2 Cmo 88/2024-135 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o opakovaném návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný se včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9.11.2023, č. j. 7 Cm 157/2023-70, kterým byl ponechán v platnosti dříve stejným soudem vydaný směnečný platební rozkaz. Žalovaný navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku z tohoto odvolání, jehož výše činí 33 484 Kč. Tomuto návrhu soud prvního stupně pravomocně nevyhověl usnesením ze dne 29.1.2024, č. j. 7 Cm 157/2023-103. Poté, co soud prvního stupně žalovanému připomenul, že jeho poplatková povinnost trvá, požádal žalovaný opětovně o přiznání osvobození od soudního poplatku. Jako nové okolnosti uvedl, že skončil jeho pracovní poměr a dohody o provedení práce s ním spojené a že jeho společnosti se potýkají s problémy a nejsou ziskové.2. Konstatoval, že v obecné rovině by skončení pracovního poměru mohlo mít vliv na posouzení poměrů žalovaného, tato okolnost však nebyla přes výzvu soudu doložena, a navíc v původním rozhodnutí se soud o výši příjmů žalovaného neopíral, ale svoje rozhodnutí založil na tom, že žalovaný netvrdil úplně a pravdivě svoje poměry zejména tím, že neuvedl svoji angažovanost v celé řadě obchodních společností. Nové tvrzení, že společnosti jsou ztrátové, nebylo nijak doloženo. Na těchto základních důvodech se tedy nic nezměnilo. Nadto z nově předložených výpisů z účtu žalovaného u , právnická osoba, . vyplynulo, že obrat žalovaného na tomto účtu činil v době od 13.12.2023 do 12.1.2024 přes 50 000 Kč, za období od 13.1. do , právnická osoba, .2024 šlo o 127 000 Kč, za dobu od 13.2. do 12.3.2024 činil obrat dokonce 235 000 Kč a za dobu od 13.3. do 12.4.2024 to bylo přes 90 000 Kč. Z toho vyvodil, že žalovaný svoji situaci ani nadále nepopisuje pravdivě.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje, aby bylo odvolacím soudem změněno tak, že návrhu žalovaného bude zcela vyhověno. Předně soudu vytýká, že nedostatečně zohlednil ztrátu měsíčního příjmu žalovaného v důsledku ukončení pracovního poměru ve výši 23 967,50 Kč měsíčně. Obraty na účtu nepovažuje za významnou veličinu, neboť zahrnují nejen příjmy, nýbrž také výdaje žalovaného na úhrady dalších závazků, jako je nájemné a výživné. Poukazuje také na to, že příjmy na účtu jsou převážně ze zápůjček od fyzických osob založených na ústních dohodách.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům. Vycházel přitom zejména z okolností, ze kterých vycházel také soud prvního stupně.5. Z usnesení soudu prvního stupně ze dne 29.1.2024, č. j. 7 Cm 157/2023-103 vyplývá, že soud prvního stupně postavil svoje předcházející rozhodnutí o původním návrhu žalovaného na přiznání poplatkové úlevy především na tom, že žalovaný neuvedl, že je jediným akcionářem a předsedou představenstva společnosti , právnická osoba, ., předsedou představenstva společnosti , právnická osoba, . a jednatelem ve společnostech , právnická osoba, , , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .6. Z nově předloženého Prohlášení žalovaného o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech plyne, že nově tyto společnosti uvedl. Jen ke společnosti , právnická osoba, . uvedl, že cena akcií není známá a že společnost nemá v současnosti zakázky. Nic k hospodaření této společnosti nebylo doloženo. Pak již jen se zmínil o společnosti , právnická osoba, , což byl původně další žalovaný v této věci. Proti této společnosti řízení v této věci pravomocně skončilo.7. Až v rámci tohoto odvolacího řízení předložil žalovaný doklad o zrušení pracovního poměru sjednaného mezi ním a společností , právnická osoba, dne 1.11.2023 a ukončeného zaměstnavatelem ve zkušební lhůtě ke dni 10.1.2024.8. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . číslo , č. účtu, za dobu od 13.12.2023 do 12.4.2024, na který poukázal již soud prvního stupně v napadeném usnesení, dále především vyplývá, že naposledy přišla platba od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .14.2.2024.9. Od konce února 2024 je vykázáno několik příchozích plateb označených jako půjčka, největší položkou je příjem 150 000 Kč od Vojtěcha Funka ke dni 29.2.2024.10. Z výpisů vyplývá několik příchozích plateb od společnosti , právnická osoba, (13.12.2023, 2.1., 22.1., 5.2. - zde šlo o 44 000 Kč, 7,2. a 6.3.2024 – zde šlo o 20 000 Kč) a od společnosti , právnická osoba, . (18.1., 22.1., 5.2. a 7.2.2024). Pravidelně