5 Cmo 101/2024-396 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 8. 2024 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že rozsudkem soudu ze dne 2. 5. 2024, č. j. 80 Cm 94/2021-337, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 41 801,16 € s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 1. 8. 2018 do zaplacení a náklady právního zastoupení. Tento rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním. Usnesením č. j. 80 Cm 94/2021-355 ze dne 25. 6. 2024 vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 53 903 Kč. Podáním ze dne 12. 7. 2024 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků.3. Soud, odkázal na § 138 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že nelze předem předjímat, zda podané odvolání představuje svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva.4. Žalovaný předložil soudu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalovaný je ženatý, v současné době probíhá rozvodové řízení a řízení o svěření nezletilých dětí do péče. Žalovaný má tři děti, které s ním nežijí ve společné domácnosti a jsou na osobě žalovaného finančně závislé. Vyživovací povinnost vůči dětem činí 7 500 Kč ke každému synovi a ve výši 10 000 Kč k dceři měsíčně.5. Žalovaný je jednatelem ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, a jeho průměrný měsíční výdělek za kalendářní čtvrtletí 5–7/2024 byl ve výši 47 897 Kč. Žalovaný doložil potvrzení o příjmech za období 5–7 2024, dle něho činila hrubá mzda za květen 75 000 Kč (čistá mzda 56 120 Kč), za červen 70 633 Kč (čistá mzda 50 614 Kč) a za červenec 61 274 Kč (čistá mzda 36 958 Kč). Dále je žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na základě dohody o provedení práce v rozsahu 25 hodin měsíčně, tj. za jeden kalendářní měsíc pobírá odměnu 10 000 Kč. Žalovaný má ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku podle § 10 zákona č. 586/1992., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, po odečtení daně ve výši 294 000 Kč (263 200 Kč). Žalovaný převzal dluh za společnost , právnická osoba, . ve výši 11 165 287,71 splatný ke dni 31. 12. 2025. Žalovaný uvedl, že platí nájemné ve výši 35 000 Kč. Žalovaný nedoložil výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru silničních vozidel ani žádný výpis z bankovního účtu.6. Podle soudu při hodnocení majetkových poměrů žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit a k jeho celkové majetkové situaci. Nelze zohledňovat skutečnost, že žadatel je zároveň povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že úhrada jakýchkoli jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku. Soudní poplatek má povahu daňového příjmu státního rozpočtu. Má-li někdo (poplatkovou) povinnost, je povinen ji splnit, i když žádné prostředky nemá. Smyslem § 138 o. s. ř. není řešit sociální situaci účastníka řízení.7. Žalovaný nedoložil výpisy ze svých bankovních účtů, výpis z katastru nemovitostí ani výpis z registru silničních vozidel, a proto si soud nemohl učinit ucelenou představu o majetkové situaci žalovaného. Prohlášení žalovaného soud bylo zcela nedostačující. Navíc s ohledem na příjmy žalovaného jej nelze považovat za nemajetného a je v možnostech žalovaného soudní poplatek za odvolání uhradit.8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalovanému nelze přiznat osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř.9. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je změnit a přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků. Odvolání odůvodnil tím, že úplným a pravdivým způsobem popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Nevlastní žádnou nemovitou věc či motorové vozidlo a ani jiný majetek větší hodnoty, proto nemohl soudu předložit výpis z katastru nemovitostí či výpis z registru silničních vozidel. Soud měl zhodnotit celkové majetkové poměry žalovaného; nezohlednil zadluženost žadatele ve výši přibližně 11 000 000 Kč a jeho nezbytné náklady (zejména výživné na jeho tři děti, náklady na bydlení a jídlo) a potřebné náklady (náklady na reprezentaci nezbytné pro udržení příjmu). Dluh žalovaného vznikl v souvislosti s nákupem akcií od žalobce, přičemž tyto akcie žalobce sám svým protiprávním jednáním znehodnotil.10. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.11. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.12. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.13. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník řízení (žadatel) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s právním zastoupením. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.14. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvoboze