5 Cmo 130/2024-124 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované 1. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaná 1. požádala v odvolání, které podala proti rozsudku ve věci vydanému, o osvobození od soudních poplatků. Vyzvána proto byla, aby ve stanovené lhůtě uvedla potřebné skutečnosti a předložila listiny potvrzující její aktuální majetkové poměry. Výzva byla doručena zástupci žalované 1. dne 9. 8. 2024, do data vydání napadeného usnesení však žalovaná 1. ničeho soudu prvního stupně nedoložila. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná 1. neprokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a nikterak nevylíčila své majetkové poměry, přičemž z její žádosti o osvobození od soudních poplatků nemůže soud nikterak usuzovat o jejích aktuálních poměrech. Žádosti žalované 1. nebylo proto vyhověno.2. Žalovaná 1. se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolala. Uvedla, že žalobkyně na ni podala insolvenční návrh (řízení o něm vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 14729/2024), z čehož je zřejmé, že majetková situace žalované 1. je taková, že finančními prostředky umožňujícími jí soudní poplatek za podané odvolání zaplatit nedisponuje. Žalovaná 1. odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 444/18, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a z těchto citovala podstatné závěry. Namítla, že její nepříznivou situaci zapříčinila sama žalobkyně předčasnou splatností dlouhodobého úvěru. Tento argument žalovaná 1. hodlala prokázat v nalézacím řízení, což jí nebylo soudem prvního stupně umožněno. Neúplně provedené dokazování k návrhu žalovaných 1. a 2. je i jedním z odvolacích argumentů, přičemž nepřiznáním osvobození od soudních poplatků a z toho důvodu i neprojednáním odvolání žalované 1. proti rozsudku ve věci vydanému by nalézací soud žalované 1. odňal jí zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně by to bylo v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalované 1. nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná 1. podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 12. 6. 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-15, a jímž byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované 1. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalované 1., je třeba konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.8. V daném případě žalovaná 1. současně s odvoláním proti rozsudku ve věci vydanému požádala o osvobození od placení soudního poplatku. V žádosti uvedla, že ji podává z důvodu svých majetkových poměrů, které jí neumožňují soudní poplatek uhradit v plné výši. Tyto poměry však nijak nevylíčila a k tvrzení o neschopnosti poplatkovou povinnost splnit nenabídla žádný důkaz. Usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-86, byla proto soudem prvního stupně vyzvána k předložení výpisů z veškerých účtů vedených na její osobu u finančních ústavů za období posledních šesti měsíců, pravomocného platebního výměru orgánu vykonávajícího správu daně za účetní období v letech 2021 a 2022 (případně i 2023, je-li již k dispozici), účetních závěrek za účetní období v letech 2021 a 2022 (případně i 2023, je-li již k dispozici), výpisu z katastru nemovitostí a výpisu z registru silničních vozidel tak, aby bylo možno posoudit, zda nynější poměry žalované 1. odůvodňují její osvobození od soudních poplatků. Na tento přípis, který byl spolu s formulářem prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor o.s.ř. 059) doručen zástupci žalované 1. dne 9. 8. 2024, reagovala žalovaná 1. žádostí o prodloužení lhůty. Ani v dodatečné lhůtě, která jí soudem prvního stupně byla ke splnění výzvy poskytnuta, však ničeho soudu nedoložila. Právem tak soud prvního stupně žalované 1. vytkl, že své poměry nevyjevila a že mu tím znemožnila je v jejich úplné podobě zjistit.9. Vzhledem k tomu, že prokázání důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je zcela na účastníku, který o osvobození žádá, je nezbytné, aby adekvátním způsobem splnil povinnost tvrzení ohledně svých poměrů, a aby svá tvrzení rovněž prokázal. Pokud tedy chce být účastník se svou žádostí o osvobození úspěšný, musí jednak uvést okolnosti, pro které není schopen soudní poplatky platit, a jednak takové tvrzení řádně doložit. To se v daném případě ani přes výzvu soudu prvního stupně nestalo, když žalovaná 1. mu nepředložila jím požadované listiny a své poměry žádným způsobem nevylíčila. Tento stav nebyl napraven ani v odvolacím řízení, neboť ani v rámci něj žalovaná 1. své aktuální majetkové poměry ničím nedoložila. Sama okolnost, že na ni byl podán insolvenční návrh, pro závěr o neschopnosti žalované 1. poplatkovou povinnost splnit nepostačuje.10. Ohledně majetkové situace žalované 1. tak zůstalo zcela nejasno, v důsledku čehož nelze učinit závěr o tom, že by v jejích možnostech nebylo zaplatit soudní poplatek za podané odvolání. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud žalované 1. osvobození od soudních poplatků nepřiznal se závěrem, že podmínky pro takový postup splněny nejsou.11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.12. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalované 1. proti rozsudku ve věci vydanému.