přicházely platby od doposud nezaznamenané společnosti , právnická osoba, (12.1., , právnická osoba, ., 18.3., 2.4. a 8.4.2024).11. Jak na to soud prvního stupně správně poukázal, také v případě pravomocných rozhodnutí soudu o návrzích na přiznání úlevy na soudních poplatcích podle § 138 odst. 1 o. s. ř. se uplatní překážka věci pravomocně rozhodnuté, jak ji zakládá § 159a odst. 4 o. s. ř. Takové překážky není v tom případě, kdy opakovaný návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků se zakládá na okolnostech, které nově nastaly po té, kdy již soud prvního stupně rozhodl, a které mohou vést k rozhodnutí soudu pro poplatníka soudního poplatku příznivějšímu. Zcela je nutné odmítnout, že nové projednání opakovaného návrhu a rozhodnutí o něm mohlo se opírat o okolnosti, které zde byly již před rozhodnutím soudu o původním návrhu a nebyly z nějaké příčiny soudu žadatelem o zmírnění poplatkové povinnosti zpřístupněny. Není také přípustné ani nepřímé přezkoumání správnosti předcházejícího pravomocného rozhodnutí soudu.12. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že je na tom, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, aby svoje poměry v plném rozsahu a zcela pravdivě vylíčil a také vylíčené skutečnosti osvědčil. Není v žádném případě povinností soudu, aby ten sám vyhledával za poplatníka soudního poplatku relevantní skutečnosti. To platí i o okolnostech, které jsou případně patrné z veřejně přístupných zdrojů. Soud tedy není povinen pátrat ani v obchodním rejstříku a ani v jiných veřejných rejstřících. To nic nemění na tom, že si soud může vždy svojí činností ověřit důvěryhodnost tvrzení žadatele o osvobození od soudních poplatků v obdobných zdrojích.13. Důsledně vzato není z hledisek výše uvedených novotou ani skončení pracovní činnosti žalovaného u společnosti , právnická osoba, Soud prvního stupně o ukončení této činnosti žalovaného nevěděl, doloženo bylo až v rámci tohoto odvolacího řízení, ale tato okolnost nastala dříve, než soud prvního stupně vydal dne 29.1.2024 původní rozhodnutí o předcházejícím návrhu žalovaného na osvobození od předmětného soudního poplatku a tím spíše dříve, než usnesení ze dne 29.2.2024 nabylo právní moci. Ani když odhlédneme od uvedené okolnosti, je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že ten sice příjem z pracovní činnosti žalovaného zaznamenal, ale svoje rozhodnutí na něm nepostavil. V rámci tohoto odvolacího řízení navíc vyšlo najevo, že šlo o pracovní poměr trvající jen krátkou dobu, a tedy nešlo o trvalý příjem žalovaného.14. Zásadní okolností zůstává, a na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení, angažmá žalovaného v několika obchodních společnostech. Tvrzení, že tyto obchodní společnosti nejsou v dobrém ekonomickém stavu, je jen paušálním a zcela nekonkrétním tvrzením, které navíc není ani v této obecné rovině nijak doložené. Není ani tvrzeno, že by ke zhoršení této tvrzené situace došlo až po právní moci předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně. Navíc pravdivost tohoto tvrzení zpochybňují platby, které od některých z nich přicházely opakovaně na účet žalovaného.15. Novotou svědčící proti oprávněností návrhu žalovaného na poplatkovou úlevu jsou rovněž platby od dosud nezmíněné společnosti , právnická osoba16. Jedinou skutečnou novotou jsou vedle zápůjčky již dříve žalovaným tvrzené, nové zápůjčky osvědčené výpisy z účtu žalovaného, k nimž došlo skutečně až po právní moci původního rozhodnutí soudu prvního stupně o předcházejícím návrhu žalovaného. Nicméně se jedná o další příjem žalovaného.17. Z obratů na účtu žalovaného jsou rozhodující jeho příjmy. O výdajích, které by bylo možné považovat za významné, lze uvažovat prakticky jen s výživným a nájemným. Je zjevné, že ve vztahu ke zjištěným příjmům nejde o položky rozhodující a že zbývající příjmy dostačují k úhradě předmětného soudního poplatku, který není nijak extrémně vysoký, více než dostatečně. O jiných výdajích žalovaného nelze nijak opřít závěr, že by tyto platby mohly mít jakoukoliv přednost před jeho zákonnou povinností poplatkovou.18. V této věci tedy v souvislosti s opětovným návrhem nebyly uplatněny prakticky žádné přípustné novoty, výjimky jsou uvedeny shora. Většinou se jedná buď o nepřípustnou polemiku s původním usnesením soudu prvního stupně, nebo jde o okolnosti nevýznamné anebo dokonce o skutečnosti svědčící proti oprávněnosti požadavku žalova