 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 16.7.2019, č. j. 13 Cm 3/2019-46 ve znění opravného usnesení ze dne 17.10.2019, č. j. 13 Cm 3/2019-54, který v této věci činí 25 084 Kč. Soud uvedl, že usnesením ze dne 21.2.2020, č. j. 13 Cm 3/2019-69 vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho současné osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 28.2.2020, ale ten až doposud nic neuvedl a ani nic nedoložil. Neprokázal tak, že splňuje podmínky pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků. Proto nebylo jeho návrhu vyhověno.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že jeho zhoršená ekonomická situace vyplývá pro rozhodné období i pro současnost z dlouhodobého závažného onemocnění. Jedná se o onkologické problémy a dále o překonání mozkové příhody a onemocnění těžkým Covidem, pro který byl po dobu asi 15 dnů v bezvědomí a na hranici života a smrti. Uvádí také, že k tomu předkládá lékařské zprávy osvědčující onemocnění v trvání devíti měsíců a dokládající hospitalizaci žalovaného.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.4. Zdravotních problémů se žalovaný, jak vyplývá z obsahu spisu, dovolával již v návrhu na osvobození od soudních poplatků, ovšem jen ve zcela obecné rovině. Výše uvedeným usnesením ze dne 21.2.2020 soud prvního stupně žalovaného vyzýval rovněž k tomu, aby specifikoval a doložil svoje případné zdravotní obtíže. Před soudem prvního stupně o svém zdravotním stavu žalovaný nic bližšího neuváděl. Bližší i když nijak podrobná tvrzení předkládá žalovaný až v rámci tohoto odvolacího řízení. Ani před soudem prvního stupně a ani před soudem odvolacím nebyl jeho zdravotní stav žádným způsobem osvědčen, a to přes příslib uvedený žalovaným v odvolání, že se tak stane.5. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.6.2020, č. j. MSPH 79 INS 4326/2020-A-19 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením stejného soudu ze dne 4.1.2024, č. j. MSPH 79 INS 4326/2020-B-36 vzal insolvenční soud na vědomí, že žalovaný splnil podmínky oddlužení a že mu bylo proto přiznáno osvobození od doposud neuspokojených pohledávek.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že je povinností poplatníka soudního poplatku, který se domáhá přiznání úlevy na soudních poplatcích, aby pravdivě a v plném rozsahu vylíčil svoje poměry a aby vylíčené okolnosti také beze zbytku doložil. Bez toho, aby se tak stalo, nelze považovat za osvědčené, že poměry takového poplatníka odůvodňují přiznání jím navrhovaného osvobození od soudních poplatků. Navrhované osvobození od soudních poplatků potom nelze soudem přiznat, a to ani co se týká zmírnění poplatkové povinnosti formou částečného osvobození od soudních poplatků.10. Až do nyní projednávaného odvolání neuvedl žalovaný o svých poměrech vůbec nic určitého. Teprve v rámci tohoto posuzovaného odvolání uvedl přece jen něco konkrétnějšího o svém zdravotním stavu. Nicméně ani před soudem prvního stupně a ani před soudem odvolacím nebylo o poměrech žalovaného, a tedy ani o jeho zdravotních potížích, osvědčeno vůbec nic.11. Nezbytnost, aby byly osvědčeny okolnosti zdravotního stavu žalovaného je v tomto případě zdůrazněna ještě tím, že ve stejné době, o které žalovaný tvrdí, že v ní byl pro zdravotní překážky vyloučen z ekonomických aktivit, splnil podmínky oddlužení, tedy musel poskytnout insolvenčním věřitelům určitá plnění. Při tom mu musely ještě zůstat další prostředky na úhradu nezbytných životních potřeb. To znamená, že musel mít tomu odpovídající příjmy. K tomu však nebylo ničeho ani vysvětleno, ani tvrzeno a tím méně osvědčeno.12. Proto ani přesto, co bylo nově žalovaným tvrzeno a co vyšlo po vydání napadeného usnesení soudu prvního stupně nově najevo, se nic nezměnilo na případnosti napadeného usnesení. Ani nadále nelze uzavřít, že žalovaný osvědčil, že splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů nutných pro závěr, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků v této projednávané věci, a to ani osvobození jen částečného.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.